František Mareš

* 30. 9. 1862, Křetín (Blansko), Česká republika (Czech Republic)
† 11. 9. 1941, Brno (Brno-město), Česká republika (Czech Republic)

 

nationality: Czech
sex: male

František Mareš

Františkův otec byl sládkem a povolání jej nutilo, aby se s početnou rodinou
(9 dětí) stěhoval za prací po pivovarech na Vysočině. Trvalý domov našel v Drnovicích u Lysic. Marešovi žili v neutěšených finančních poměrech, přesto dopřáli nadanému Františkovi výuku hudby (housle a cello) a studia na německé reálce v Brně. Po maturitě (1880) chtěl jít na varhanickou školu v Praze, tomu však zabránila otcova smrt. František musel rychle získat pevné postavení a podporovat rodinu. Vstoupil do čtvrtého ročníku učitelského ústavu v Brně, složil zkoušku způsobilosti a nastoupil své první kantorské místo v Drnovicích. Na podučitelském místě se brzy projevily jeho mimořádné schopnosti. Počátkem školního roku 1884/85 se stal suplujícím učitelem na ženském učitelském ústavu v Brně. Složil další zkoušku způsobilosti a přes své mládí (bylo mu 26 let) byl na doporučení prof. Antonína Vorla vybrán za ředitele Pokračovací české školy pro dívky v Brně. Ta byla o dva roky dříve založena při Dívčí vzdělávací jednotě Vesna v Brně zásluhou Elišky Machové, energické jednatelky Ženského vzdělávacího spolku Vesna. Česká děvčata, brněnská tím spíš, měla předtím jediný veřejný zdroj vzdělání, školu obecnou. Další vzdělání mohly poskytnout soukromé školy nebo kláštery, ovšem německé. Zřízení pokračovací školy bylo zásadním průlomem do celého tehdejšího vzdělávacího systému. Učilo se zde předmětům „literním“ – češtině, dějepisu, vychovatelství apod., ale i praktickým – ručním pracím, vyšívání, šití prádla a šatstva. Volba Františka Mareše do řídící funkce se ukázala jako neobyčejně šťastný krok. Škola získala znamenitého ředitele, organizátora, pedagoga, zcela oddaného své práci. Vesniným školám zůstal věrný celých třicet let. Již v prvním roce školy reorganizoval. Vznikly školy literní, které dávaly děvčatům všeobecné vzdělání, praktický výcvik se napříště odehrával v pracovnách a dílnách. Významnou součástí Vesniných škol se staly odpolední a večerní kurzy pro ženy v domácnosti a výdělečně činné. Frekventantky získávaly kromě vlastního vzdělávacího programu informace z veřejného života, literatury i kultury v pravidelných nedělních besídkách, měly k dispozici čítárnu i knihovnu. Kurzy se rozšířily i na předměstí (Židenice, Zábrdovice, Husovice, Královo Pole). Na počátku 20. století přeorganizoval Mareš školský systém Vesny: Z někdejší vyšší dívčí školy vzniklo šestitřídní lyceum, k němuž přibyla průmyslová škola. První maturity se zde (jako první lycejní v bývalém Rakousku-Uhersku) konaly roku 1903. Absolventkám se tak otevřela možnost být přijaty jako mimořádné posluchačky na některé obory vysokých škol, „průmyslovačky„ mohly nabýt živnostenské oprávnění apod. Později přibyla i dvouletá obchodní škola, vyšší škola pro ženská hospodářská povolání, za války se otevřely odborné učitelské ústavy pro šití a vaření. Hudební škola vyučovala nejen hře na klavír, housle a sólovému zpěvu, ale i teoretickým předmětům. Esteticky působivé prostředí nacházely dívky v penzionátu, který zařídil Marešův přítel Dušan Jurkovič. Mareš si byl vědom významu umělecké osvěty. Vychovával posluchačky také přednáškami, výstavami, návštěvami divadel a koncertů, vycházkami do přírody a pěstoval v nich odpovědný vztah k rodině i společnosti. Počet žákyň vzrůstal a s nimi i potřeba dalších vlastních prostor. Nové budovy (pořízené většinou z vlastních prostředků školy, sbírek apod.) byly postaveny na Údolní 18 (s penzionátem v zahradě) a další dvě na Augustinské (dnešní Jaselské) ulici č. 7 a 9. Roku 1888 převzal nový ředitel Mareš ve Vesně dvě třídy se 136 žákyněmi. V lednu 1919, kdy školy předával městu, měla Vesna 13 různých škol a kurzů, které navštěvovalo 4217 dívek a žen.

