Jan Zábrana

* 4. 6. 1931, Herálec (Havlíčkův Brod), Česká republika (Czech Republic)
† 3. 9. 1984, Praha, Česká republika (Czech Republic)
translator, poet

 

signature: jz
nationality: Czech
sex: male

word:
Pocházel z učitelské rodiny, která byla po II. světové válce pro politické názory pronásledována - Janova matka Jiřina jako bývalá národně socialistická poslankyně byla vězněna od 1948 do 1960. Zábrana po maturitě na humpoleckém gymnáziu mohl začít studovat pouze římskokatolickou cyrilometodějskou fakultu v Praze. Po dvou semestrech odchází pracovat jako dělník. V této době začal psát první povídky, které však vyšly až roku 1993 (Sedm povídek). Zároveň psal básně, které vycházely až později - v 60. letech, souborně až v letech 1991- Jistota nejhoršího, 1992 Zeď vzpomínek a 1993 Básně. V polovině 50. let se Zábrana stal překladatelem z povolání, a je chápán jako jeden z nejvýznamnějších a nejhodnotnějších překladatelů po II. světové válce. Z počátku překládal hlavně ruské autory: Bakunina, Babela, Pasternaka, Jesenina aj., pak také z angličtiny, a to především básníky beat generation: Ginsberga, Corsa, Ferlinghetti aj. O překládaných autorech psal eseje, které vyšly v knize Potkat básníka (1989). Spolu s J. Škvoreckým je autorem knížky pro děti Táňa a dva pistolníci (1965) a několika detektivek s hlavní postavou inspektora Pivoňky. Ze Zábranových deníkových zápisků - zahrnující dobu 1970-1984, vyšly na počátku 90. let 20. století knihy Celý život I. a Celý život II.
zdroj - www.infohumpolec.cz

notes:
Viz též
Škvorecký, Josef, 1924-
Žantovská, Hana, 1921-2004
Historie záhlaví Propůjčil svoje jméno překladatelce Haně Žantovské pro překlad Greenova románu Vlak do Istanbulu.Své jméno propůjčoval i Josefu Škvoreckému (Vražda pro štěstí, Vražda se zárukou, Vražda v zastoupení).
-
Studia filologie mu byla z kádrových důvodů zakázaána, vězněn, ve vagonce Tatra - Smíchov se vyučil zámečníkem, 1953 pracoval jako brusič, přitom stále psal a překládal, 1954 členem Kruhu překladatelů, překládá, píše recenze a básně, publikované v Host do domu, Květen, Plamen, Kultura, Kulturní tvorba a.t.p. Od sedmdesátých let se věnuje jen překladům, jako první k nám uvedl beatnickou generaci. (D. Blümlová, Sto tváří)