Alois Piňos

* 2. 10. 1925, Vyškov (Vyškov), Česká republika (Czech Republic)
† 19. 9. 2008, Brno (Brno-město), Česká republika (Czech Republic)
Composer, Pedagogue, Musical Scientist

 

nationality: Czech
sex: male

NK AUT: jk01093133

notes:
Odkaz. forma
Piňos-Simandl, Alois, 1925-2008
Ing.
Zemřel skladatel spjatý s Brnem, Alois Piňos. MF Dnes. 25.9.2008.

Alois Piňos

Alois PIŇOS, profesor Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a jeden z nejvýznamnějších českých skladatelů posledních padesáti let, se narodil ve Vyškově 2. října 1925. Jeho skladatelské, teoretické, publicistické, učitelské a organizátorské aktivity v soudobé české hudbě hrály a hrají důležitou úlohu.
Vystudoval klasické gymnasium a lesní inženýrství. Kompozici studoval nejprve soukromě, pak na brněnské konzervatoři a v letech 1949-53 na Janáčkově akademii. Od r. 1953 tam vyučoval hudebně teoretické předměty, od r. 1965 skladbu.
Od konce 50. let je jeho jméno spojováno hlavně s novou hudbou. Jeho skladatelský vývoj byl podnícen objevem nových aktuálních kompozičních technik, které konvenovaly jeho naturelu. Svůj skladatelský obzor rozšiřoval opakovanou účastí na mezinárodních kurzech v Darmstadtu (P. Boulez, B. Maderna, K. Stockhausen), na kurzech elektronické hudby v Mnichově (M. Kagel, J.A. Riedel) a na kurzech francouzské konkrétní hudby v Praze (P. Schaeffer, F.Bayle a G. Reibel). Od druhé poloviny padesátých let začal cílevědomě vytvářet vlastní kompoziční metodu a poetiku a provádět hudebně teoretický výzkum. Brzy si vytvořil vlastní kompoziční systém a stal se jedním z nejvýraznějších a nejprůbojnějších autorů generace, vstupující na scénu začátkem šedesátých let.
Napsal mnoho skladeb – od komorních a vokálních děl až po symfonická, a mnoho děl v netradičních formách a žánrech (hudební happeningy, nové hudební divadlo, pódiové (scénické) produkce, audiovizuální kompozice). Elektroakustické hudbě se věnoval od r. 1964 jako jeden z prvních českých skladatelů. Piňos je též průkopníkem týmové kompozice. V r. 1967 založil skladatelský tým, který vede a z jehož dílny vyšla řada originálních děl (v 60. a 70. letech týmově spolupracoval s I. Medkem a M. Štědroněm).
V mládí získal Piňos pro svou tvorbu významné podněty v hudbě L. Janáčka, B. Bartóka a O. Messiaena. Zaujala jej hudba hudebních průkopníků (Ch, Ives, E. Varese), Druhé vídeňské školy a soudobé avantgardy (W. Lutoslawski, G. Ligeti, I. Xenakis, L. Berio). Tradiční formy (koncert, serenádu, symfonii atd.) staví do nových souvislostí a do nevšedních vztahů uvádí i soudobé hudební experimenty. Typické pro něho je hledání objektivního řádu, úsilí o nalezení trvalých hodnot. Aplikuje různé druhy zákonitostí a ryze hudebními prostředky orientuje posluchače ke kladným životním hodnotám, vědom si přitom konfliktů a střetů v realitě. S tím souvisejí katarze v jeho dramaticky pojatých skladbách (Geneze, Panta rhei?, Lux in tenebris). V jeho díle nacházíme tvrdost výrazu (Konflikty, Koncert pro orchestr a mg pás, Metatance, Zatčení, Obžalovaný), intimní lyriku (Canti intimi, Kantiléna, Dolce far niente), intelektuální a šibeniční humor, ironii, hyperbolu, satiru a fikci (Karikatury, Dicta antiquorum, Vyvolavači, Bestiarium, Svízelné situace), zvláštní druh motoričnosti (rychlé finální věty) a specifickou hudební symboliku („231“, České letokruhy, Stella matutina). Takřka za znak hudebního neofuturismu lze označit Piňosovo zvukové vyjádření přírodních a civilizačních dějů (Kontrapunkty přírody, Domov, symfonie „Apollo XI“). Akcentovány jsou vztahy jak uvnitř jednotlivých hudebních složek a parametrů, tak mezi nimi navzájem i mezi hudbou a případnými dalšími komponenty (textem, výtvarnými objekty aj.). Zdůraznění vztahů platí tedy pro veškerou Piňosovu tvorbu včetně elektroakustických a multimediálních skladeb. Jsou-li tyto vztahy pohyblivé, vzniká alternativní kompozice o více verzích.
