sex: male

Georg Placzek

Přestože Placzkova vědecká kariéra trvala pouhých 25 let, zanechal v mnoha odvětvích fyziky nesmazatelnou stopu (fundamentální teorie Ramanova rozptylu, teorie spekter polyatomických molekul a rozptylu světla v kapalinách. Spolutvůrce počátečních kapitol fyziky neutronů. Spoluobjevitel jaderného štěpení, cesty k atomové bombě i jadernému reaktoru. Inspirativní vedoucí montrealské teoretické skupiny v projektu Manhattan. Práce na teorii difuze a zpomalování neutronů, nepružného rozptylu neutronů na krystalech aj. Každý student fyziky u nás i ve světě zná po něm pojmenované poučky Landauův-Placzkův poměr či Placzkova formule). Především však byl vyhledávaným a respektovaným spolupracovníkem i iniciátorem činnosti nejvěhlasnějších fyziků své doby, z nichž mnozí získali Nobelovu cenu. Navíc byl osobností s velkým šarmem a velkým vědeckým i lidským nadhledem. K tomu ovládal deset světových jazyků.

Georg Placzek se narodil v samém centru Brna, v domě č. 3 na dnešním náměstí Svobody, jako nejstarší ze tří dětí (bratr Fritz a sestra Edith) Marianne a Alfreda Placzkových. Otec Alfred byl spolumajitelem, později majitelem významné textilní továrny Skene a Co. v Alexovicích u Ivančic. Skenovi se snažili o poněmčení Alexovic, což po převzetí podniku v roce 1913 Placzek okamžitě zarazil. Rodina se naopak zapojila do dění v obci (za lidumilnost, kterou projevovali vůči chudým lidem, byli v roce 1922 Placzkovi jmenováni čestnými občany Alexovic). Válečné zakázky, které továrna získala, zachránily mnoho alexovických mužů před odvodem na frontu. Prosperující podnik pomáhal zmírňovat dopady válečného utrpení na obyvatele obce, stejně jako se v krizových letech kolem roku 1928 snažil zachovat zaměstnanost. Odtud zřejmě pramení i Georgovy sympatie k levicovému radikalismu, z nichž ho vyléčil až pobyt ve stalinském Sovětském svazu. Absolvoval německé státní gymnázium v Brně (1918-1924), dnešním sídle JAMU. Pokračoval ve studiu na univerzitě ve Vídni a německé univerzitě v Praze (1924 – 1928). Disertační práci z oblasti elektrostatiky v látkovém prostředí obhájil s vynikajícím prospěchem na fyzikálním institutu vídeňské univerzity v červenci 1928. Pak ještě s vyznamenáním složil dvě doktorské zkoušky. Definitivně byly pohřbeny naděje rodiny Placzkovy, že prvorozený syn převezme vedení továrny. Toho se ujal mladší bratr Fritz. K vědecké práci Georga zřejmě podnítila mimořádná osobnost jeho děda Barucha Placzka, moudrého a vzdělaného člověka s renesančním rozhledem. Dr. Baruch Placzek byl dlouhá léta moravským zemským rabínem, přitom amatérsky pěstoval vědu, dopisoval si s Charlesem Darwinem a přátelil se J.G. Mendelem. Zanícení pro vědeckou práci po něm Georg zdědil. V letech 1928 – 32 působil čerstvý doktor Placzek na renomovaných fyzikálních pracovištích v Utrechtu, Lipsku, Římě, v letech 1932 – 38 se mu druhým domovem stal Institut Nielse Bohra v Kodani (Niels Bohr, pozdější nositel Nobelovy ceny, je autorem kvantového modelu atomu vodíku). Pro věhlasného vědce byl Placzek ideálním a kreativním asistentem, on sám získal bezpečný a inspirativní azyl v předválečných letech. U Bohra se seznámil prakticky se všemi významnými teoretickými fyziky té doby (Victor Weisskopf, Felix Bloch, George Gamow, F.J.Williams, Subrahmanyan Chandrasekhar, Slomi Bhabha). V ústavu se v té době hlavní zájem přesouvá k fyzice atomového jádra, zejména nedávno objevených neutronů. V roce 1936 publikuje Placzek spolu s Ottou Frischem práci Capture of Slow Neutrons, v níž jako první poukázali na některé vlastnosti neutronů. Placzek si získal oblibu a respekt i pro schopnost zasvěceně diskutovat i poradit ve věcech fyziky, kultury i politiky, měl mimořádný cit pro dobové otázky a dřív než ostatní dokázal rozpoznat podstatu problému. V Kodani se také seznámil s ruským fyzikem a matematikem Lvem Landauem.Byl pozván na jeho ústav v Charkově v letech 1933 a 1936. Druhý pobyt ho definitivně vyléčil z náklonnosti k ultralevicovým teoriím. Pro své svobodomyslné názory (i požadavky) byl na jaře 1937 ze Sovětského svazu vyhoštěn. To upevnilo jeho přesvědčení, že diktátoři typu Hitlera či Stalina nesmějí získat atomovou zbraň jako první. Tento názor prosazoval u pozdějších „otců“ atomové a vodíkové bomby (Oppenheimer, Teller a další). Osobně v tomto směru ovlivnil Roberta Oppenheimera na návštěvě na jeho ranči poblíž Los Alamos v Novém Mexiku v roce 1938. Jako svobodomyslná a své ceny si vědomá osobnost se projevil už dříve, v roce 1935, kdy se neshodl na podmínkách svého působení s vedením nově založené Hebrejské univerzity v Jeruzalémě.

