1945-1974

subtitle: Už jsme nebyli kluci... / We were no longer boys...

type of document: podřazený dokument
parent document: Medek - Koblasa
imprint date: 1999
page: 4
language: anglický, český

notes:
-
1945-1974
Už jsme nebylí kluci. Zmatky a nejasnosti politické. Gestapácký index na tátovy knihy zůstal v platnosti. Ale nebyl na to nějak čas. Mika chodil k Mužikovi a k Tichému, V roce 1948 ho (také spolužáci) vyhodili ze školy. Zůstal doma a maloval. Pracoval jako dělník, aranžér atd., ale to už zná Emila a přátelé lépe.
Od války jsme prodávali rodinné věci - obrazy, koberce a pod. Poslední malý Slavíčkův obrázek jsme prodali na podzim 1953, abychom měli peníze na Piin pohřeb.
Bydleli jsme pořád společně na smíchovském - teď Janáčkově nábřeží. Sovětské vojáky, tábořící v srpnu 68 pod našimi okny, Mikuláš v prvních dnech neviděl, protože se vracel domů ze Západního Německa. Ale o rok později jsme společně viděli dole na nábřeží tanky prý „naší" armády. Přijeli udělat do Prahy pořádek. Tak mi napadlo, že jsme slušné československé vojáky viděli naposledy v říjnu 1938. Mlátili hlavou do zdi, brečeli a proklínali Beneše.
Společný život v jednom bytě byl pro Miku a jeho rodinu asi někdy moc těžký. Věděl jsem to a vím to. A přesto mi bylo od té doby, co se přestěhoval na Vinohrady, smutno. Moc smutno, nejenom proto, že jsem se neměl ráno koho zeptat, kdy se změní režim.
S Mikou, Emilou a Evou bylo dobře. Mikuláš byl neuvěřitelně jemný a citlivý bratr. Strašně krásný člověk. Nevím, kdo by vydržel to, co on. Fysicky i psychicky. A kdo by při tom všem toho tolik dokázal udělat. Ale o tom by měl vyprávět někdo jiný. Emila toho ví nejvíc.
Když jsem přišel odpoledne 23. srpna k jeho posteli, říkali zbylí pacienti, že se pan Medek pořád jen omlouval, že je svým umíráním obtěžuje.
Ten paprsek prachu a světla se mu určitě podařilo zachytit.

1945-1974

person   born   note
Medek Ivan   13. 7. 1925    

1945-1974

person   born   note
Medek Mikuláš   3. 11. 1926