Caspar Franz Sambach
Caspar Franz Sambach pocházel z Vratislavi. Narodil se 6. ledna 1715 do rodiny chudého obuvníka. Údajně již v raném dětství se u něj projevil talent ke kreslení, který jeho otec podporoval a zařídil mu učitele kresby výměnou za své řemeslné výrobky.[16] Ve čtrnácti letech přešel do učení k průměrnému a ne příliš významnému malíři Reinertovi. Svého mistra brzy překonal. Ignac de Luca uvádí, že u něj pobyl jeden rok a poté se vrátil domů.[17] Již v tomto mladém věku se kromě malířství zabýval také studiem matematiky, aritmetiky, geometrie, perspektivy a optiky. Když dosáhl šestnácti let, přešel bez nejmenšího doporučení do dílny k malíři Johannu Heinrichovi
D' Epée (? – zemřel po roce 1767), zastánci pozzovsky laděného iluzionismu a domnělému žáku Daniela Grana, který působil ve Vratislavi.[18] U svého mistra zřejmě nabyl prvních znalostí freskařského umění. Již ve věku osmnácti let Caspar Franz Sambach zavítal na území dnešní severní Moravy, kde společně se svým učitelem pracoval jako jeho pomocník a scholár na freskové výzdobě dominikánského kostela v Opavě.[19] V roce 1733 zde provedli freskovou výzdobu klenby hlavní lodi za cenu 800 rýnských zlatých s výjevy ze života svatého Václava a dominikánských světců. Od roku 1734 zde společně s nimi pracoval Michal Schwegelle z Horního Hlohova, jenž tu realizoval veškerou perspektivní malbu architektur v obou bočních chodbách, pod kůrem i v obou kaplích za cenu 100
říšských tolarů, stravu a ubytování, kdežto D' Epée vytvořil se svým tovaryšem Casparem Franzem Sambachem figurální freskovou malbu za celkovou cenu 500 rýnských zlatých, z nichž měl vyplatit i
Schwegeleho. Díky své zručnosti a talentu Sambach velmi brzy dosáhl uznání. U svého učitele setrval tři (nebo pět) let.[20] Alfred Holder uvádí, že během svého pobytu u D' Epéeho byl Caspar údajně se
svým učitelem a ještě dalším jeho chráněncem, pozdějším žákem vídeňské akademie Josefem Hauzingerem (1728-1786), v Budíně. To by ovšem znamenalo, že Hauzinger by tam byl ještě jako malý chlapec.[21]
Po spolupráci s D' Epéem se malíř snažil osamostatnit, při odchodu od něj získal 50 zlatých. Byl nucen si na obživu vydělávat u různých mistrů, jejichž jména nejsou dochována, a rovněž se musel
věnovat tzv. malířským kondicím sloužícím k jeho obživě. Andeas Pigler zmiňuje, že Caspar Franz Sambach byl ve třicátých letech rovněž žákem Georga Raphaela Donnera (1693–1741) v Bratislavě, ale
tento fakt nebyl zatím prokázán.[22] Později byl pozván Donnerovým bratrem, sochařem Mattäusem Donnerem (1704–1756), do Vídně.