Pro Piňosovu hudbu je typická absence depresivních a nostalgických nálad. Jasně vyjádřen je pozitivní vztah k životu, byť jakkoliv komplikovanému. Výrazně je zastoupena zejména oblast milostná (Ars amatoria, Hudba pro dva, Seznámení, Síla a moc lásky, Zelená hora, Setkávání) a duchovní tématika (Gesta Machabaeorum, In extremis, Pastorela, Panta rhei?, sursum corda, Laudatio, Quo vadis?). V posledních letech akcentuje filosofické téma naděje a spirituální zápas proti silám zla a destrukce (Lux in tenebris, Carmina psalmisona, Stella matutina, Finsternis, Music of Good Hope or Stormy Music, Nomen omen aneb 13 portrétů hada, Bestiarium, Svízelné situace, Clamores).
Komponování se u Piňose úzce pojí s jeho teoretickým dílem. Monografie „Tónové skupiny“ (Praha 1971, anglicky Brno 2001) je jeho nejznámější hudebně teoretickou prací. Její závěry jsou obecně platné a pro kompoziční teorii i praxi významné a inspirativní. Piňosovy další publikované teoretické studie se týkají např. výběru a zpracování zvukového materiálu /zvláště intervalů/, parametrů rytmu a timbru a budování nekonvenčního hudebního řádu, založeného na univerzálních kompozičních principech (selekce, restrikce, multivariace, zcelování, konfluence, latence, oscilace, kontrapozice, hierarchizace, transference, procesualita aj.). Dále lze připomenout Piňosovo členství v mezinárodních skladatelských porotách, vyučování na mistrovských kompozičních kurzech a přednášky na vysokých hudebních školách a na mezinárodních konferencích a sympóziích (Bonn, Dresden, Freiburg, Göteborg, Heidelberg, Helsinki, Ljubljana, Lyon, Reichenau, Riga, Stockholm, Wien, Graz, Bratislava atd.). V letech 1984 – 1994 byl stálým docentem na Mezinárodních prázdninových kurzech pro Novou hudbu v Darmstadtě a v 80. a 90. letech vypracoval též mnoho rozhlasových hudebních pořadů pro Westdeutscher Rundfunk Köln. Jeho skladby jsou hrány v četných evropských zemích i v zámoří.
Piňos patří mezi ty české skladatele, jejichž tvorba byla v letech 1969 – 1989 komunistickým režimem diskriminována a zakazována. Až po roce 1989 může Piňos žít a pracovat v normálních podmínkách.
V Piňosově kompoziční třídě na brněnské JAMU studovalo a absolvovalo více než 30 studentů. Mnozí z nich jsou dnes významnými osobnostmi v české hudbě (M. Štědroň, P. Kofroň, J. Kollert, P. Graham, D. Forró, M. Dohnal, I. Medek, D. Dlouhý aj.). Piňos se rozhodujícím způsobem zasloužil o vytvoření moderně orientované „brněnské kompoziční školy“.
Mnoho času Piňos věnoval organizování a podpoře hudebního života. Je spoluzakladatelem „Tvůrčí skupiny A“, orchestru pro novou hudbu „Studio autorů“, sdružení „Camerata Brno“, uměleckého sdružení „Q“, Společnosti elektroakustické hudby a je členem „Ateliéru '90 Praha“, pražské Umělecké besedy a české sekce ISCM. Též pomáhal organizovat festivaly „Expozice experimentální hudby“ a „Expozice nové hudby“.
Za své skladby získal mnoho cen. Zmiňme alespoň některé z poslední doby: Cenu české kritiky 1994 za 3. smyčcový kvartet, cenu „Classic 1995“ za tutéž skladbu /“kompozice roku“/, cenu „Classic 1999“ za skladbu „Stella matutina“ /“kompozice roku“/, cenu Musica nova 2001 za skladbu „Bruma“, cenu města Brna 2002 za umělecké dílo a aktivity a Janáčkovu Zlatou medaili (v roce 2003) od JAMU za tvůrčí a pedagogickou činnost.
Ivo Mede, Jaroslav Šťastný

Alois Piňos

 

Alois Piňos

from - to   school, city, faculty, specialization, professor
1949 - 1953   Janáčkova akademie múzických umění v Brně - Rektorát, Brno (Brno-město)

