Aleš Lamr

* 12. 6. 1943, Olomouc (Olomouc), Česká republika (Czech Republic)
painter, ceramicist , sculptor, glass artist, designer, graphic artist, typographer, photographer, curator

 

nationality: Czech
sex: male
web: www.lamr.cz

Aleš Lamr
Šikmá mříž
2004
malba
akryl, plátno
100 x 125 cm
Aleš Lamr
Kaktusová postava
1979
malba
akryl, plátno
114 x 80 cm
Aleš Lamr
Vesmírná pavučina
2005
malba
akryl, plátno
90 x 71 cm
Aleš Lamr
Totemická společnost
1964
malba
olej, plátno
120 x 105 cm
Aleš Lamr
Modrý anděl
1966
malba
olej, sololit
89 x 60 cm
Aleš Lamr
Perlorodka
1967
malba
olej, sololit
114 x 83,5 cm

word:
* pochází z rodiny kamnářů a keramiků po několik generací tvořících v Litovli.
* vzhledem k svému „živnostenskému“ původu mohl nastoupit pouze na hornické učiliště v Ostravě (1957-60). Osobní prožitek absolutní temnoty a černě.
* 1960-1964 studoval SUPŠ v Brně obor prostorové výtvarnictví (prof.arch. J.A.Šálek), zde nabyl zkušenosti z oboru scénografie, malby, grafiky, včetně práce s nejrůznějšími sochařskými materiály. Pokus o vstup do sochařského ateliéru Akademie výtvarných umění v Praze nevyšel, a tak se zaměřil téměř výhradně na malbu.
* Po absolvování vojenské služby se krátkou dobu živil jako filmový výtvarník na Barrandově mj. navrhuje filmové plakáty. Aby mohl tvořit na tzv. volné noze, musel se roku 1968 registrovat jako kandidát do SČVU. Za řádného člena byl však paradoxně přijat na v červnu roku 1989, kdy už Svaz nemohl umělcům téměř nic nabídnout.
* Po celá 70.léta pracoval střídavě v rodné keramické dílně v Litovli a ve svém ateliéru na Malé Straně v Praze. V Potštejně podnikal společné akce s brněnským výtvarníkem Janem Steklíkem. V této době se také seznámil historikem umění Janem Křížem, který se stal Lamrovým vytrvalým propagátorem a autorem většiny jeho následujících výstav.
* 1969 uskutečnil cestu do Švédska, kde měl možnost navštívil sbírky současného umění. Během následujících let několikrát vycestoval do západní Evropy a dokonce i do USA, kde se seznámil s mecenáškou a sběratelkou Medou Mládkovou.1
* Se svou ženou, textilní výtvarnicí, Blankou Lamrovou roz. Grebeňovou má tři syny. Ve stopách otce se vydali dva z nich. Hanuš (1978), který se stal známým pražským šperkařem, a nejmladší Jan (1983) věnující se grafickému designu.

Dílo
* ačkoli na výtvarnou scénu vstupoval v době, kdy vrcholil zájem o krajní polohy abstrakce, strukturu materiálu a informel, zůstává v centru jeho díla figura a s ní spojená mythologie. Ranná plátna prozrazují vliv Bohumila Kubišty, jehož výstava zasáhla celou nastupující generaci, ale také Henriho Matisse. Právě jeho barvy a pohled na umění, že „Obraz by měl být jako pohovka, na němž spočine naše unavené oko.“ se stal pro Lamrovy obrazy určující.
* Obrazy totemických postav a duchů vystupující z temnot země nazval sám Lamr později „indiánským barokem“. Symbolické vyznění pláten poloviny 60. let umocňuje ornamentální stylizace a zrcadlové dělení obrazové plochy.
* V roce 1968 se jeho tvorba radikálně mění setkáním s evropskou novou figurací a především americkým pop-artem.2 Obrazy vypráví skutečné či smyšlené příběhy. Používá k tomu dělení plochy na jednotlivé pole, jak tomu bývá u komiksu, jednotlivé segmenty doplňuje písmem a nápisy. Staví věci a lidi do nečekaných souvislostí. Po vzoru Andy Warhola sumarizuje lidskou tvář do jednolitých barevných ploch. Barevné exploze jakoby odkazovaly na Shooting paintigs Niki de Saint Phalle.3 Obdiv k tvorbě této dámě americko-evropského umění nezapřou ani jeho dřevěné a keramické sochy (např. Sedm Sněhurek a jeden trpaslík, 1978). Jeho díla se v této době nesou též na vlně tzv. Psychedelic Art. 4
* figury a tvary jsou postupně svírány černou obrysovou linií. Barvy postupně nabývají na sytosti a intenzitě. Tento styl vrcholí v polovině 70. let, kdy na čistě bílém pozadí či ve snové krajině defilují nejrůznější předměty (cívky, židle, hrábě..) stvořené z jasné barevných ploch a pečlivě stvořených cákanců – na plátně vládne „organizovaný a řízený“ chaos plný humoru a laskavé satiry. Barva, rytmus, opakování a hravé názvy obrazů (Hopsa hejsa, Mašinky, strašinky, Bitva u Tróbelic ad.). Své místo tak našel někde mezi pozdní tvorbou Františka Grosse a rodícím se světem pana Pipa od Stanislava Holého, jemuž mohl být předobrazem.
* koncem 70. let mizí bílé pozadí. Na barevných pláních s jasně odděleným horizontem defilují přízraky Miróvské imaginace. Objevuje se modrá, zelená, krvavě rudá, fialová, ale po dlouhé době i černá. Zpracovává duchovní symboly odkazující k bibli a křesťanské tradici vůbec – postavy (David a Goliáš, Serafové, Cherubové) či symboly (trojúhelník, alfa a omega, brána) září jasnými barvami v temnotách.
* humor, satiru a chaos vystřídala promyšlený přírodní přirozený řád, harmonie a meditace. Základní znak Lamrovy tvorby však zůstává stále stejný: zářivé barvy v jasně ohraničených plochách organických tvarů.
* ilustroval několik knih, z nichž jedna, sbírka poezie Karibský maják, byla oceněna čestným uznáním za nejkrásnější knihu (1988). Zatím poslední jeho knižní prací byla výzdoba Bible 21. století (2009), na níž spolupracoval i grafik Zdeněk Sýkora.
Petra Příkazská /text listu z cyklu Mozaika. Galerie moderního umění v Hradci Králové, červen 2011