Pohyb v šedé

type of document: text
imprint date: 2015
number of page: 6 listů
dimensions [mm]: 297 x 210
language: český

notes:
Pohyb v šedé zóně
Autorizovaný rozhovor s Joskou Skalníkem z roku 2015. Byl původně určen pro Literární noviny, ale nešlo to do tisku. - MKZ

1. Je možné ještě něco říci ke vzniku Jazzové sekce ? Jaké byly důvody a motivace ke vzniku této organizace? Byl jste od počátku u jejího založení?
Pro mne bylo podstatné, jako milovníka jazzu a rocku, setkání s Karlem Srpem v Mladé Boleslavi, na Jazzovém festivalu. Tenkrát nám bylo, mně 23 a Karlovi 33 let. Karel Srp v té době působil ve vedení mezinárodního Jazzového festivalu v Praze, který byl vynikající. Dohodli jsme se, že by bylo dobré vydávat Jazzový časopis, který v té době tady chyběl. Karel v roce 1969 zažádal na Ministerstvu vnitra, kde se žádosti v té době podávaly o založení Jazzové sekce. Bylo nabídnuto sloučení se Svazem hudebníků ČR a Jazzová sekce se tak stala součástí tohoto svazu. Od počátku, když jsem se učil užité grafice, až po naše věznění, jsem myslím vytvořil výtvarnou tvář Jazzové sekce.

2. Dle názvu jste se soustředili především na hudební produkci. Zdá se mi, že obsahem Vašeho zájmu byly veškeré projevy alternativní kultury i v jiných oblastech, např. literatuře, filosofii a především ve výtvarném umění. Jak je možné, že jste v té době bez státních dotací měli tak široký záběr? Na co jste se především soustředili?
Již v počátcích Pražských jazzových dnů a v začátcích naší publikační činnosti, jsme věděli, že vše se vším souvisí. Proto se začaly v Jazz Bulletinu objevovat texty z dalších oblastí kultury – výtvarné umění, literatura, filosofie, hudba, to vše se začalo prolínat v našich periodikách. Co se týká edice Situace, kterou jsem vytvářel tehdy s mladým Karlem Srpem, dnes vynikajícím kunsthistorikem, tato edice oslovila mimořádné umělce, kteří v té době nemohli vystavovat.

3. Čím vším jste se zabývali. Byla to vydavatelská činnost nebo organizování hudebních výstavních či přednáškových akcí?
Samozřejmě prioritou byly dvě činnosti: vydavatelská a pořádání koncertů. Další byly výstavy a organizování přednáškových akcí.

4. Jak byste charakterizoval vydavatelskou činnost pro členskou základnu Jazzové sekce? Ať už jsou to pravidelně vycházející Jazz Bulletiny či dnes již legendární edice Jazz petit v rámci níž jste se soustředili především na dva okruhy filosoficko-literární, profily výtvarných umělců a katalogy k jednotlivým akcím např. projekty Jiřího Sozanského Terezín - 1980, Most 1981/82 či edici Situace. Jaké byly náklady publikací? Lze říci, že jste zaplňovali určité vakuum v rámci minulého režimu, kde ležela pomyslná hranice mezi tím, co lze vydat a co už ne? Podle jakého klíče jste vybírali díla a autory?
Vydávali jsme z oblasti výtvarné a filosoficko-literární, hlavně v edici Jazzpetit. Náklady publikací byly odvozeny z členské základny Jazzové Sekce, která raketovou rychlostí vzrůstala.
Nejvyšší náklad byl 5.000 Ks. Rozptyl našich publikací mezi čtenáři byl až v okruhu kolem 30.000 lidí. V činnosti Jazzové sekce, byla obrovská síla a ovlivnila mnoho mladých lidí. Dodnes se ke mně hlásí mnoho lidí a děkuji za Jazzovou sekci. Jazzová sekce se stala členem Mezinárodní hudební federace při radě UNESCO. Hranice mezi tím co vydat a co už ne přestala existovat. Dle Helsinské dohody, kterou Československo podepsalo, cenzura neexistuje. A věřte, že my jsme se tím opravdu řídili. Proto nás absurdně uvěznili. Okruh spřízněnců Jazzové sekce byl opravdu zajímavý. Ať to byl Jaroslav Kořán, Petr Oslzlý, Josef Jařab, Petr Rezek, Josef Zub Vlček, Josef Kroutvor, Ludvík Kundera, Jindřich Chalupecký a mnoho dalších.

