Ernst Gideon Laudon

* 13. 2. 1717, Tootzen, Rusko (Russian Fedaration)
† 14. 7. 1790, Nový Jičín (Nový Jičín), Česká republika (Czech Republic)

 

sex: male

word:
Laudon (čili Loudon, jak se sám v pozdějších letech skotským pravopisem psával) Ernst Gideon Freiherr von, vojevůdce rakouský, vyšel z chudé šlechtické rodiny původu skotského, ale ode dávna v Livonsku usedlé. Roku 1732 vstoupil jako kadet do ruského vojska a účastnil se v letech 1733-1735 války o trůn polský, v letech 1738-1739 bojů proti Turkům. Nejsa spokojen s poměry v ruské armádě opustil ji po válce a ucházel se o přijetí do služeb krále pruského, byl však odmítnut. Lépe pochodil u dvora rakouského; bylo se mu ovšem spokojit, že vřazen byl ne do pravidelného vojska, nýbrž jako hejtman do pandurského sboru Trenckova. V tomto sboru bojoval pak v Bavořích a na Rýně; 1744 byl pro těžké poranění nucen na čas opustit službu vojenskou, ale již roku 1745 stál zase proti Prusům v Čechách a ve Slezsku. Divoké řádění Trenckovo a jeho pandurů činilo mu pobyt v jeho pluku nesnesitelným, pročež vystoupil z něho hned po ukončení války a přijat, po mnohém ovšem namáhání, na přímluvu několika přátel jako hejtman do hraničářského pluku lického. V následující mírné době žil potom na svém stanovišti v Bunići (nedaleko Gospiće v Chorvatsku), kde věnoval se vedle služebních povinností pilně svému vzdělání. V této době se oženil s dcerou chorvatského důstojníka v. Hagen a přestoupil ku katolictví. Na počátku sedmileté války vymohl si energickým zakročením a přízní Kounicovou, již získal prostřednictvím svého přítele von Hochstätten, že poslán jako podplukovník v čele chorvatského sboru k vojsku Browneovu a tím poskytnuta mu konečně možnost uplatniti své schopnosti. Smělé přepadení Děčína a vynikající účastenství v boji o lužické městečko Hirschfeld (v únoru 1757) vyneslo mu v březnu téhož roku povýšení na plukovníka. Po bitvě u Kolína pronásledoval generála Keitha a vedl drobné útoky proti Prusům s takovým zdarem, že v srpnu 1757 byl jmenován generálmajorem a o něco později obdržel rytířský kříž řádu Marie Terezie. Roku 1758 dána mu konečně příležitost proslavit se prvním větším činem; generál Daun vyslal jej v červnu, aby přepadl sbor Prusů vezoucí zásoby k obležené Olomouci králi Bedřichovi II. Laudon přepadl tento transport 30. června v defilé u Domašova a zmocnil se téměř veškerých zásob, čímž další obléhání Olomouce učinil nemožným, a ještě potom pronásledoval ustupujícího Bedřicha neúnavně Čechami až za hranice. Za to byl hned 2. července jmenován podmaršálkem a další odměnou těchto činů, jakož i zásluh o vítězství u Hochkirchu (14. října) bylo, že v prosince obdržel velkokříž řádu Marie Terezie, v březnu 1759 učiněn říšským a rakouským baronem s inkolátem v Čechách a obdařen od císařovny statkem Malé Bečváry na Kouřimsku, čímž také jeho posud velmi stísněné poměry hmotné se zlepšily. Roku 1759 poslán v čele sboru 18.000 mužů k ruskému vojsku ve Slezsku a tu rozhodl 12. srpna u Kunersdorfu bitvu již již ztracenou ve veliké vítězství, ale marně se snažil pohnout váhavého Saltykova k rozhodnému využitkování toho úspěchu. Za vítězství kunersdorfské povýšen na polního zbrojmistra a císařovna ruská poslala mu darem drahocenný kord. Následujícího roku postaven v čelo 36.000 mužů; porazil generála Fouqué u Landshutu (23. června) a dobyl Kladska, ale 15. srpna utrpěl od Bedřicha značnou porážku u Lehnice. Vinu tohoto nezdaru přičítal Daunovi a Lacymu, kteří stáli asi 1 1/2 míle od něho a nepřispěli mu dle jeho očekávání na pomoc. Laudon přicházel vůbec do stálých konfliktů s Daunem a s Lacym nejsa spokojen s jejich těžkopádným vedením války a naléhaje na rychlé a smělé útočení na hlavní moc nepřítelovu; neshody tyto vedly až k osobnímu nepřátelství. V tažení r. 1761, k němuž Laudon sám plány vypracoval, svěřeno bylo Laudonovi téměř nezávisle na vrchním vůdci Daunovi vojsko 60.000 mužů silné, s nímž měl operovat ve Slezsku. Ale obojaké chování ruských generálů bylo mu jen na překážku a marně se namáhal vytisknout Bedřicha z jeho pevného postavení nedaleko Svidnice. Když pak mimo to část vojska musil odeslat Daunovi, zdálo se, že výsledek jeho tažení jest úplně zmařen, ale v tom zmocnil se Laudon, používaje rychle příhodného okamžiku, náhlým útokem důležité