Karel Čapek

* 9. 1. 1890, Malé Svatoňovice (Trutnov), Česká republika (Czech Republic)
25. 12. 1938, Praha, Česká republika (Czech Republic)
photographer, dramatist, writer, translator

 

nationality: Czech
sex: male

word:
Vrcholná osobnost české literatury, prozaik, novinář, dramatik a překladatel Karel Čapek, se narodil v Podkrkonoší v rodině lékaře jako nejmladší ze tří dětí. Umělecké nadání dostali do vínku i jeho sourozenci: bratr Josef se stal významným malířem a sestra Helena vynikala v hudbě. Všichni tři psali a své texty mnohdy doprovázeli vlastními kresbami.
Už během studií na pražské filozofické fakultě publikoval Karel Čapek společně s bratrem Josefem překlady francouzské poezie. Oba spolu v roce 1917 nastoupili jako redaktoři do prestižních Národních listů a satirického měsíčníku Nebojsa, v roce 1921 pak do Lidových novin. Ty se staly pod vedením Čapkova přítele Ferdinanda Peroutky špičkou české žurnalistiky v období mezi dvěma světovými válkami. V roce 1922 byl Karel Čapek představen prvnímu československému prezidentovi T. G. Masarykovi a brzy s ním navázal hluboké celoživotní přátelství. Na jeho základě vznikl v letech 1928–1935 osobitý Masarykův profil nazvaný Hovory s T. G. Masarykem. V roce 1925 Karel Čapek založil československou pobočku mezinárodní spisovatelské organizace PEN-klub a stal se i jejím prvním předsedou. Ve dvacátých a třicátých letech 20. století hodně cestoval po Evropě v doprovodu své budoucí manželky, významné české herečky Olgy Scheinpflugové. Dojmy shrnul do několika brilantních cestopisných fejetonů, například Anglických listů, Italských listů, Cesty na sever. Za celkový přínos literatuře, především za stěžejní díla jako Krakatit, Válka s mloky, Továrna na Absolutno, Věc Makropulos nebo dramata R.U.R., Matka a Bílá nemoc byl Karel Čapek v roce 1936 navržen na Nobelovu cenu za literaturu. V té době už ale jejímu udělení bránily politické okolnosti: Čapek byl znám ostře protifašistickými postoji a množily se útoky na jeho osobu ze strany pravicového tisku a sympatizantů fašismu. V září 1937 zemřel T. G. Masaryk a další bolestnou událostí bylo pro Čapka uzavření tzv. mnichovské dohody v roce 1938, kdy se Československo muselo vzdát území Sudet ve prospěch fašistického Německa. V polovině prosince 1938 psychicky podlomený Čapek těžce onemocněl a den po Štědrém večeru zemřel. Jeho bratr Josef zahynul v roce 1945 v koncentračním táboře.
S osobností Karla Čapka jsou těsně spjata dvě místa ve Středočeském kraji – usedlost Strž ve Staré Huti u Dobříše a zámeček v Osově u Berouna. Empírovou vilu ve Staré Huti dostal Karel Čapek k celoživotnímu užívání v roce 1935 jako svatební dar od komerčního rady Václava Palivce. Od té doby s manželkou Olgou Scheinpflugovou na Strži relaxoval při oblíbeném zahradničení nebo při dlouhých vycházkách po okolí, scházel se s přáteli, ale především pracoval. Vedle dalších děl tu vytvořil i svá nejlepší dramata – Matku a Bílou nemoc. Dnes vila slouží jako Čapkův památník. Kromě expozice věnované životu a dílu Karla Čapka jsou tu umístěny také expozice připomínající Olgu Scheinpflugovou a Ferdinanda Peroutku, který sem za Čapkovými často jezdíval. Exponáty památníku věnovali dědicové Palivcovy rodiny i Čapkova manželka. Mimo jiné jsou tu umístěny Čapkovy kresby, karikatury či jeho díla vydaná knižně v Čechách i v zahraničí, která několik let shromažďoval právě Václav Palivec. Návštěvníci Strže se mohou projít i po oblíbené Čapkově stezce. Přibližně sedmikilometrová trasa vede například kolem hráze Stržského rybníka, kde spisovatel rád sedával se svými přáteli, či přes les zvaný Černé jedlí.