Alois Piňos

from - to   student, school, city
???? - 1980   Šťastný Pokorný (Graham Peter) Jaroslav, *1952, Janáčkova akademie múzických umění v Brně - Rektorát, Brno (Brno-město)
1975 - 1979   Kofroň Petr, *1955, Státní konzervatoř, Brno (Brno-město)

Alois Piňos

from - to   group, *creation, notes
???? - ????   Umělecká beseda, *1863, Alois PIŇOS, profesor Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a jeden z nejvýznamnějších českých skladatelů posledních padesáti let, se narodil ve Vyškově 2. října 1925. Jeho skladatelské, teoretické, publicistické, učitelské a organizátorské aktivity v soudobé české hudbě hrály a hrají důležitou úlohu. \r\n Vystudoval klasické gymnasium a lesní inženýrství. Kompozici studoval nejprve soukromě, pak na brněnské konzervatoři a v letech 1949-53 na Janáčkově akademii. Od r. 1953 tam vyučoval hudebně teoretické předměty, od r. 1965 skladbu. \r\n\r\n Od konce 50. let je jeho jméno spojováno hlavně s novou hudbou. Jeho skladatelský vývoj byl podnícen objevem nových aktuálních kompozičních technik, které konvenovaly jeho naturelu. Svůj skladatelský obzor rozšiřoval opakovanou účastí na mezinárodních kurzech v Darmstadtu (P. Boulez, B. Maderna, K. Stockhausen), na kurzech elektronické hudby v Mnichově (M. Kagel, J.A. Riedel) a na kurzech francouzské konkrétní hudby v Praze (P. Schaeffer, F.Bayle a G. Reibel). Od druhé poloviny padesátých let začal cílevědomě vytvářet vlastní kompoziční metodu a poetiku a provádět hudebně teoretický výzkum. Brzy si vytvořil vlastní kompoziční systém a stal se jedním z nejvýraznějších a nejprůbojnějších autorů generace, vstupující na scénu začátkem šedesátých let. \r\n\r\n Napsal mnoho skladeb – od komorních a vokálních děl až po symfonická, a mnoho děl v netradičních formách a žánrech (hudební happeningy, nové hudební divadlo, pódiové (scénické) produkce, audiovizuální kompozice). Elektroakustické hudbě se věnoval od r. 1964 jako jeden z prvních českých skladatelů. Piňos je též průkopníkem týmové kompozice. V r. 1967 založil skladatelský tým, který vede a z jehož dílny vyšla řada originálních děl (v 60. a 70. letech týmově spolupracoval s I. Medkem a M. Štědroněm). \r\n\r\n V mládí získal Piňos pro svou tvorbu významné podněty v hudbě L. Janáčka, B. Bartóka a O. Messiaena. Zaujala jej hudba hudebních průkopníků (Ch, Ives, E. Varese), Druhé vídeňské školy a soudobé avantgardy (W. Lutoslawski, G. Ligeti, I. Xenakis, L. Berio). Tradiční formy (koncert, serenádu, symfonii atd.) staví do nových souvislostí a do nevšedních vztahů uvádí i soudobé hudební experimenty. Typické pro něho je hledání objektivního řádu, úsilí o nalezení trvalých hodnot. Aplikuje různé druhy zákonitostí a ryze hudebními prostředky orientuje posluchače ke kladným životním hodnotám, vědom si přitom konfliktů a střetů v realitě. S tím souvisejí katarze v jeho dramaticky pojatých skladbách (Geneze, Panta rhei?, Lux in tenebris). V jeho díle nacházíme tvrdost výrazu (Konflikty, Koncert pro orchestr a mg pás, Metatance, Zatčení, Obžalovaný), intimní lyriku (Canti intimi, Kantiléna, Dolce far niente), intelektuální a šibeniční humor, ironii, hyperbolu, satiru a fikci (Karikatury, Dicta antiquorum, Vyvolavači, Bestiarium, Svízelné situace), zvláštní druh motoričnosti (rychlé finální věty) a specifickou hudební symboliku („231“, České letokruhy, Stella matutina). Takřka za znak hudebního neofuturismu lze označit Piňosovo zvukové vyjádření přírodních a civilizačních dějů (Kontrapunkty přírody, Domov, symfonie „Apollo XI“). Akcentovány jsou vztahy jak uvnitř jednotlivých hudebních složek a parametrů, tak mezi nimi navzájem i mezi hudbou