Zdenek Seydl (občanským jménem Seidl)...

type of document: podřazený dokument
parent document: Zdenek Seydl
imprint date: 2014
page: 5-7
language: český

notes:
Zdenek Seydl (občanským jménem Seidl), všestranný grafik, ilustrátor, scénograf a malíř se narodil 29. dubna 1916 v Třeboni a velkou část dětství prožil u svých prarodičů v Táboře. Od poloviny 20. let vyrůstal s matkou v Praze v inspirativním prostředí rodiny nevlastního otce sochaře Karla Pokorného, který výrazně ovlivnil Seydlův umělecký vývoj. První Seydlovou manželkou byla malířka Helena Zmatlíková, se svojí druhou ženou Marií měl později dceru Ruth. Zemřel 16. června 1978 v Dobřichovicích.
V roce 1936 Zdenek Seydl absolvoval tříletý obor v České grafické unii, kde se vyučil sazečem a současně navštěvoval jednoroční kurz grafických technik na Státní grafické škole u prof. Jana Konůpka. V roce 1937 spolupracoval na přípravě čs. pavilonu na světové výstavě v Paříži. Roku 1941 dokončil válkou zkrácené studium Uměleckoprůmyslové školy v atelieru kresby a monumentální malby prof. Františka Kysely, který bezesporu přivedl Seydla k všestrannosti a zájmu o užitou tvorbu. Vystavoval již od poloviny 30. let. V roce 1948 byl na studijním pobytu v Paříži.
V období od poloviny 30. let do poloviny 40. let je pro Seydlovu tvorbu charakteristický široký záběr prací pro divadlo (také ve spolupráci s E. F. Burianem), protiválečné cykly grafiky, po válce kresby Rudoarmějců a kresby z Pražského povstání; významné bylo také setkávání a kontakty s generačními druhy (Františkem Grossem, Josefem Lieslerem, Františkem Hudečkem, Arnoštem Paderlíkem, Jindřichem Chalupeckým, Iljou Hurníkem, Josefem Kainarem, Kamilem Bednářem), stává se členem skupiny Sedm v říjnu, s níž v letech 1939 a 1940 vystavuje v Topičově salonu.
Od druhé poloviny čtyřicátých let zaujímá v Seydlově tvorbě významné místo ilustrace a knižní úprava. Od roku 1946 začíná jeho spolupráce s nakladatelstvím Čs. spisovatel, kde setrval až do svého penzionování v roce 1974 (od roku 1957 byl vedoucím výtvarným redaktorem nakladatelství).
Zde, ale také v Odeonu, Albatrosu a dalších nakladatelstvích ilustroval a upravil bezpočet knih i celých edičních řad, které nesou jeho originální a nezaměnitelný rukopis. Některé z ilustrací (La Fontaine: Bajky, Rebelais: Gargantua a Pantagruel, Hoffmann: Ďáblův elixír) a edice (HU-SA, Klíč, Otázky a názory) patří k vrcholům moderní české ilustrátorské a knižní tvorby. Pro tuto tvorbu je charakteristická hravost, plošná barevnost a dekorativní stylizace. Pozoruhodnou částí díla Zdenka Seydla jsou autorské knihy (např. Co jsem viděl a slyšel v trávě, 1945; Krasnoarmějci, 1945; Byl jsem v Číně, 1958; Růže z pouti a další) v nichž autorův text doprovází množství reprodukcí kreseb a skic.
Vedle knižní grafiky zaujímá v tvorbě Z. Seydla významné místo práce pro divadlo (od roku 1957 postupně pro Národní divadlo, Semafor, Laternu magiku, Divadlo na Vinohradech a další), kdy navrhoval celé scénické úpravy nebo jen kostýmy; realizoval také několik kreslených a animovaných filmů (Paraplíčko - Písnička a lev z roku 1957). V šedesátých letech se zabýval i designem textilu, hraček, známkovou a plakátovou tvorbou, sklem, gobelíny apod.
Ve volné tvorbě převažuje kresba a grafika zejména v technice suché jehly, často výrazně kolorovaná, tištěná v malých nákladech a seskupená do početných cyklů (např. Přírodopis, Hudební motivy, Podobenství). Zajímavé jsou práce s orientálními náměty inspirované tříměsíčním pobytem v Číně, kde byl v roce 1957 spolu se sochařem Vincencem Vinglerem. Malba není v Seydlově tvorbě dominující a veřejnosti zůstává téměř neznámá. Počet jeho obrazů ve veřejných sbírkách nepřesahuje 50 kusů; vznikly z části do roku 1943 a většina pak až po roce 1965.
Zdenek Seydl obdržel řadu cen a medailí zejména za tvorbu pro film a dále ceny nakladatelství Čs. spisovatel, Odeon a Albatros za ilustrace a výtvarnou spolupráci. Byl členem skupiny Sedm v říjnu a Umělecké besedy, od roku 1945 byl členem SČGU Hollar.
V letech 1962 - 1978 vytvořil Seydl 67 exlibris, jejichž první soupis pořídil umělcův přítel František Nový z Chrudimi a ve Zprávách SSPE 3/1987 jej publikoval MUDr. Ladislav Loubal. Většinou jde o barevné litografie, které tiskl v dílně Josefa Hrachovce; po roce 1975 užíval také serigrafii. Všechna jsou nezaměnitelná svojí pestrou barevností a hravostí. Jak plyne ze soupisu, Zdenek Seydl se nezabýval knižní značkou soustavně, exlibris tiskl obvykle v sériích, kde všechny listy mají podobný charakter a jsou vlastně hrou barevných skvrn a originálního rukopisu. Svědčí o tom zachované signované otisky celých litografických kamenů. Řadu značek doprovodil vedle obvyklé legendy ještě vtipnými průpovídkami. Sám o nich říká: „Exlibris je laskavá pochoutka slazená humorem a okořeněná moudrostí a pro malíře maturitou, co dovede.“ Tvorba další drobné grafiky – především novoročenek je svým charakterem podobná, je pravděpodobně početnější, rozptýlená nejen mezi sběratele a dosud ji nikdo systematicky nezaznamenal.

Zdenek Seydl (občanským jménem Seidl)...

Zdenek Seydl (občanským jménem Seidl)...