Přes obrovské pracovní vytížení si Mareš sám doplňoval a zvyšoval vzdělání. Na německé, později české technice, získal aprobaci pro střední školy z chemie, matematiky a fyziky. Na cestách doma i v cizině získával zkušenosti z činnosti význačných dívčích ústavů (Vídeň, Drážďany, Štýrský Hradec, Lipsko, Mnichov, Stuttgart a zejména Curych). Publikoval o nich i několik článků.
Nesmírně podnikavý a vitální Mareš nezahálel ani po odchodu do výslužby v roce 1919. Okamžitě se pustil do organizování dívčího školství na Slovensku, kde za jeho vedení vybudoval spolek Živena četné rodinné školy po vzoru Vesny. Po změně politických poměrů se roku 1939 vrátil do Brna a pokračoval jako školní rada ve své práci pro Vesnu, zpracovával její archiv a připravoval své paměti. Protektorát na něho těžce doléhal, neztrácel však naději na lepší zítřek. Zemřel náhle po záchvatu mrtvice.

František Mareš se významně zapsal do brněnské historie nejen jako vynikající průkopník ve školství, ale i jako neúnavný a zasvěcený organizátor kulturního a společenského života v Brně. Žák Leoše Janáčka na brněnském učitelském ústavu a později i jeho přítel hrával v prvních letech v několika hudebních sdruženích jako cellista. Dal podnět ke vzniku hudebního odboru při brněnském Klubu přátel umění. Prosazoval Janáčkovo dílo v našem uměleckém světě, Mistr sám přednášel ve Vesně. Vzácný byl Marešův zájem o výtvarné umění. Stál u založení Klubu přátel umění v Brně (14. ledna 1901), který uspořádal několik výstav. Činnost Klubu přerušila I.světová válka, přetrvaly však přátelské svazky mezi Marešem a výtvarníky, zejména s Jožou Uprkou, který pro Vesnu namaloval několik prací. Mareš má také nesporné zásluhy o brněnské divadlo. Ihned po příchodu do Brna vstoupil do Družstva českého národního divadla v Brně, které usilovalo o pořízení vlastní divadelní budovy. Pořádalo sbírky prostřednictvím různých uměleckých podniků, kde se jako organizátor osvědčil opět František Mareš. Brzy se stal místopředsedou Družstva. I do Vesny zval vynikající české herce, sám navštěvoval velmi často divadelní představení. Marešova aktivní práce pro brněnské české divadlo skončila jeho odchodem na Slovensko. Za okupace bylo Družstvo zlikvidováno.

Mnohostranná osobnost Františka Mareše se trvale zapsala do školských a kulturních dějin města Brna. Vesnu pozvedl na vůdčí místo v českém dívčím školství. Je po něm pojmenována ulice v centru města. Budovu Vesny na Údolní ulici ozdobila v roce 140. výročí jeho narození pamětní deska.

zdroj: www.brno.cz

František Mareš

from - to   institution, city, notes
???? - ????   Brno (Brno-město), Brno (Brno-město)
???? - ????   Drážďany (Dresden), Drážďany (Dresden)
???? - ????   Lipsko (Leipzig), Lipsko (Leipzig)
???? - ????   Stuttgart, Stuttgart
???? - ????   Vídeň (Wien), Vídeň (Wien)

František Mareš

encyklopedie/slovník
  published   title (subtitle), publisher, city
  1977   Žili a pracovali v Brně, Rapid a.s. - československá reklamní agentura, Praha