Když v roce 1740 tehdy dvacetipětiletý Caspar Franz Sambach přijel do císařského města,[23] existovala zde dvorní akademie řízená Jakobem van Schuppenem (1670–1751), kterou založil z vlastní
iniciativy a podle vzoru pařížské akademie v roce 1725. Císařem Karlem VI. byl v roce 1726 jmenován jejím ředitelem.[24] Vyučovalo se zde malířství, sochařství, architektura a mědirytectví. Samotný
Schuppen se vzdělal na pařížské akademii a byl činný hlavně jako portrétista. Patřil ke konzervativnějším představitelům výtvarného umění. Ve Vídni Sambach navštěvoval Donnerovu školu a současně akademii.[26] U Donnera se procvičoval v modelování z vosku a rozvíjení své zručnosti. Toto sochařské poučení později uplatnil v
grisaillových malbách napodobujících basreliéfy. U svého mistra příliš dlouho nepobyl, jelikož 15. února 1741 Donner zemřel. Po jeho smrti se nějakou dobu Sambach přednostně věnoval teorii. Svá další studia absolvoval u Paula Trogera na vídeňské akademii. V tomto období dochází i k významné změně v Sambachově soukromém životě, jelikož dne 27. ledna 1743 se oženil ve Štěpánském dómě ve Vídni s dcerou obuvnického mistra Margaretou Besacher.[27] Tímto sňatkem mu odpadla starost o domácnost a svůj volný čas věnoval teorii malířství a dalším pomocným vedlejším vědám. Zabýval se rovněž praktickou částí umění. V roce 1744 se Caspar Franz Sambach přihlásil na akademii ke kreslířské soutěži o takzvanou „menší
cenu“, která spočívala v kresbě podle modelu. Soutěž tehdy vyhrál patnácti hlasy, na druhém místě se umístil Johann Carolus Auerbach (1723–1788) s celkovým počtem šesti hlasů.[28] Poté mu byla
patronem akademie, hrabětem Gundackarem Ludwigem Althannem (1665–1747) a ředitelem Jakobem van Schuppenem udělena první cena. Tento úspěch odstartoval jeho další kariéru, jelikož svým vítězstvím
zřejmě získal nějakou formu členství na akademii, nabyl i právo při svých zakázkách zaměstnávat pomocníka a byl osvobozen od cechovní živnosti a povinností.[29] Ještě v letech 1744–1745 byl Caspar Franz Sambach uváděn jako pomocník Paula Togera na fresce Nanebevzetí Ignáce z Loyoly v chóru kostela sv. Ignáce v Raabu.[30] Při spolupráci s Paulem Trogerem si Sambach prohloubil své znalosti z oblasti freskové techniky. Trogerův vliv se promítá na malířově freskové malbě až na jeho pozdějších realizacích z padesátých
a šedesátých let. Dne 24. září 1751[31] se Casparu Franzovi narodilo jeho nejstarší dítě, syn Johann Christian, který šel ve stopách svého otce, jenž se rovněž stal jeho prvním učitelem. Mimo Johanna Christiana měl Caspar Franz ještě tři dcery a jednoho syna. Dle Julia Fleischera měl pouze děti čtyři: „Sambach Casper Director der hieszigen Kayl. Mahler Accademie Vor seine 4 Kinder Regina 28 J., Theresia 27, Cath: 19, Carl 21 Jahr v. 1. May 776 jährl. … 200 f-x.“ Fleischer nezmiňuje Johanna Christiana.[32] Kromě nejstaršího syna se uměním zabýval i jeho mladší bratr Carl. Cerroni[33] i Thieme – Becker[34] podotýkají, že Carl učil kresbu na vídeňské akademii.
Cerroni Carla hodnotí jako „geschikten Lehrer in der zeichnung Kunst.“[35] Ke Carlovi se nepřímo vztahuje článek týkající se Caspara Franze Sambacha, který vyšel ve Vaterländische Blätter für den österreichischen Kaiserstaat.[36] V úvodu stati signované pouze monogramem M., kde informace o Casparu Franzi Sambachovi „[…] hat Referent aus dem Munde seines noch lebenden jüngeren Sohnes,
Carl, welcher selbst einer unserer geschicktesten Lehrer in der Zeichenkunst ist, und vorzüglich in Rücksicht auf Theorie und Gründlichkeit einen ausgezeichneten Platz unter seinen Collegen
verdienet.“ Nutno podotknout, že článek se téměř do detailů shoduje s Cerroniho biografií věnované Casparu Franzi Sambachovi v Skitze einer Geschichte der bildenden Künste in Mähren.[37] O potomcích
Caspara Franze Sambacha je jinak dochováno velmi málo. Roku 1758 získal Caspar čestné členství na Františkánské akademii v Augsburku.
30. září následujícího roku dosáhl členství na vídeňské akademii za své „bordury, kamenářské umění a pěkně malované figury“ užité na malbě architektonických rámů pro fresku s námětem Alegorie
výtvarných umění, vytvořenou Franzem Antonem Maulbertschem v radním sále akademie.[38] Na vídeňské akademii působil po celý svůj život.
