Josef Viktor Widmann

* 20. 2. 1842, Ivanovice na Hané (Vyškov), Česká republika (Czech Republic)
† 8. 11. 1911, Bern, Německo (Germany)
, ,

 

sex: male

Josef Viktor Widmann

Městská část Brno-Tuřany, jejíž součástí jsou i Brněnské Ivanovice, se může chlubit řadou slavných rodáků, z nichž mnozí však upadli v zapomenutí, ačkoliv dosáhli světového věhlasu. Mezi ně patří i Josef Viktor Widmann. Jeho životní příběh začíná poněkud románově. Otcem Josefa Viktora byl totiž Josef Otto Widmann, člen katolického cisterciáckého řádu a pedagog kláštera v Heiligenkreuzu. Vzdělaného teologa ovlivnily myšlenky protestantismu a rozhodl se z kláštera vystoupit. K rozhodnutí nepochybně přispěla i známost (a na jaře 1841 i tajný sňatek) s dcerou vídeňského knihkupce Karolinou Wimmerovou. Ta (těhotná) našla útočiště v Brněnských Ivanovicích (Nenovicích) u rodiny Čaderských. Zde byl také pokřtěn a do matriky tuřanské fary zapsán malý Josef Victor, zatím bez uvedení otce. Ten mezitím přestoupil k protestantismu a stal se občanem starobylého Angstu ve švýcarském kantonu Basilej–venkov. V dubnu 1843 se oficiálně oženil a jeho synek - po zapsání otce do matriky – se tak v roce 1845 stal manželským. Josef Otto vystudoval protestantskou teologii v Heidelberku a byl roku 1845 církevní obcí zvolen duchovním ve správním středisku Liestal. Jako farář tam působil 30 let. Malý Josef Viktor vyrůstal v kultivovaném prostředí, kromě školy ho vzdělávali oba rodiče a hodnotná domácí knihovna. V Basileji studoval na učitelském ústavu pedagogiku, přidal studia protestantské teologie, které se věnoval i na univerzitách v Heidelberku a Jeně. Tam souběžně studoval filozofii a filologii. Teologická studia ukončil roku 1865 státní zkouškou v Basileji, oženil se a působil v Liestalu jako varhaník a hudební ředitel. V letech 1866 – 68 byl úspěšným kazatelem ve Frauenfeldu v kantonu Thurgau. Přednost však dal světské dráze před církevní. Stal se zástupcem ředitele dívčí školy v Bernu. Vyučoval literaturu, poetiku a hudební teorii. Jeho pedagogické úspěchy mu přinesly mezinárodní uznání. Dlouho předtím jej však zaujala vlastní literární tvorba. Jeho prvotinou je dramatická pohádka Der geraubte Schleier. Widmannova dramatická díla uvádějí přední divadelní scény (Iphigenie in Delphi, 1865, Königin des Ostens, 1880). Jako básník používal někdy pseudonym Lodovico Ariosto Helvetico. Věnoval se i psaní libret (k opeře Herrmanna Götze Zkrocení zlé ženy, Oratorium Friedricha Hegara na Widmannovy texty). Univerzita v Bernu mu v roce 1880 udělila za jeho tvůrčí činnost čestný doktorát. Ve stejném roce se Widmann vzdal pedagogické profese a přijal místo literárního redaktora a fejetonisty v bernských novinách Der Bund. V redakci zůstal celých třicet let. Vynikl jako kritický publicista v celé německy mluvící Evropě (i v Brně). Vedle fejetonů psal 300-500 recenzí ročně, povídky, novely romány ( Die Patrizierin, 1888). Soubor jeho povídek vyšel knižně i v Rakousku-Uhersku pro školní potřeby (1913). Widmann byl horlivým cestovatelem, poznal Švýcarsko, Itálii, některé cesty podnikl společně se skladatelem Johannesem Brahmsem. Vytěžil z nich mnoho zajímavých cestopisných reportáží. Vrcholem jeho tvorby jsou dramatické básně Maikäfer –Komedie (1897) a Der Heilige und die Tiere. Když zemřel ve věku nedovršených 70 let, zanechal po sobě imponující dílo. Zahrnuje texty básnické, esejistické, dramatické, celkem na 50 titulů.

Rok po Widmannově smrti mu byla na rodném domě v Brněnských Ivanovicích (dnes č. p. 272) odhalena pamětní deska. Ta je však dnes nezvěstná. V letech 1932 – 1946 nesla jeho jméno ulice na pomezí Brněnských Ivanovic a Tuřan (dnes Zezulova). V zemské knihovně v Bernu byla ke 150. výročí Widmannova narození uspořádána výstava, kterou připravil Švýcarský literární archiv. Současně vyšla také kniha jeho vybraných fejetonů. Na své objevení v českém prostředí (a také připomínku v rodné obci) Josef Viktor Widmann ještě čeká.

zdroj: www.brno.cz

Josef Viktor Widmann

from - to   institution, city, notes
???? - ????   Brno (Brno-město), Brno (Brno-město)