Nebezpečí nacismu si byl Georg Placzek dobře vědom. Snažil se varovat jak své kolegy v USA aby se nevraceli do Evropy, tak svou rodinu v Československu, kterou nabádal, aby před Hitlerem uprchla. Poslechl alespoň částečně bratr Fritz, který odvezl svou těhotnou ženu Edith do Anglie. Sám už emigrovat nestačil. Po hádce s německými nacisty ve své alexovické továrně spáchal sebevraždu. Rodiče Alfred a Marianne byly odvlečeni do Terezína. Tam Alfred v roce 1942 zemřel, stopa Marianne končí roku 1944 v Osvětimi. Sestra Edith patrně zahynula již v roce 1942 v transportu k Rize. Z širšího Georgova příbuzenstva se zachránily jen sestřenice Erika a Daisy Türklovy, které patří k „dětem Nicolase Wintona“.

Georg působí na začátku války asi dva roky na Cornell University v Ithace, kde se podílí na válečném nukleárním programu. Asi od roku 1943 je v Montrealu, kde se věnuje náboru fyziků pro teoretickou skupinu, která má v Kanadě rozvíjet Atomic Energy Project, a projevil zde mimořádné odborné i organizační schopnosti. Jeho skupina se v roce 1943 připojuje k historickému projektu Manhattan. Placzek, klasifikovaný jako britský občan, zůstává pracovat namísto v Los Alamos poblíž Montrealu v Kanadě (Chalk River). Jeho četné a významné práce z tohoto období spadají zejména do oblasti matematické fyziky. Mají stejný základní význam jak pro tehdejší vývoj atomové bomby, tak pro vývoj atomových reaktorů. V květnu 1945 byl Georg Placzek zřejmě jediným naším občanem, který se bezprostředně a výrazně podílel na projektu Manhattan, z něhož vzešly 4 atomové bomby. Byl asi i očitým svědkem prvního pokusného jaderného výbuchu dne 16. července 1945 u Alamogorda v Novém Mexiku.
V roce 1943 se Georg oženil s Holanďankou Els, s níž se ještě jako s provdanou Halbanovou setkal v září 1937 na konferenci v Paříži.

V poválečném období pracuje Georg Placzek nejprve v Los Alamos v čele teoretické skupiny. Tamější podnebí však zhoršuje jeho zdravotní stav. V roce 1946 učí na některé montrealské univerzitě, v roce 1948 získává trvalý pobyt v Institute of Advance Study v Princetonu, kde se krátce předtím stal ředitelem R. Oppenheimer. Shodou okolností zde působí i další brněnský rodák a absolvent německého gymnázia v Brně, Kurt Gödel (viz Kurt Gödel). Placzkovo zdraví se však stále zhoršuje. Píše ještě zásadní článek The Scattering of Neutrons by Systems of Heavy Nuclei (1952) a o rok později vychází cyklus jeho přednášek. V první polovině roku 1953 přednáší o difuzi a zpomalování neutronů na univerzitách v Římě a Miláně, v roce 1955 mu udělené Guggenheimovo stipendium splní přání strávit akademický rok 1955 -56 na univerzitě v Římě. V říjnu 1955 odjel na víkend do Curychu, odkud se už nevrátil. Zemřel v některé tamní nemocnici. Přesné okolnosti jeho úmrtí nejsou známy. Trpěl vysokým tlakem, sklony k depresím, tížila ho tragédie jeho rodiny. Ani o místě jeho posledního odpočinku poblíž Curychu neexistuje spolehlivá informace. Jisté však je, že po Georgu Placzkovi zůstala práce a pověst skvělého fyzika světového významu, ojedinělého stylu, široce vzdělaného humanisty, člověka s šarmem a pevným charakterem, kterého můžeme bez nadsázky označit za historickou osobnost 20. století. Po desítkách let mlčení vzpomnělo Brno svého slavného rodáka dne 23. září 2005 odhalením pamětní desky na jeho rodném domě na náměstí Svobody číslo 3.

zdroj: www.brno.cz