Jan Dokulil

* 13. 7. 1910, Mastník (Třebíč), Česká republika (Czech Republic)
† 1. 2. 1974, Svitávka (Blansko), Česká republika (Czech Republic)
translator, poet, catholic priest

 

nationality: Czech
sex: male

word:
Jan Dokulil absolvoval třebíčské klasické gymnázium roku 1929. Svá vysokoškolské vzdělání zahájil na pražské filozofické fakultě studiem angličtiny a češtiny. Po dvou semestrech ho však zanechal a započal studium teologie v Brně 1930–1935. Byl vysvěcen 5. července 1935 na kněze a stal se kaplanem v Protivanově (1935) a pak v Třebíči v bazilice sv. Prokopa (1936). Po půlroční vojenské službě v Praze byl v roce 1937 kooperátorem v Měříně a poté v Uhřínově, kde byl roku 1941 ustanoven farářem. Byl švagrem Jana Zahradníčka s nímž se blízce přátelil a který u něho na faře také bydlel. Ve 30. a 40. letech patří do skupiny spisovatelů kolem katolického časopisu Akord, jehož redakci za války přesídlí Zahradníček na jeho faru. Jeho nově postavená fara v Uhřínově se stala ve 40. letech místem setkávání osobností jako Jan Čep, František Halas, Jakub Deml, Jaroslav Durych, Albert Vyskočil, Bedřich Fučík, Timoteus Vodička.
Za druhé světové války se podílel na ukrývání rodiny Ludvíka Svobody a židů před transportem. Pomáhá rodinám příbuzných atentátníka Jana Kubiše za stanného práva.
Po Únoru 1948 ho totalitní režim zařadil na index nepohodlných kněží, kteří pro jasnou představu o hodnotách svobody byli pro nový pořádek nebezpeční. Je varován, že bude zatčen, ale jako opatření si jen ve farní zahradě připraví otvor v oplocení, není žádným sportovcem připraveným utíkat přes hranici. StB se jej 23. července 1950 pokusila na faře zatknout, jemu se však skutečně podařilo na poslední chvíli se štěstím opustit faru. Sedm let se skrýval v okolích vesnicích u svých dřívějších farníků. Z nich lze uvést dva roky azylu u rodiny Pohlů v Geršově, dále u Josefa Vochyána v Horních Radslavicích, Stanislava Tvarůžka ve Vozratíně, Střížkov, Bítovčice a od ledna 1953 u krejčího Josefa Jelínka v Kamenici. Zde na podzim 1953 těžce onemocněl a bylo již vybráno místo pro hrob, do kterého měl být, pokud by zemřel, tajně pohřben. Zachránil ho operací místní lékař Josef Dvořák (za kterou byl později také vězněn), následné léčení a péče tajně docházejících zdravotních sester však byla komplikována nedostatkem penicilinu v ČSSR.
Byl však vypátrán, sledován a 5. srpna 1957 zatčen a 12. prosince téhož roku ve vykonstruovaném procesu odsouzen okresním soudem v Jihlavě ke 12 letům vězení; prošel vězením ve Valdicích, Leopoldovem a Mírovem, zřejmě však unikl nejhorším monstrprocesům 50. let.
Na jeho trest se vztahovaly amnestie v roce 1960 a 1962, toto právo mu však nebylo přiznáno. Až 31. ledna 1965 mu byl přerušen trest ze zdravotních důvodů, na zákrok západoněmecké pobočky Amnesty International.
Pokusil se obnovit svůj proces u rehabilitačního senátu v Brně, u kterého svědčila i manželka pozdějšího prezidenta Ludvíka Svobody a který 31. srpna 1967 předchozí rozsudek zrušil. Poté se stal na čas knihovníkem Západomoravského muzea v Třebíči a archivářem spotřebního družstva Jednota v Jaroměřicích nad Rokytnou. Od 1. ledna 1968 získal státní souhlas pro kněžské působení a byl ustanoven administrátorem farnosti ve Svitávce. Účastnil se prací biblické komise a komise pro sestavení kancionálu. Zemřel v boskovické nemocnici na obnovenou nemoc z vězení 1. února 1974 a byl pochován 7. února ve Svitávce.
cs.wikipedia.org, 2013/12/23