Barokně přestavěný zámek v Osově u Berouna, jen patnáct kilometrů od Strže, vlastnil od roku 1930 Václav Palivec, mecenáš umění. Ze svého sídla udělal jakési kulturní centrum, které často navštěvovali také Karel Čapek s Olgou Scheinpflugovou, Ferdinand Peroutka a další přední osobnosti českého uměleckého života. Režisér Vladimír Slavínský tu například natočil jeden ze svých nejslavnějších filmů – komedii Uličnice, v níž si zahrála tehdejší česká herecká elita v čele s Věrou Ferbasovou, Oldřichem Novým a Jindřichem Plachtou. V roce 1938 se zámek stal také místem tajných schůzek české kulturní fronty (zastupované zejména Karlem Čapkem a Ferdinandem Peroutkou) s německým kulturním atašé působícím v Československu. Dnes (2008) je objekt ve vlastnictví Palivcových potomků a veřejnosti nepřístupný.
zdroj - www.centralbohemia.cz
-
"Karel Čapek sám a náhle postavil českou literaturu na úroveň světovosti"
Ferdinand Peroutka
Prozaik, dramatik, básník a překladatel, novinář, literární, divadelní a výtvarný kritik, estetik a filozof. Světově známý spisovatel, který měl rozsáhlé styky s předními zahraničními intelektuály, první předseda československého PEN-klubu.
Osobnost a dílo Karla Čapka je symbolem nejen kulturního, ale i občanského života první demokratické Československé republiky. Svou literaturou, filozofickými názory, novinářskou činností i politickou angažovaností vystupoval vždy na obranu humanistických hodnot i demokracie a stavěl se proti ideologiím, které v jedinci viděly jen součást masy vhodné k uskutečňování svých programů.
Karel Čapek vyrostl v kulturním prostředí rodiny venkovského lékaře. Narodil se v Malých Svatoňovicích, dětství prožil v Úpici v Podkrkonoší, gymnázium začal navštěvovat v Hradci Králové. Tam se zapojil do tajného studentského debatního spolku a podílel se na vydávání časopisu Obzor. Tato činnost byla nepřijatelná pro tehdejší rakousko-uherské úřady a byla mu doporučena změna školy. Rodina rozhodla., že Karel přestoupí na První české gymnázium do Brna ( tehdy na ulici Schmerlingově nyní tř.Kpt. Jaroše ), protože zde byla provdána jeho starší sestra Helena za významného brněnského advokáta Karla Koželuha. V podnájmu bydlel na Jaselské 5, tehdy Augustinské. V Brně strávil dva školní roky, 1905 - 1906 a 1906 - 1907. Dvouletý pobyt Karla Čapka v Brně připomíná pamětní deska od akademického sochaře Miloše Slezáka na Jaselské ulici.
S Brnem Čapka spojovala také spolupráce s deníkem Moravská orlice a časopisem Moravskoslezská revue. Do okolí města často zavítal i při prázdninových pobytech u sestry Heleny v Bílovicích nad Svitavou.
Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze, začal v roce 1909 studovat na FF UK a doktorem filozofie se stal v roce 1915 disertační prací o pragmatismu. Krátce působil jako knihovník a šlechtický vychovatel a v roce 1917 nastoupil do novin, nejprve do Národních listů a roku 1921 do Lidových novin, kde působil až do své smrti.
Na literární dráhu vstoupil Karel Čapek společně s bratrem Josefem drobnými lyrizujícími prózami. Povídkové prvotiny vyšly knižně v souborech Zářivé hlubiny a jiné prózy (1916) a Krakonošova zahrada (1918).
První samostatně vydané povídky Karla Čapka - Boží muka (1917) a Trapné povídky (1921) již směřují k filozofičtějšímu pojetí tématu, k otázkám svobody lidského jednání a smyslu existence. Odráží se v nich autorova skepse nad možností poznání absolutní pravdy.
Následující utopické prózy Továrna na absolutno (1922) a Krakatit (1924) podobně jako pozdější román Válka s mloky (1936) jsou skeptickým varováním před možnými společenskými důsledky nekontrolovaného vývoje vědy, vyznívají i jako ironický obraz soudobé společnosti a jejích problémů.
Z 30. let pocházejí Čapkova vrcholná literární díla, "noetická" volná trilogie Hordubal (1933), Povětroň (1934) a Obyčejný život (1933). V těchto románech se autor vrací k otázkám, jimiž se zabýval od počátku své tvorby, přičemž své tázání po pravdě lidského života rozšířil o aspekty mravní a sociální.