V roce 1758 zemřel Michelangelo Unterberger a o čtyři roky později si smrt našla i Paula Trogera a Karla Josefa Aigena (1684–1762). Za podpory mecenáše a protektora akademie hraběte Adama Losyho van
Losymthala (1705–1781) a ředitele Martina Meytense získal Caspar Franz Sambach v roce 1762 na akademii právě uvolněný post profesora historické malby.[39] O pět let později, v roce 1767,[40] začal i jeho syn Johann Christian Sambach v roli žáka navštěvovat akademii ve Vídni, kde se postupem času stal akademickým malířem. V roce 1772 došlo z císařského nařízení a díky kancléři hraběti Václavu Antonínu Kaunitz – Rietbergovi (1711–1794) k sjednocení všech existujících uměleckých učilišť: k. k. Hof - Akademie der Maler, Bildhauer und Baukunst, k. k. Kupferstecherakademie, rovněž Graveur -
Erzverschneiderschule, později také Commerzialzeichenschule do k. k. freyen, vereinigten Akademie der bildenden Künste.[41]
Téhož roku, po smrti Martina Meytense a po reformě akademie a sloučení sochařské a malířské školy, byl Caspar Franz Sambach jmenován jejím ředitelem, vedle Ferdinanda Hezendorfa von Hohenberga
(1732–1816) jako ředitele architektury, Antona Mathiase Domanöcka (1713–1779) jako ředitele rytecké školy a Jakoba Matthiase Schmutzera (1733–1811) jako ředitele mědirytecké školy. Vrchní vedení a administrativu měl pod patronátem Caspar Franz Sambach.[42] Tuto funkci zastával až do své smrti a byl mu za ni přiznán plat 1000 zlatých ročně.[43] Osvobozen od starostí o obživu se Caspar Franz Sambach nyní mohl zcela oddat umění a vědám. Volné
chvíle věnoval rovněž matematice a astronomii, v níž mu hodně pomohli dva učení dvorní astronomové Maximilian Hell a Anton Pilgram. Později se rovněž věnoval algebře, sférické trigonometrii, dále francouzskému, anglickému a italskému jazyku, aby byl schopen přečíst si vědecká pojednání v originále.[44]
[1] Srov. Ivo Krsek, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku: Malířství, in: Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka
– Miloš Stehlík – Josef Válka, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku. Praha 1996, s. 112 – 149, hl.
s. 119 – 122. – Vlasta Kratinová, Malíři první poloviny 18. století v Brně, in: Jiří Kroupa (ed.),
V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1670–1790 (kat.), Brno - Rennes 2003, s. 201 - 213. – Jiří
Kroupa, Pragmatická sankce v umění a výzdoba Nové radnice v Brně, in: ibidem, Umělci, objednavatelé
a styl. Studie z dějin umění. Brno 2006, s. 197 – 217, hlavně od s. 205.
[2] Více ibidem, s. 205 – 217.
[3] Adolf Feulner, Skulptur und Malerei des 18. Jahrhunderts in Deutschland. Wildpark - Potsdam
1929, s. 228.
[4] Ignac de Luca, Das gelehrte Oesterreich, Ein Versuch, Bd. 1/ 2. Wien 1778, s. 342 –
346.
[5] Andreas Schweigl, Anmerkungen der bildenden Künste in Betreff der schönen Gebäuden, Mallereien
und Statuen in Mähren. Moravský zemský archiv v Brně (dále jen MZA Brno), fond G 11, sign. 204, č.
196, s. 140 – 141, s. 143 (edice Cecílie Hálová-Jahodová, Andreas Schweigl, Bildende Künste in
Mähren, Umění XX, 1972, č. 2, s. 184).
[6] Jan Petr Cerroni, Skitze einer Geschichte der bildenden Künste in Mähren III. 1807, MZA Brno, G
12, sign. Cerr. I - 34, č. 35, fol. 227 – 229. Téměř shodný Sambachův životopis nalezneme rovněž
v Cerroniho Abriß einer Geschichte der k. k. Akademie der bildenden Künste in Wien, I. Band. MZA
Brno, G 12, sign. Cerr. I - 56 – 60, č. 53, fol. 131–133.
[7] Např. Johann Rudolph Füssli, Allgemeines Künsterlexikon, oder: Kurze Nachricht von dem Leben
und den Werken der Mahler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Kunstgießer, Stahlschneider u. u.
Nebst angehängten Verzeichnissen der Lehrmeister und Schüler, auch der Bildnisse, der in diesen
Lexikon enthaltenen Künstler, Bd. 2/ 7, Sa – Sc. Zürich 1813, s. 1428. - Gottfried Johann Dlabač,
Allgemeines historisches Künstler – Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien,
Bd. 3/ S – Z/. Prag 1815, sl. 15 – 18. - Constant von Wurzbach, Biographisches Lexikon des
Kaiserthums Oesterreich, enthaltend die Lebensskizzen der denkwürdigen Personen, welche seit 1750
in den österreichischen Kronländern wurden oder darin gelebt und gewirkt haben, Bd. 28. Wien 1874,
s. 172 – 175. - Georg Kaspar Nagler, Neues allgemeines Künstler – Lexikon, Bd. XVI. Wien 1924, s.