a případnými dalšími komponenty (textem, výtvarnými objekty aj.). Zdůraznění vztahů platí tedy pro veškerou Piňosovu tvorbu včetně elektroakustických a multimediálních skladeb. Jsou-li tyto vztahy pohyblivé, vzniká alternativní kompozice o více verzích. \r\n\r\n Pro Piňosovu hudbu je typická absence depresivních a nostalgických nálad. Jasně vyjádřen je pozitivní vztah k životu, byť jakkoliv komplikovanému. Výrazně je zastoupena zejména oblast milostná (Ars amatoria, Hudba pro dva, Seznámení, Síla a moc lásky, Zelená hora, Setkávání) a duchovní tématika (Gesta Machabaeorum, In extremis, Pastorela, Panta rhei?, sursum corda, Laudatio, Quo vadis?). V posledních letech akcentuje filosofické téma naděje a spirituální zápas proti silám zla a destrukce (Lux in tenebris, Carmina psalmisona, Stella matutina, Finsternis, Music of Good Hope or Stormy Music, Nomen omen aneb 13 portrétů hada, Bestiarium, Svízelné situace, Clamores). \r\n\r\n Komponování se u Piňose úzce pojí s jeho teoretickým dílem. Monografie „Tónové skupiny“ (Praha 1971, anglicky Brno 2001) je jeho nejznámější hudebně teoretickou prací. Její závěry jsou obecně platné a pro kompoziční teorii i praxi významné a inspirativní. Piňosovy další publikované teoretické studie se týkají např. výběru a zpracování zvukového materiálu /zvláště intervalů/, parametrů rytmu a timbru a budování nekonvenčního hudebního řádu, založeného na univerzálních kompozičních principech (selekce, restrikce, multivariace, zcelování, konfluence, latence, oscilace, kontrapozice, hierarchizace, transference, procesualita aj.). Dále lze připomenout Piňosovo členství v mezinárodních skladatelských porotách, vyučování na mistrovských kompozičních kurzech a přednášky na vysokých hudebních školách a na mezinárodních konferencích a sympóziích (Bonn, Dresden, Freiburg, Göteborg, Heidelberg, Helsinki, Ljubljana, Lyon, Reichenau, Riga, Stockholm, Wien, Graz, Bratislava atd.). V letech 1984 – 1994 byl stálým docentem na Mezinárodních prázdninových kurzech pro Novou hudbu v Darmstadtě a v 80. a 90. letech vypracoval též mnoho rozhlasových hudebních pořadů pro Westdeutscher Rundfunk Köln. Jeho skladby jsou hrány v četných evropských zemích i v zámoří. \r\n\r\n Piňos patří mezi ty české skladatele, jejichž tvorba byla v letech 1969 – 1989 komunistickým režimem diskriminována a zakazována. Až po roce 1989 může Piňos žít a pracovat v normálních podmínkách. \r\n\r\n V Piňosově kompoziční třídě na brněnské JAMU studovalo a absolvovalo více než 30 studentů. Mnozí z nich jsou dnes významnými osobnostmi v české hudbě (M. Štědroň, P. Kofroň, J. Kollert, P. Graham, D. Forró, M. Dohnal, I. Medek, D. Dlouhý aj.). Piňos se rozhodujícím způsobem zasloužil o vytvoření moderně orientované „brněnské kompoziční školy“. \r\n\r\n Mnoho času Piňos věnoval organizování a podpoře hudebního života. Je spoluzakladatelem „Tvůrčí skupiny A“, orchestru pro novou hudbu „Studio autorů“, sdružení „Camerata Brno“, uměleckého sdružení „Q“, Společnosti elektroakustické hudby a je členem „Ateliéru '90 Praha“, pražské Umělecké besedy a české sekce ISCM. Též pomáhal organizovat festivaly „Expozice experimentální hudby“ a „Expozice nové hudby“. \r\n\r\n Za své skladby získal mnoho cen. Zmiňme alespoň některé z poslední doby: Cenu české kritiky 1994 za 3. smyčcový kvartet, cenu „Classic 1995“ za tutéž skladbu /“kompozice roku“/, cenu „Classic 1999“ za skladbu „Stella matutina“ /“kompozice roku“/, cenu Musica nova 2001 za skladbu „Bruma“, cenu města Brna 2002 za umělecké dílo a aktivity a Janáčkovu Zlatou medaili (v roce 2003) od JAMU za tvůrčí a pedagogickou činnost. \r\n\r\nhudební odbor

