Ivo Medek Kopaninský

* 26. 12. 1936, Domažlice (Domažlice), Česká republika (Czech Republic)
restaureteur, graphic artist, collage artist, assemblages artist, draghtsman

 

nationality: Czech
sex: male
email: quelle@volny.cz

Ivo Medek Kopaninský
Dětství III
1961
koláž

74,5 x 54 cm
Ivo Medek Kopaninský
Král Vanitas Pánové se kazí od mozku
1961
koláž

36 x 27 cm
Ivo Medek Kopaninský
Rock n Rolák II.
1975
koláž

150 x 100 cm
Ivo Medek Kopaninský
Mléčná dráha
1982
kombinovaná technika

78 x 103,5 cm
Ivo Medek Kopaninský
Zdi mají uši Ucho
1975
kombinovaná technika

149 x 112 cm
Ivo Medek Kopaninský
Vyšlo slunce ve stepi
1988
kombinovaná technika

101 x 77,5 cm

word:
Zabývá se grafikou a koláží. Od šedesátých let vytvářel kresby, koláže a asambláže a výtvarně spolupracoval s filmem (animovaný film). Jeho tvorba navazuje na surrealismus a projevuje se v ní jemný smysl pro absurdní humor a ironii, pro zvláštní spojení různých motivů, které často dlouho hledá, aby mohl přesně naplnit své záměry a představy. Koláže mnohdy reagují na historické a politické události i osobnosti. Jsou prostoupeny bohatou výtvarnou fantazií, promítají se do nich autorovy reakce na současné i minulé příběhy a situace.
-
Je univerzální postavou českého postmoderního výtvarného umění. Autor působí v oblasti bermudského trojúhelníku surrealismu, banalismu a patafyziky, kde mizí přespřílišná vážnost a nabubřelost pozitivistických koncepcí postmoderního věku.
Ivo Medek se liší ve svém díle od svých souputníků především výrazným zastoupením prvků humoru, sebereflexe a sžíravé společenské a politické ironie. Zatímco míra jeho niterného zaujetí pro budování je vlivem jeho dlouholetých zkušeností s obecnou marností téměř nulová, věnuje autor svoji celoživotní energii zevrubným zkoumáním záležitostí věcí společensky obecně ignorovaných, patřících však z hlediska evolučního vývoje lidstva k nejpodstatnějším.
Jádrem jeho trvalého zájmu je pro něho tzv. velká hra, (Le grand jeu) která zdánlivě - z pragmatického hlediska účelnosti - nemá smyslu. Jde tu ovšem bezpochyby o tvořivé vidění světa, které dokáže rozpoznat a do lidských dějin zasadit, věčně se opakující princip nikdy nedokončeného, totiž zánik starého, aniž toto dříve nové došlo svého naplnění a aby nyní zcela nové mohlo být znovu a znovu započato bez svého završení... (nebo už jsme snad zažili fatální naplnění nějaké ideje?)
Hra jako hybný a očistný společenský fenomén je pro něho, jak se zdá, jediným smyslem bytí člověka. V žádném případě tu ovšem nejde o nihilistické vidění světa. Tak jako v Jarryho grotesce odhalení pravé podstaty pseudomesiášství, nepřináší nostalgický smutek nad dějinami, ale ani nad budoucností lidstva, které je "přiměřeně patafyzické," ani Medkovo dílo nepůsobí nostalgicky, nebo snad truchlivě. Spíše naopak.
Je-li skutečným naplněním osudu člověka tragikomedie, nebo fraška, Ivo Medek, to lidstvu svým dílem pouze připomíná. Pokud je o patafyzice řečeno, že dokáže nastavit křivým hubám křivé zrcadlo, o díle Ivo Medka Kopaninského to platí v plné míře.
Zamyšlení nad jeho dílem vede k diváka k otázce, zda tzv. reálný svět, ve kterém nacházel dosud své životní uspokojení, není ve skutečnosti pouhým místem pro vršení exkrementů a odpadu všeho druhu. Budovatelské úsilí všeho lidu a pozitivistické směřování ke světlým zítřkům tak dostává průhledem Medkova kaleidoskopu jiný, realističtější význam.
Citlivé povahy, které dokáží konfrontovat pragmatickou realitu s imaginativním poselstvím Medkova díla pak trpí nevysvětlitelnými gastronomickými a metabolickými problémy, kdy diarrhoea a nutkavé pocity dávení jsou jen vnějšími příznaky hlubší sebereflexe. Pro tyto citlivé příjemce Medkova poselství má autor svůj příznivý vzkaz. I exkrementy a odpad, jako produkt tvůrčího procesu, mají své uplatnění. Přinejmenším jako zdroje výživy pro dekompozitory, kteří přetaví páchnoucí odpudivou břečku v překrásně zářící duhový oblouk, spojující naše marné úsilí po harmonii s pevnou konstrukcí věčného všehomíra.
Eduard Vacek

notes:
Pseudonym
Kopaninský, Ivo, 1936-
Medek, Ivo, 1936-