99 – 100. – Lotte von Eynern, heslo Sambach, Caspar Franz, in: Ulrich Thieme, Felix Becker (eds.),
Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart, Bd. XXIX. Leipzig
1935, s. 372. - Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, Díl II. Praha 1950,
s. 396.
[8] Např. Georg Kaspar Nagler (pozn. 7), s. 100. - Lotte von Eynern, heslo Sambach, Johann
Christian, in: Ulrich Thieme, Felix Becker (pozn. 7), s. 372 - 373. - LS [Lubomír Slavíček], heslo
Sambach, Johann Christian, in: Anděla Horová (ed.) Nová encyklopedie českého výtvarného umění.
Dodatky. Praha 2006, s. 667.
[9] Např. Rückerinnerungen an verdienstvolle Männer der österreichischen Monarchie. Kaspar Sambach,
biographische Skizze, Vaterländische Blätter für den österreichischen Kaiserstaat, 77, 1812, s. 462
– 464 (signováno pouze monogramem M). - Ignatz Kankoffer, Biographische Skizzen vaterlandischer
Künstler. Caspar Sambach, Director der Mahler- und Bildhauer-Schule zu Wien, Neues Archiv für
Geschichte, Staatenkunde, Literatur und Kunst, 20, 1830, 101, s. 797 – 799.
[10] Heike Tolksdorf, Das Wirken J. W. Bergls, J. I. Mildorfers und K. F. Sambachs in Mähren
(diplomová práce), Seminář dějin umění FFUJEP, Brno 1980, s. 37 – 48, 77 - 94.
[11] Waltraut Kuba-Hauk, Caspar Franz Sambach 1715–1795 (dizertační práce), Universität Wien 1985.
[12] Adéla Ťažká, Malířská výzdoba kostela Bolestné Panny Marie ve Sloupu (bakalářská diplomová
práce), Seminář dějin umění FFMU, Brno 2008.
[13] Petr Arijčuk, Johann Wenzel Bergl. Námět křížové cesty v díle vídeňských malířů 2. poloviny
18. století (diplomová práce), Seminář dějin umění FFMU, Brno 1998, s. 80 – 84.
[14] Petr Arijčuk, Franz Anton Maulbertsch oder Caspar Franz Sambach? Bemerkungen zur Urheberschaft
der Vorlage zu Jakob Matthias Schmutzers Grafikblatt Der Hl. Johannes von Nepomuk als Fürsprecher
der Sterbenden und Verfolgten, in: Eduard Hindelang – Lubomír Slavíček (eds.), Franz Anton
Maulbertsch und Mitteleuropa. Festschrift zum 30. jährigen Bestehen des Museums Langenargen.
Langenargen am Bodensee – Brno 2007, s. 245 – 261. - Petr Arijčuk, Ke zprávám Jana Petra Cerroniho
o obrazech Caspara Franze Sambacha v Českém Rudolci a v Matějovci, Bulletin Moravské galerie v Brně
64, 2008, s. 137 – 142.
[15] Adéla Ťažká (pozn. 12).
[16] Ignac de Luca (pozn. 4), s. 342 zmiňuje, že již v 7 letech dostal první základ malířství. –
Dále např. Ignatz Kankoffer (pozn. 9), s. 797.
[17] Ignac de Luca (pozn. 4), s. 343.