Návratem k filozoficky pojatému dílu o jedinci, o podstatě mravního selhání člověka je nedokončený román Život a dílo skladatele Foltýna (1939).
V díle První parta (1937) projevuje autor své sociální cítění. Je to román o lidské solidaritě, statečnosti a humanismu.V souvislosti s fašistickým ohrožením ukazuje, že je možné postavit se proti zkáze.
Čtenářsky velmi úspěšné byly už v Lidových novinách Čapkovy cestopisné prózy, které vyšly knižně v pořadí Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Španěl (1929), Obrázky z Holandska (1932) a Cesta na sever (1396).
Jako novinář přispěl Karel Čapek výrazně k rozvoji fejetonu, sloupku, causerie a politické úvahy. Některé výbory vydal sám - O nejbližších věcech (1925), Zahradníkův rok (1929), O věcech obecných čili Zoón politikon (1932), Jak se co dělá (1938). Většina z nich vyšla až po jeho smrti.
Z žurnalistické praxe vzešly i dva soubory detektivních příběhů Povídky z první kapsy a Povídky z druhé kapsy (obojí 1929). Odhalení trestného činu je vždy propojeno s poznáváním vztahu mezi lidmi, jejich morálky a schopností.
S Čapkovou novinářskou orientací souvisí i jeho teoretický zájem o žánry triviální literatury - Marsyas čili Na okraj literatury (1931).
Vyjádřením autorova pohledu na svět i důkazem jeho slovesného mistrovství jsou Apokryfy (1932).
Jako demokratický spisovatel Karel Čapek pronikl do okruhu předních představitelů republiky. Názorově měl blízko k hradní politice, zvláště k prezidentovi T.G. Masarykovi. Masaryk se často účastnil setkání Čapkových "pátečníků", debatního klubu významných intelektuálů meziválečného období.
Hovory s T. G. Masarykem (1928-1935) pomáhaly vytvořit široce přijímaný obraz osobnosti prvního československého prezidenta. První dva svazky se soustřeďují na Masarykovu biografii, třetí podává výklad jeho filozofických, náboženských a politických názorů.
Svými překlady z francouzské poezie, Francouzská poezie nové doby (1920), především Apollinairova Pásma, významně ovlivnil vývoj moderní české poezie.
Od počátku 20. let se začal Čapek prosazovat i jako dramatik. Úspěch prvních dramat ho přivedl jako dramaturga a režiséra do Vinohradského divadla. V Čapkově dramatické tvorbě se objevují stejné tematické okruhy a filozofické názory jako v jeho próze.
Ve spolupráci s bratrem Josefem vznikla komedie o iluzi mládí Loupežník (1920) a groteskní hra Ze života hmyzu (1921). Světový úspěch přineslo Čapkovi utopické drama R.U.R. (1920), ve kterém autor formou utopicko - fantastického podobenství varuje před nebezpečím přetechnizovaného moderního světa. V tomto dramatu se poprvé objevilo slovo robot. Věc Makropulos (1922), zhudebněná Leošem Janáčkem, polemizovala s ideálem dlouhověkosti Shawovy divadelní hry Zpět k Methusalemovi.
Hry z druhé pol. 30. let Bílá nemoc (1937) a Matka (1938) reagují na ohrožení republiky a demokracie fašismem.
Karel Čapek zemřel 25.12.1938 na zánět plic. Křehký organismus, postižený dlouholetou chorobou, podlehl tlaku tragických událostí v době Mnichova a hrubým osobním útokům. Jeho smrt na Boží hod vánoční symbolizovala i konec demokracie první republiky.
Další informace o životě a díle Karla Čapka lze najít na www stránkách:
http://capek.misto.cz/,
http://www.volny.cz/krivka/karel_capek.htm
http://www.capek-karel-pamatnik.cz
zdroj: www.brno.cz

notes:
Pseudonym
Plocek, Karel, 1890-1938
Vašek, Karel, 1890-1938
Odkaz. forma
Capek, Karel, 1890-1938
Chapekku, Kareru, 1890-1938
Tchápek, Karel, 1890-1938
Çapek, Karel, 1890-1938
Čapekas, Karelas, 1890-1938
Tšābīk, Kārl, 1890-1938
Čchapchekchŭ, Kchalel, 1890-1938
Historie záhlaví
Pro satirické články v týdeníku Nebojsa používal pseudonymy Plocek a Vašek.