Jan Drda

* 4. 4. 1915, Příbram (Příbram), Česká republika (Czech Republic)
† 28. 11. 1970, Dobříš (Příbram), Česká republika (Czech Republic)
publicist, dramatist, writer

 

nationality: Czech
sex: male

word:
Narodil jsem se 4. dubna 1915 v Příbrami jako syn dělníka. Moje maminka byla nalezenec a vyrostla v havířské rodině Josefa Vlčka....
Můj otec byl synem nádeníka a zemědělské dělnice. Po návratu z 1. světové války se otec stal zaměstnancem Okresní nemocenské pokladny v Příbrami. V roce 1921 mi zemřela matka a zbyl jsem jen já a o dva roky mladší sestra Marie. Otec se podruhé oženil s velmi mladou ženou, ale po čtyřech letech se manželství rozpadlo. Otec, který měl nesrovnalosti se svými představenými a často se hádal i se svojí novou ženou, se dal na pití a v roce 1925 náhle zmizel z Příbrami a odešel do světa. Neviděl jsem jej přes dvacet let... Po rozvratu rodiny jsem od roku 1925 se sestrou Marií žil u dědy Vlčka, ale když on i jeho žena v roce 1927 zemřeli, sestra byla dána do sirotčince a já se uchytil u různých příbuzných. Prožil jsem velmi tvrdé dětství, učil jsem se dva měsíce klempířem, ale pak na zásah otcovy matky Josefy Drdové, která si mě vzala na vychování, jsem se vrátil na střední školu a dokončil jsem příbramské gymnázium v roce 1934."
Drda, Jan: Nedaleko Rukapáně. Povídky a fragmenty. Praha, Čs.spis.1989, s.309.

Na gymnáziu Drda vynikal v českém jazyce a na otázky čím chce být, odpovídal - spisovatelem. Začínal psát drobné povídky a prózy, ale také divadelní hry, které s úspěchem provozovali příbramští ochotníci.

Po absolutoriu gymnázia v roce 1934 odchází mladý Drda studovat filozofickou fakultu v Praze. Nejprve bydlí u příbuzného v Holešovicích, později získává stipendium a je přijat do Masarykovy koleje. Současně zasílá své první literární příspěvky do Práva lidu, Studentského časopisu, Mladé kultury, Kulturní politiky a Československého vojáka. Začíná se angažovat ve studentském hnutí a doplácí na to hned v roce 1936, když je z Masarykových kolejí vyloučen. Pokouší se udržet na studiích tím, že dává kondice slabším studentům, ale nakonec přijímá místo redaktora v Lidových novinách ve Zlíně. Začíná psát fejetony a připravuje denní sportovní a kulturní zpravodajství. Někdy v té době vydává také svoji první knížku - román pro děti "Cirkusák Vincek, pes Matyáš a opička Brunhilda", a to zatím pod pseudonymem Áda Vlach.

V roce 1938 přechází Drda do pražské redakce Lidových novin, kde poznává bohémské prostředí pražských literátů. V té době uveřejňuje v "Lidovkách" vedle soudniček, fejetonů a divadelních kritik také své povídky, z nichž se později zrodil román "Městečko na dlani". Na počátku čtyřicátých let píše Drda drama "Jakož i my odpouštíme", romány "Městečko na dlani", "Živá voda" a "Putování Petra Sedmilháře". V roce 1942 opouští Lidové noviny, stává se scénáristou Lucerna-filmu a pracuje na filmových scénářích "Druhá směna", "Městečko na dlani", "Děvucha z Beskyd", "Znamení kotvy" aj.

V květnu 1945 vstupuje Drda do KSČ a společně s Ondřejem Sekorou a Václavem Řezáčem začíná pracovat v nově založeném deníku Práce. 30. prosince 1945 má ve Stavovském divadle premiéru jeho nová, později velmi slavná komedie "Hrátky s čertem", kde je hlavní role vysloužilce Martina Kabáta napsána "na tělo" herci Jaroslavu Průchovi. V premiéře účinkovali také Jaroslav Vojta, František Smolík, Ladislav Pešek, Miloš Nedbal. Stanislav Neumann, František Filipovský, Čestmír Řanda, Jiřina Steimarová, Jiřina Šejbalová a další, později slavní herci.

V roce 1946 vychází sbírka povídek Němá barikáda, která posloužila jako předloha ke stejnojmennému filmu režiséra Otakara Vávry (premiéra 1949). V roce 1958 vychází krásná kniha "České pohádky" a v roce 1959 má premiéru jedna z dodnes nejoblíbenějších divadelních her "Dalskabáty, hříšná ves, aneb Zapomenutý čert".

V šedesátých létech už jeho tvorba ztrácí na dechu. Píše scénář k filmu "Zlaté kapradí", v Rudém právu vychází prolog chystaného románu "Odkud přicházíme" a výbor z povídek Guy de Maupassanta "Příběhy plné lásky". V roce 1968 zakládá časopis "Svět práce" a stává se jeho šéfredaktorem. V srpnu jsou tady ruské tanky. Drda veřejně odsuzuje agresi a staví se po bok demokratických sil. Na tuhle zradu mocní nezapomínají. Jakmile se o rok později opět cítí pevně v kramflecích, srážejí svého bývalého soudruha do zapomnění. Je vyhozen z místa šéfredaktora a je jasné, že si dlouho nevydá ani brožurku. Umírá opuštěn na dobříšském zámku jednoho listopadového dne roku 1970.

Drdův osud je velmi podobný řadě jiných levicových intelektuálů, kteří naletěli na vějičku komunismu, který u nás nikdy předtím nebyl vyzkoušen. Přes veškeré své omyly však je svými současníky, i ideovými nepřáteli, líčen jako velmi slušný člověk. Odsouzením sovětské okupace se ukázal jako skutečný český vlastenec, kterému jeho mladistvé poblouznění již došlo. V každém případě je nejvýznamnějším příbramským spisovatelem všech dob a jeho knihy budou navždy hladit po duši další a další generace. Jeho jméno nese naše knihovna plným právem. (khš)

Převzato ze stránek Knihovny Jana Drdy v Příbramy - www.kjd.pb.cz