[18]Srov. Jan Petr Cerroni (pozn. 6, fol. 227). - Wurzbach (pozn. 7), s. 173 uvádí jen příjmení de
L' Epe a zmínku, že byl žákem Grana. Bohumír Indra v článku Spolupracovníci malíře Františka
Ecksteina na Cvilíně u Krnova roku 1726 – 1727 (Časopis slezského muzea VIII, 1959/ 2, vědy
společenské, s. 130) uvádí, že učitelem Caspara Franze Sambacha byl Ignác Depée, otec Johanna
Heinricha. Místo učení u Daniela Grana zmiňuje, že roku 1715 byl přijat do učení k brněnskému
malíři Ecksteinovi, podrobněji se Indra o něm zmiňuje v Příspěvcích k biografickému slovníku
výtvarných umělců na Moravě a ve Slezsku v 16. až 19. století, Časopis Slezského Zemského Muzea,
série B, 43, 1994, s. 44. Shodnou informaci uvedli Marie Schenková a Jaromír Olšovský v Barokním
malířství a sochařství v západní části českého Slezska (Opava 2001) na s. 33. – H.-P. [Hans-Peter]
Bühler (heslo Depée /Depé; Deppé; L' Epeé/, Johann Heinrich /Ignác; Ignaz/, in: K. G. Saur,
Allgemeines Künstlerlexikon, Bd. 26. München – Leipzig 2000, s. 214) uvádí jako učitele D' Epéeho
jak Grana, tak Ecksteina – u něhož pobýval údajně od roku 1715 čtyři roky.
LS [Lubomír Slavíček], heslo Sambach, Caspar Franz, in: Anděla Horová (pozn. 8), s. 666 jako
učitele Sambacha zmiňuje Johanna Heinricha D' Epée, vyučence Daniela Grana.
[19] O jejich práci v dominikánském kostele sv. Václava jsou dochovány dva malířské kontrakty z 26.
6. 1733 a z 20. 11. 1734, jsou uloženy v Bočkově sbírce v MZA Brno, G 1, 12. 278, fol. 1 - 4, výtah
z obou otiskl Wilhelm Schram v Mährische Künstlerbriefe, in: Christian Ritter d' Evert (ed.),
Notizen – Blatt der historisch – statistischen Section der k. k. mährischen Gesellschaft zur
Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde. Brünn 1894, s. 29 – 32, k Opavě s. 30.
V listině z roku 1733 však Sambach není jmenován vlastním jménem, je pouze nazván „scholár“.
[20] Cerroni (pozn. 6), fol. 227, uvádí dobu strávenou u D' Epéeho pět let, Ignatz Kankoffer (pozn.
9), s. 797 a Wurzbach (pozn. 7), s. 173 tři roky.
[21] Alfred Holder, Die Historische Ausstellung der k. k. Akademe der bildenden Künste in Wien.
Wien 1877, s. 157, 167.
[22] Srov. Andreas Pigler, Georg Raphael Donner. Leipzig – Wien 1929, s. 99.
[23] Tradičně se uvádí, že se tak událo v postním týdnu před Velikonocemi. Srov. např. Cerroni
(pozn. 6), fol. 227. - Ignatz Kankoffer (pozn. 9), s. 797. - Wurzbach (pozn. 7), s. 173.
[24] Srov. Wanda Aschenbrenner – Gregor Schweighofer, Paul Troger. Leben und Werk. Salzburg 1965,
s. 47 n.
[25] Srov. např. Monika Dachs, Der Geschmackwandel an der Wiener Maler – Akademie um 1740:
Unterberger, Troger, Mildorfer – und die Folgen, in: Franz M. Eybl (ed.), Strukturwandel
kultureller Praxis. Beiträge zu einer kulturwissenschaftlichen Sicht des theresianischen
Zeitalters. Jahrbuch der Österreichischen Gesellschaft zur Erforschung des achtzehnten
Jahrhunderts, 17. Band. Wien 2002, s. 267.
[26] Na vstupním protokolu pro „akademické žáky“ od ledna 1738 do července 1765 je zmíněno, že
Caspar Franz Sambach byl 3. října 1740 oficiálně přijat jako žák akademie srov. Výpis archivu
Akademie der bildenden Künste ve Vídni, Aufnahme – Protokoll 1b/ s. 49 (srov. reprofoto a zkrácená
verze Waltraut Kuba-Hauk (pozn. 11), 2. Bd., dokument I., s. 483).
[27]Narodila se před rokem 1728 ve Vídni, zemřela někdy kolem roku 1795 tamtéž, srov. Heinz Schöny,
Wiener Kunstler – Ahnen. Genealogischen Daten und Ahnenlisten Wiener Maler I. Wien 1970, s. 88.
[28] Vídeň, Hochschule Akademie der bildenden Künste/ „Archiv Auszug aus dem Protokollum derjenigen
Scholaren, welche sich in der Kai: König: Hofakademie der Mahler = Bildhauer = und Baumkunst um aus
allerhochsten Kai: König: Gnaden ausgesetzte Praemie beworben haben: denen die auch anno 1731 den
11 ^ten Novembris das erste mal ausgetheilet worden.“ (Protokollum fol. 32 v.), srov. reprofoto a
zkrácená verze Waltraut Kuba-Hauk (pozn. 11), 2. Bd., s. 485, dokument III., rovněž Wienerisches
Diarium 27, 1744, 1. 4., (nepag.).