Alois Piňos

kolektivní
date of exhibition   exhibition title, place of exhibition
1969/09/27 - 1969/11/05   Partitury - hudební grafika, Dům umění města Brna, Brno (Brno-město)
1994/05/27 - 1994/10/16   Europa, Europa: Das Jahrhundert der Avantgarde in Mittel- und Osteuropa, Kunst- und Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschland (Bundeskunsthalle), Bonn
2011/08/18 - 2011/11/06   The Best of..., Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno (Brno-město)
2019/06/05 - 2019/10/13   Zvuky, kódy, obrazy: Akustický experiment ve vizuálním umění, Dům U Kamenného zvonu, Praha
festival/veletrh
date of exhibition   exhibition title, place of exhibition
2010/12/09 - 2010/12/12   9. Přehlídka animovaného filmu / 9th Festival of Film Animation, Olomouc (Olomouc), Olomouc (Olomouc)
hudební vystoupení/koncert
date of exhibition   exhibition title, place of exhibition
1970/04/03   Alois Piňos, Dalibor Chatrný: Akustickooptická skladba, Rozhlasové studio Dukla, Brno (Brno-město)

Alois Piňos

katalog kolektivní
  published   title (subtitle), publisher, city
  1969   Partitury, Dům umění města Brna, Brno (Brno-město)
  2010   PAF 2010 (9. Přehlídka animovaného filmu / 9th Festival of Film Animation), Pastiche filmz, Olomouc (Olomouc)
  2011   THE BEST OFF (Moravská galerie v Brně), Moravská galerie v Brně, Brno (Brno-město)
kniha
  published   title (subtitle), publisher, city
  1961   Skladatelé dneška, Panton, nakladatelství Svazu československých skladatelů, Praha
  2020   Zvuky, kódy, obrazy / Sounds, Codes, Images, ArtMap, Praha 1
antologie/sborník
  published   title (subtitle), publisher, city
  1994   Europa, Europa: Das Jahrhundert der Avantgarde in Mittel- und Osteuropa (Band 4: Biografien, Bibliografische Hinweise, Verzeichnis der ausgestellten Werke, Personenregister)
encyklopedie/slovník
  published   title (subtitle), publisher, city
  1985   Čeští skladatelé současnosti, Panton, vydavatelství Českého hudebního fondu, Praha 1
podřazený dokument
  published   title (subtitle), publisher, city
  1999   III. hudba a film (mezní druhy hudby), Akce slovo pohyb prostor / Action word movement space, 281-281
  1999   III. konstrukce (vniřní druhy hudby), Akce slovo pohyb prostor / Action word movement space, 284-284
  1999   V. hudba a technika (mezní druhy hudby), Akce slovo pohyb prostor / Action word movement space, 282-282
  1999   V. humor (vniřní druhy hudby), Akce slovo pohyb prostor / Action word movement space, 290-290
  2010   Statická kompozice / Static Composition, PAF 2010, 55
www
  published   title (subtitle), publisher, city
  ????   Alois Piňos (cs.wikipedia.org), cs.wikipedia.org
pozvánka kolektivní
  published   title (subtitle), publisher, city
  1970   Alois Piňos a Dalibor Chatrný: Akustickooptická skladba
almanach
  published   title (subtitle), publisher, city
  2000   Almanach Q (7), Sdružení Q, Brno (Brno-město)
seznam vystavených prací
  published   title (subtitle), publisher, city
  2019   Sounds Codes Images (Accoustic Experimentation in the Visual Arts), Galerie hlavního města Prahy, Praha

Alois Piňos

antologie/sborník
  published   title (subtitle), publisher, city
  1994   Europa, Europa: Das Jahrhundert der Avantgarde in Mittel- und Osteuropa (Band 4: Biografien, Bibliografische Hinweise, Verzeichnis der ausgestellten Werke, Personenregister)
podřazený dokument
  published   title (subtitle), publisher, city
  1994   Die Musikszene der ersten Tschechoslowakischen Republik, Europa, Europa: Das Jahrhundert der Avantgarde in Mittel- und Osteuropa, 222-225
almanach
  published   title (subtitle), publisher, city
  2000   Almanach Q (7), Sdružení Q, Brno (Brno-město)

Alois Piňos

autorská
date of exhibition   exhibition title, place of exhibition
1985/05/15 -   Dalibor Chatrný: Kresby, N. P. Figaro, Bratislava (Bratislava)

Alois Piňos

podřazený dokument
  published   title (subtitle), publisher, city
  1994   Die Musikszene der ersten Tschechoslowakischen Republik, Europa, Europa: Das Jahrhundert der Avantgarde in Mittel- und Osteuropa, 222-225
  2000   Progresivní nepohoda sladkých let šedesátých (Praha, Galerie hlavního města Prahy, Městská knihovna, 24. 11. 1999 - 9. 1. 2000), Ateliér, čtrnáctideník současného výtvarného umění, 6-16