Vincenc Dlouhý

* 24. 11. 1883, Třebíč (Třebíč), Česká republika (Czech Republic)
† 9. 5. 1965, Kuks (Trutnov),
photographer, painter

 

nationality: Czech
sex: male

word:
Vincenc Dlouhý se narodil 24. listopadu 1883 v Třebíči na Kanciborku do rodiny Vincence Dlouhého staršího, který měl živnost na vykrojování kůží a prodej svršků a obuvnických potřeb. V. Dlouhý studoval v letech 1896-1900 na třebíčském gymnáziu a v kvartě proti vůli rodičů přestoupil na Uměleckoprůmyslovou školu do Prahy. Poté šest let navštěvoval akademii a studoval kresbu a malbu u profesora Ženíška. Jeden z jeho tehdejších obrazů, kompozice s dědečkem a babičkou, zakoupil na výstavě akademie císař František Josef I. , který si nadaného studenta pozval ke krátké rozmluvě. Na základě tohoto úspěchu získal V. Dlouhý studijní stipendium na pobyt v Itálii, kde poznal svou prvou ženu, dceru ředitele plzeňského gymnázia. Na tomto gymnáziu po návratu do vlasti a absolvování akademie též krátce vyučoval kreslení. Z finančních důvodů se začal věnovat i fotografii a po nějaký čas po I. světové válce působil v Bratislavě a v Jihlavě. Po rozchodu se svou prvou ženou se vrátil do Třebíče.
V době, kdy ještě pracoval v Jihlavě, krátce využíval původní Knausův ateliér na Přerovského ulici číslo 69/15. O tom, že by se v tomto ateliéru profesionálně zabýval fotografováním, však není nic známo. Živnostenské oprávnění na prodej fotografických potřeb obdržel 13. března 1934 (bylo mu zrušeno v roce 1943 podle vládního nařízení číslo 121/43) a živnost fotografickou získal 24. března téhož roku. Živnost začal provozovat v domě na Žerotínově ulice 78/18, (dnes ulice V. Nezvala číslo 78), který byl v roce 1978 zbořen. Později svou živnost přenesl do nedaleké "Staleté vinárny" (ulice V. Nezvala číslo 1), kde působil ještě na podzim roku 1958.
Vinci Dlouhý byl ve své době výraznou postavou Třebíče se svérázným smyslem pro humor. Ve svém ateliéru měl vystaven obraz, na němž spodobnil sám sebe v rakvi, a proslulé byly i jeho rýmovánky, jimiž ve své vývěsce na budově Staleté vinárny upomínal dlužníky. Například pod portrét zákaznice, která se opozdila s placením, umístil tyto verše: "Vaše oči, Vaše rty, vše v nádherném souladu / nechci Vám kazit Vaši náladu / však od dámy Vašeho druhu / očekávám zaplacení dluhu". Podobně dopadali i další dlužníci, poté co déle opomínali vyrovnat své zakázky. V. Dlouhý nešetřil ani místní osobnosti. Jeden známý jazzový bubeník se nechal vyfotografovat v akci na jednom z plesů a na to, že by si mohl vyzvednout a zaplatit svůj snímek i přes několikerou výzvu nedbal. Tak se stalo, že se ocitla jeho fotografie na již zmiňované nástěnce i s přišpendlenými verši: " Bohové se usnesli a uspořádali ples/ na který si pozvali ryčný JAZZ / však posledního v řadě sebral a odtáhl ĎASS." V padesátých letech demonstroval svůj postoj k tehdejšímu režimu tím, že měl ve svém ateliéru stále pověšen obraz T. G. Masaryka.
Jako malíř se V. Dlouhý přes svůj velký talent za svého života bohužel příliš neprosadil a bylo to prý i vinou jeho neprůbojné povahy. Jeho rané kresby vycházely ve Zlaté Praze. Věnoval se portrétní a krajinářské tvorbě a fotografování bral jako existenčně nutnou, ale vedlejší činnost. Za svého života neměl žádnou souhrnnou výstavu. Některé z jeho obrazů jsou uloženy v depozitáři třebíčského muzea (viz. Obr. III.).
V. Dlouhý dokázal zachytit jako malíř i fotograf pozoruhodným způsobem hru barev, světel i stínů. Nádherné jsou jeho večerní obrazy zasněženého města. Z jeho vedut namalovaných krátce po roce 1913 vycházela také sada jeho devíti pohlednic, kterou V. Dlouhý vydal nejdříve vlastním nákladem. V její další reedici pokračovala ještě ve dvacátých letech třebíčská firma E. Volf a syn. Z této edice vychází snad i jedna z nejkrásnějších třebíčských žánrových pohlednic (viz. Obr. IV.).
V. Dlouhý se až na výjimky vydáváním pohlednic nezabýval. Zatím jeho jedinou fotografickou pohlednicí je noční snímek baziliky sv. Prokopa a zámku, která pochází z poloviny třicátých let dvacátého století (viz. Obr. V.). Pravděpodobně se jedná o slavnostně osvětlený zámek během oslav 600. výročí udělení městských práv v roce 1935.
Ne každý místní fotograf dokázal využít všech technických možností, které tehdejší portrétní fotografie dovolovala. V. Dlouhý byl jistě svým způsobem výjimkou i v tom, že se snažil při portrétování maximálně využíval všech možností umělého osvětlení. Tak jako on to nedokázal využívat žádný z místních fotografů. Jen samotná příprava byla malým obřadem a trvala okolo patnácti minut, každého zákazníka si před fotografováním vždy pečlivě připravoval, nezapomínal na to, aby případné vady pleti zaretušoval pomocí pudru a dokonce své zákazníky sám česal. Svou práci nikdy neošidil, byť by se jednalo jen o obyčejnou portrétní fotografii na doklady. Ve svém ateliéru nikdy nefotografoval s bleskem. Při portrétování tak musel zákazník i něco vytrpět, neboť musel strnout v nařízené poloze a po dobu mistrových příprav na fotografování strpět žár reflektorů. Veškeré odlesky byly dokonale světelně zatlumeny pomocí tmavě zabarveného sametu. Výsledná práce byla vždy dokonalá a každý jeho portrét byl svým pojetím uměleckou prací a vymykal se tak, podle vzpomínek pamětníků, od snímků ostatních třebíčských fotografů. Z jeho fotografického díla zůstaly jen jednotlivosti. Podle vzpomínky pana Josefa Hrubeše z Třebíče byl jeho fotografický archiv skleněných negativů ještě v roce 1979 uložen na půdě Staleté vinárny. Mělo se jednat o tisíce kusů negativů na skleněných deskách, hlavně portrétních, ale i místopisných a též negativy aktů animírek z místního šantánu. Při bourání krovu Staleté vinárny však dělníci celý archiv negativů rozšlapali a vyházeli. Vincenc Dlouhý žil ke konci života u svých synů na Trutnovsku a zemřel v sanatoriu v Kuksu dne 9. května 1965.
Radovan Zejda, 2015/02

notes:
Odkaz. forma
Dlouhý, Vinci, 1883-1963