[29] Waltraut Kuba-Hauk (pozn. 11), s. 27. Způsob získání členství na akademii je ovšem značně
nejasný. Podle Schuppenovy ideje se členem akademie mohl stát ten umělec, který akademii řádně
navštěvoval, vykonal všechny zkoušky, podal důkaz o svých schopnostech a odevzdal všechny
předepsané práce (srov. Walter Cerny, Die Mitglieder der Wiener Akademie. Ein geschichtlicher
Abriss auf Grund des Quellenmaterials von 1754 bis 1870. Mit einem Beitrag von Heribert Hutter.
Wien 1978, s. 5). Teprve po roce 1751 byli jmenováni skuteční členové z řad starších a zasloužilých
umělců. O členství mohl žádat každý, i umělec vyškolený jinde. Po přihlášení musel žadatel
předložit k posouzení akademické radě výběr svých prací. Byla-li jeho díla uznána za vyhovující,
byl tento kandidát vyzván k prezentování kresby nebo návrhu. Po jeho schválení mu bylo představeno
téma přijímacího kusu. Tato práce byla posléze předložena shromáždění akademiků, kteří o přijetí
rozhodovali tajným hlasováním. Tyto přijímací kusy musely být po nějakou dobu vystavovány
v prostorách akademie k veřejnému posouzení a staly se pak jejím trvalým majetkem (ibidem, s. 6 –
9, 42 – 47, pozn. 12 – 42, rovněž např. Pavel Preiss, František Karel Palko. Život a dílo malíře
sklonku středoevropského baroka a jeho bratra Františka Antonína Palka. Praha 1999, s. 32). O
soutěžích více např. Klara Garas, Zur Kunstübung an der Wiener Akademie in 18. Jahrhundert – Die
Preisstücke, in: Prijateljev Zbornik II. Zbornik radova posvećenih sedamdesetogodišnjici života
Kruna Prijatelja. Split 1992, s. 405 – 422. O vídeňské akademii rovněž srov. více Hubert Hosch,
Franz Anton Maulbertsch und die Wiener Akademie, in: Eduard Hindelang (ed.), Franz Anton
Maulbertsch und der Wiener Akademiestil. Langenargen am Bodensee 1994, s. 14 – 92, hlavně s. 48.
[30] Srov. Wanda Aschenbrenner – Gregor Schweighofer (pozn. 24), s. 82. - Waltraut Kuba-Hauk (pozn.
11), 1. Bd., s. 18.
[31] Srov. např. Heinz Schöny (pozn. 27), s. 88. - Waltraut Kuba-Hauk (pozn. 11), 1. Bd., s. 49
zmiňuje 24. 8. 1751. Někdy se uvádí, že se narodil v roce 1761 (srov. např. Thieme – Becker /pozn.
7/, s. 372. - Wurzbach /pozn. 7/, s. 175. - Nagler /pozn. 7/, s. 100). Toto pomýlení v roce
narození Johanna Christiana pak někdy vedlo k pochybnostem v případě jeho možné samostatné tvorby
v sedmdesátých letech. Posunutí data narození do padesátých let, podporuje rovněž záznam o jeho
počátku studia na akademii a stipendijním pobytu v Římě, není pravděpodobné, že by akademii začal
studovat v šesti letech a na stipendijním pobytu byl ve věku jedenácti let (srov. níže).
[32] Julius Fleischer, Das kunstgeschichtliche Material der geheimen Kammerzahlamtsbücher in den
staatlichen Archiven Wiens von 1705 bis 1790. (Quellenschriften zur barocken Kunst in Österreich
und Ungarn herausgeben von Anton Hekler), Band 1, Wien 1932, s. 196/ 1109.
[33] Cerroni (pozn. 6, fol. 228 v.).
[34] Thieme – Becker (pozn. 7, s. 372).
[35] Cerroni (pozn. 6, fol. 228 v.).
[36] M., Rückerinnerungen an verdienstvolle Männer der österreichischen Monarchie. Kaspar Sambach,
biographische Skizze (pozn. 9), s. 462 – 464.
