Svět symbolů Mikuláše Medka
type of document: podřazený dokument
parent document: Rovnost
imprint date: 1990
year's volume: 105
number: 80
number of page: 1
page: 5
language: český
notes:
-
Procházíme-li současnou retrospektivní výstavou díla Mikuláše Medka v brněnském Domě umění, jistě nás uchvátí tajemná magie duchovního poselství obrazů a jistě si také uvědomíme logickou hledačskou kontinuitu vystaveného souboru představujícího obrazy z let 1942 až 1974, kdy teprve osmačtyřicetiletý umělec zemřel.
Také ale pociťujeme, kolik času už bylo ztraceno, když publicita Medkova vynikajícího díla byla na tolik let násilně přerušena. Vždyt již v r. 1964 na Výstavě D v Praze vystavoval společně s Vladimírem Boudníkem, Josefem Istlerem, Čestmírem Janoškem, Alešem Veselým a dalšími představiteli nefigurativní strukturální malby. Po roce 1969 však podobné konfrontace nebyly možné, a tak až v r. 1988 byl v Roudnici Medek znovu představen naší veřejnosti. Mezi tím proběhlo několik zahraničních výstav, ale logika vývoje, jemuž umělcovo dílo vtisklo již v 50. letech osobitou pečeť, byla již asi navždy zničena. Dnes jsou pro nás jeho obrazy klasickým odkazem, k němuž v současném umění nenacházíme pokračovatele. .
Solitérní osobnost tohoto malíře však má v našem umění pevné kořeny — komisař výstavy Antonín Hartmann komplexně představuje obrazy od autorových šestnácti let, takže zde vidíme přímou návaznost na meziválečný surrealismus, rozhodně si vzpomeneme na Jindřicha Štyrského a Toyen, kteří vedle typických surrealistických námětů rovněž pracují s abstraktní strukturou reliéfní pastózní malby. Tu pak ve svém díle dovádí Míkuláš Medek do nenapodobitelné dokonalosti. Technický princip je zdánlivě jednoduchý - do emailového reliéfně členěného podkladu na plátně jsou zatírány lazurní tóny olejových barev. Hloubka textury je pak podtržena závěrečným lakem, i když se vlastně o nijak vysokou pastózni vrstvu nejedná. Uchvacuje nás však barevná harmonie s častým využitím typického Medkova kontrastu modré a červené v kombinaci s černou. U některých obrazů hraje dominantní roli intuitivní abstraktní struktura, zejména v pracích ze začátku 60. let, v jiných je základem znakovitý figurální prvek nebo geometrické zlomky architektury. Celým Medkovým dílem se prolínají motivy náboženské, které vrcholí oltářní malbou umístěnou v jedovnickém kostele a čtrnácti obrazy křížové cesty, kterou opět známe z blízkosti Brna, z moderního kostela v Senetářově. Ze všech obrazů je zřejmé, že Medek se inspiroval i ve vlastním procesu malby, což také sám komentuje: „Mnoho fází vzniku obrazu se vzájemně překrývá a v dalším procesu zaniká. Jsou to němé stopy, uzle zasypaných cest a kruhy na vodě…" ...Ano, právě jako kruhy na vodě prostupují naším vědomím signály z Medkových obrazů. Vynořuji se a zase mizí, ale vynikající malířské dílo zůstává. Jeho obrazy jsou v mnoha našich i zahraničních galériích, areál ruzyňského letiště zdobí rekordně veliká malba tři metry vysoká a přes sedmnáct metrů dlouhá. Dnes, když jsou nadměrné formáty obrazů běžným rysem, si s podivem uvědomujeme, že Medek již v 60. letech často pracoval na formátu třeba dvoumetrovém.
S rozměry obrazů je ale spjato snad jediné úskalí dnešní výstavy, neboť díky shromáždění vyčerpávajícího souboru prací chybí některým obrazům více prostoru. Mnohé by také možná zapůsobily silněji, kdyby nebyly seřazeny chronologicky, ale do více semknutých významových celků. I tak je ale výstava dalším záslužným činem Domu umění se značným uměleckohistorickým významem i diváckým přínosem.
