Eva Kmentová

* 6. 1. 1928, Praha, Česká republika (Czech Republic)
8. 4. 1980, Praha, Česká republika (Czech Republic)
sculptor, draghtsman

 

nationality: Czech
sex: female

Eva Kmentová
Velká hostina
1978

barva, papír, překližka
71 x 50 cm
Eva Kmentová
Růst
1965

barva, beton
55 x 27 cm
Eva Kmentová
Stéla s otiskem chodidel
1966

patinovaná sádra
v. 146 cm
Eva Kmentová
Bez názvu (Otisky rtů)
1967

papír, tempera, tužka
88 x 62,6 cm
Eva Kmentová
Eva
1967

beton
v. 135
Eva Kmentová
Opuštěný prostor
1968

polychromovaná sádra
158 x 177 x x 26 cm

word:
Eva Kmentová se narodila 6. ledna 1928 v Praze. Do obecné školy chodila v Jevanech, kde žila v rodinné vilce se svou babičkou Marií Píšovou. Po návratu k rodičům do Prahy vychodila měšťanku a v roce 1943 nastoupila do Ústřední školy bytového průmyslu v Praze na Žižkově do oddělení řezbářství, které vedl její otec František Kment. Po ukončení studia v roce 1946 byla přijata na pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. V roce 1950 zde poznala svého spolužáka Olbrama Zoubka, za něhož se o dva roky později provdala. Jejich prvním společným bydlištěm i ateliérem byla cementářská dílna na Židovských pecích. V roce 1954 se jim narodila dcera Polana a v roce 1956 syn Jasan. O dva roky později Eva vstoupila do skupiny Trasa, s níž vystavovala do konce šedesátých let. V roce 1963 měla první samostatnou výstavu v Galerii mladých v Alšově síni Umělecké besedy v Praze. Na konci roku 1963 získala ateliér v Kalininově (dnešní Seifertově) ulici na Žižkově, kterému říkala Doupě. Zde začala otiskovat do hlíny části těla, oblázky a kusy dřev. Odlitky svých chodidel vystavila 17. března 1970 ve Špálově galerii v Praze na jednodenní výstavě, kterou nazvala Stopy. Svými sochami obeslala v šedesátých letech řadu výstav v Čechách a v zahraničí. Na konci šedesátých let koupila barokní stodolu na Smíchově, z níž vybudovala svůj poslední ateliér. V šedesátých a sedmdesátých letech pracovala na řadě realizací ve veřejném prostoru – některé z nich stále existují (dětské hřiště v Praze 7, balkónové mříže na hlavním průčelí Státního divadla v Brně), většina však byla zničena. Na realizacích spolupracovala s významnými českými architekty, se svým mužem Olbramem a později se sochařem Jiřím Novákem. V roce 1975 onemocněna zánětem jater a s nemocí bojovala pět let. Pracovala v té době hlavně s papírem, tvořila koláže a papírové objekty a hodně kreslila. Své poslední práce vytvořila pro výstavu, která proběhla v semilském Muzeu dělnického hnutí v říjnu a listopadu 1979. Tuto výstavu spolu s Olbramem nainstalovala, ale na vernisáž už jet nemohla. Zemřela v Praze 8. dubna 1980. Souborné výstavy jejího díla se konaly na konci osmdesátých a počátku devadesátých let v Opavě, Frýdku-Místku, Praze a Brně. Výběr z jejího díla byl vystaven v Brně, Litomyšli, Náchodě, Litoměřicích, Plzni a Praze. Zatím poslední výstava jejího životního díla se konala v pražském Mánesu na přelomu let 2006 a 2007. K výstavě vyšla monografie Ludmily Vachtové a Polany Bregantové. Dílo Evy Kmentové je zastoupeno ve státních galeriích i v soukromých sbírkách v Čechách i v zahraničí. O její sochy a kresby z rodinné sbírky, které v roce 2017 přešly do majetku Nadačního fondu Kmentová Zoubek, stále pečuje její rodina.
Polana Bregantová, 2018
-
Pro dílo Kmentové je typická jak tvorba figurativní, tak i experiment s materiálem. Ve svých sochařských realizacích používá běžných i netradičních materiálů (sádra, beton, osinkocement). Její první díla jsou poznamenaná meziválečným modernismem. Na přelomu 50. a 60. let dochází v její tvorbě k potlačování trojrozměrného tvaru. Od roku 1965 vytváří otisky nalezených předmětů, po nichž následují otisky fragmentů lidského těla.
Opakovaně používá symbolické motivy – stopy, terč, rty, jablko, části lidského těla, otisky rukou, dlaní, prstů, chodidel. Na přelomu 60. a 70. let vytváří celou řadu anonymních ženských a mužských siluet z cyklu Hlava, realizovaných v sádře, sololitu, kresbách a frotážích. Výtvarný jazyk Evy Kmentové pak směřuje k minimalismu, obsahově emotivně podbarvenému. V tomto období se zabývala především kresbou a menšími trojrozměrnými pracemi z papíru. V kresbách, reliéfních otiscích i papírových objektech se vedle často používaných motivů členů rodiny, či autoportrétů, objevují i přírodní fragmenty (tráva, listí). Na konci života (na nemocničním loži) se odpoutala od těžkých objemů a materiálů, místo sádry a hlíny pracovala s papírem a lepenkou, s útržky papírů.
Muzeum umění Olomouc, 2008

notes:
odkazová forma
Zoubková, Eva, 1928-1980
-
žena sochaře Olbrama Zoubka
matka Jasana Zoubka a Polany Bregantové