pevnosti Svidnice (1. října). Na rok 1762 nepřijal Laudon samostatného velení nesouhlase s plány Daunovými. Po ukončení války Laudon ustupuje do pozadí. Požíval sice přízně císařovniny, 1766 se stal členem dvorské rady vojenské, ale vrchní řízení vojenských záležitostí měli v rukou jeho protivníci Daun a Lacy. Josef II., který od roku 1765 jako spoluvládce matčin měl vyhrazen dozor nad vojenstvím, stál úplně pod vlivem Lacyho, a ač osobně prokazoval Laudonovi velikou úctu, přece nesnažil se dáti mu postavení přiměřené jeho zásluhám a schopnostem. Laudon jmenován roku 1769 vojenským velitelem na Moravě, ale po 3 letech složil to místo a pomýšlel vůbec na úplné vystoupení z vojska rakouského. Žil ponejvíce v zátiší na svém statku v Bečvárech (roku 1763 přikoupil i Vellké Bečváry), a když pro selské nepokoje v Čechách statek ten roku 1776 prodal dvorské komoře, na nově zakoupeném statku Hadersdorfě u Vídně. Za války o dědictví bavorské (1778-1779) postaven Laudon, stav se zatím v únoru 1778 polním maršálkem, v čelo vojska stojícího proti princi Jindřichovi, ale tenkrát nedošlo k žádnému většímu boji. Potom žil Laudon zase několik let v zátiší v Hadersdorfě, až roku 1788 přivedla jej válka s Turky k činnosti. Císař, který sám řídil válku maje po boku Lacyho, nemínil jej zprvu povolat do pole, ale nehody, které hned na počátku stihly vojsko rakouské, a hlasy ozývající se ve vojsku ve prospěch Laudona přiměly císaře, že v srpnu 1788 dal mu velení nad vojskem stojícím v Chorvatsku. Laudon dobyl pak v Bosně Dubice, Nového a Gradišky. Na rok 1789 nucen byl císař upustit od vrchního vedení války a také Lacy odstoupil, ale vrchní velení nesvěřeno Laudonovi, nýbrž Hadíkovi, a teprve churavost Hadíkova byla příčinou, že ještě roku 1789 přece jen Laudon povolán na jeho místo. Laudon, tehdy již sám stár a churav, podvolil se přání císařovu za poměrů pro vojsko rakouské tak nepříznivých dosti nerad; nicméně ujal se války s velikou energií, dobyl 9. října 1789 po třínedělním obležení Bělehradu se ztrátou pouze asi 1000 mužů, potom Smedereva a oblehl St. Ršavu. Na zimu roku 1789 dostavil se do Vídně a cesta jeho podobala se pravému triumfu. Jelikož hrozila válka s Pruskem, svěřil mu císař velení nad vojskem k boji tomu určeném a po jeho smrti jmenoval Leopold II. Laudona vrchním velitelem veškerého vojska rakouského. Laudon činil horlivě přípravy pro případ války s Pruskem, ale uprostřed nich zastihla jej smrt právě, když zdržoval se v Novém Jičíně. Tělo jeho přeneseno do Hadersdorfu.
Laudon byl prostřední postavy a hubeného těla, povahy tiché a uzavřené, náchylný k melancholii, v jednání přímý, v společenském chování skromný, až nesmělý; pouze v boji, v čele svého vojska přicházel do ohně. Soukromě žil velmi jednoduše. Vedle Eugena Savojského, jemuž se ovšem nemůže rovnat, jest Laudon nejznamenitější a nejpopulárnější vojevůdce rakouský v XVIII. století, smělý ve svých plánech, rychlý v jich provádění; nejvíce mu vadil nedostatek všeobecného i vojenského vzdělání, jakým vynikal na př. Lacy, třeba že Laudon vlastní pílí částečně tento nedostatek nahradil. Ve vojsku byl přes veškeru přísnost nesmírně oblíben, a to mimo své slavné činy jistě i proto, že vyšinul se vlastní silou z nepříznivých poměrů a že nebyl v dvorských kruzích nikdy náležitě doceňován. Jméno Laudonovo nese pěší pluk č. 29.
Laudon měl se svojí manželkou 2 dítky, ale ty zemřely v mládí. Dědicem jeho stal se jeho bratrovec Jan Ludvík Alexius, svobodný pán Laudon (* 1762 v Rize, + 22. listopadu 1822 v Hadersdorfě), který na pozváni strýcovo vstoupil do vojska rakouského a proslavil se jako statečný generál (od roku 1800 byl podmaršálkem) ve válkách proti Napoleonovi. Srv. Janko, Leben des Feldmarschalls v. Laudon (Víd., 1869); týž, Laudon im Gedicht u. Lied seiner Zeitgenossen (t., 1880); Buchberger, Briefe Laudon-s an den Hofkriegsrath von Hochst"tter ("Arch. f. öst. Gesch." 48). Hýbl. Nové heslo - Laudová-Hořicová ve sv. 28.
zdroj - Ottův slovník naučný (XV.), J. Otto, Praha 1900

notes:
Odkaz. forma
Loudon, Ernst Gideon von, 1717-1790
Laudon, Ernst Gideon, Freiherr von, 1717-1790
generál Laudon
Účastnil se mnoha bitev, např.: 1733 Bitva o polský trůn, 1738 proti Turkům, 1756-63leté války …
jeho největším úspěchem bylo dobití zpět Bělehradu z rukou Turků