[37] Cerroni (pozn. 6, fol. 227 – 229).
[38] Srov. Anton Weinkopf, Beschreibung der kaiserlich-königlichen Akademie der bildenden Künste,
Wien 1783, s. 16. – Walter Cerny (pozn. 29), s. 47, pozn. 43. - Elfriede Baum, Katalog des
Österreichischen Barockmuseums im Unteren Belvedere, Bd. 2. Wien – München 1980, s. 594.
[39] Vídeň, Hochschule Akademie der Bildenden Künste/ Archiv Wahl – Buch, den Dienst, und die
Einverleibung der kai. – kön. Akademie der Mähler – Bildhauer und Baukunst betreffend: Als erstens
der Beamten, Zweytens der associirten Akademisten, welche ihr Probestück übrgeben haben. MDCLI;
unter von Meytens. s. 9, zápis z 31. září 1762 zní: „Den 31. Octobris 1762 ist Herr Caspar Sambach
durch ordenliche Wahl von 12 associerten Academisten mit 8 Stimmen als Professor der Mahlerey
erwählt worden. Diese Eintragung bestätigt die Wahl Caspar Franz Sambachs zum Professor der Malerei
am 31. October 1762.“ (Reprofoto a zkrácená verze srov. Waltraut Kuba-Hauk /pozn. 11/, 2. Bd., s.
494, dokument X.). - Carl von Lützow, Geschichte der k. k. Akademie der Bildenden
Künste/ Festschrift zur Eröffnung des neuen Akademie. Wien 1877, s. 33 n.
[40] Srov. Walther Buchowiecki, Geschichte der Malerei in Wien. Wien 1955, s. 102 n. - Waltraut
Kuba-Hauk (pozn. 11), 1. Bd., s. 17, rovněž Lubomír Slavíček (pozn. 8), s. 667. - Walter Wagner,
Die Geschichte der Akademie der Bildende Kunste in Wien. Wien 1967, s. 414 uvádí, že Johann
Christian byl žákem akademie od roku 1765.
[41] Srov. Carl von Lützow (pozn. 39), s. 51 nn.
[42] Vídeň, Hochschule Akademie der Bildenden Künste/ Archiv Wahl – Buch, den Dienst und die
Einverleibung der kai. kön. Akademie der Mahler – Bildhauer – und Baukunst betreffend. Als erstens
der Beamten, Zweytens der Associirten Akademisten, welche ihr Probestück übergeben haben. MDCCLI,
unter van Meytens, s. 10. (srov. reprofoto a zkrácená verze Waltraut Kuba-Hauk /pozn. 11/, 2. Bd.,
s. 498, dokument XIII.). - Cerroni (pozn. 6, fol. 228 v.). - Carl von Lützow (pozn. 39), s. 59. -
Wurzbach (pozn. 7, s. 174). - Nagler (pozn. 7, s. 100). - Walter Wagner (pozn. 40), s. 362. Někdy
se setkáme rovněž s rokem 1773 (např. LR [Luigi Ronzoni], in: Helmuth Lorenz (ed.), Geschichte der
bildenden Kunst in Österreich 4. Barock. München – London – New York 1999, s. 459.
[43] Vídeň, Hochschule Akademie der Bildenden Künste/ Archiv Wahl – Buch, den Dienst und die
Einverleibung der kai. kön. Akademie der Mahler – Bildhauer – und Baukunst betreffend. Als erstens
der Beamten, Zweytens der Associirten Akademisten, welche ihr Probestück übergeben haben. MDCCLI,
unter van Meytens, s. 10 (srov. reprofoto a zkrácená verze Waltraut Kuba-Hauk /pozn. 11/, 2. Bd.,
s. 498, dokument VIII.).
[44] Srov. Ignatz Kankoffer (pozn. 9), s. 798.
[45] Srov. Cerroni (pozn. 6), fol. 229. - M., Rückerinnerungen an verdienstvolle Männer der
österreichischen Monarchie. Kaspar Sambach, biographische Skizze (pozn. 9), s. 463.
[46] Srov. Julius Fleischer (pozn. 32), s. 41.
[47] Ibidem, s. 122/ 552 a s. 129/ 611.
is.muni.cz/.../Caspar_Franz_a_Johann_Christian_Sambach.Prispevek_k_jejich_umelecke_cinnosti_na_Morave.konecna_verze.txt - Archiv