5. Zajímalo by mě, jakým způsobem fungovala čítárna a informační centrum Jazzové sekce, které bylo prý volně přístupné v rámci redakce Jazzové sekce v domě Josefa Kupky v Praze na Kačerově? Údajně tam byly k nahlédnutí v té době exkluzivní tiskoviny, které tam dodávala Americká ambasáda např. Art in America.
Redakci JS jsme měli na Kačerově, při postupujících represích, majitel domku pan Kupka po jednom výslechu zkolaboval a zemřel. Vše se neskutečně stupňovalo v rámci tehdejší komunistické moci. Trnem v oku byla naše vynikající spolupráce s Americkou ambasádou od nichž jsme dostávali jak tiskoviny Rolling Stones, Art in Amerika, tak i další. Taky unikátní jazzové nahrávky. Obrovskou zásluhu na spolupráci měl tehdejší ambasador Wiliam Luers se svojí ženou. Jejich zásluhou zde byl hostem Kurt Vonnegut, John Updike, Lawrence Ferlinghetti a další. Knihovna na ambasádě fungovala za Johna Browna skvělým způsobem.

6. Znáte činnost o.s. Unijazz ,které provozuje už porevoluční čítárnu Unijazzu v Jindřišské ulici? Je možné toto sdružení vnímat jako porevolučního pokračovatele Jazzové sekce?
Vždy jsme si říkali v Jazzové sekci, že je to takový „učňák“. Každý z aktivistů má v sobě kus Jazzové sekce. V současné době mnoho lidí z tohoto učňáku vytváří skvělé věci. Myslím si, že hlavním pokračovatelem dodnes je Artforum a nechci o tom dál polemizovat. Ať je to jakkoli a ví to každý, že hlavou Jazzové sekce byl Karel Srp. Samozřejmě jsem potěšen skvělou činností Unijazzu, Archou, Akropolí, Roxy, RockCafe a mnoho dalších.

7. Také jste tam provozovali pololegální galerii Ve sklepě. Koho jste tam představili a jak ten nápad vznikl?
V domečku na Kačerově jsme prostě vybílili sklep a udělali tam galerii. Zde jsem vystavoval já, Pavel Turnovský či finská současná fotografie a další.

8. Někde říkáte, že činnost Jazzové sekce lze charakterizovat jako pohyb v „Šedé zóně“ mezi oficiální a podzemní „undergroundovou“ kulturou. Lze říci , že to bylo umění možného v té době?
Nepamatuji se, kde termín „Šedá zóna“ vznikl, ale s oficiální kulturou jsme neměli skoro nic společného. My jsme byli nezávislá, kulturní organizace. Nikdo neschvaloval a necenzuroval, tudíž necenzuroval naše publikace, či koncerty. „Papaláši“ totiž tomu vůbec nerozuměli a to je nebezpečné.

9. Podílel jste se na organizování akce Šedá cihla, o co šlo?
Výtvarný sborník„Šedá cihla“ vznikl v okruhu Čestmír a Ivan Kafka, Vladimír a Věra Janouškovi, Hugo Demartini, Jiří Šetlík a další. Rozhodli jsme se, že si vydáme sborník vlastním nákladem.

10. Organizoval jste také některé výstavní přehlídky, např. Minisalón v roce 1984, kde bylo zastoupeno až 300 výtvarných umělců, kteří měli problémy s možností oficiálně vystavit své práce. Jakým způsobem jste je vybírali?
Minisalón vznikl jako výtvarný projekt z mého nápadu a tenkrát s pomocí Katerini Kissocziové, která zařídila na Slovensku výrobu dřevěných krabiček. Projekt vznikl v Orwellovském roce 1984, výběr výtvarníků jsem zpracoval já, oslovil je s žádostí, pojednat krabičku na volné téma. Mnoho lidí z Jazzové sekce krabičky roznesli autorům. O celé bázi Minisalónu bych mohl napsat knihu. Projekt Minisalón suploval umělce, kteří nebyli v oblibě oficiální kultury. Dnes po mnoha letech je to unikátní projekt a myslím si, že i největší kolekce současného výtvarného umění.

11. Dozvěděl jsem se, že jste v tehdejším ČSSR zorganizovali vystoupení amerického divadelního souboru Living Theatre. Vydali jste také v edici Jazzpetit obsáhlou publikaci věnující se tomuto souboru. Můžete mi říct o co šlo a kdy se takováto událost podařila?
Slavný americký soubor Living Theatre by tenkrát na turné v Polsku, když jsme se to dozvěděli, tak přes Pavla Büchlera, Jáno Sedala a Ondry Hraba, kteří s Julianem Beckem domluvili vystoupení slavné Antigony v Praze. Celou akci jsme zorganizovali ve velkém utajení a soubor vystoupil na Ořechovce. Jaroslav Kořán s Petrem Oslzlým na základě tohoto vystoupení napsali knihu v edici Jazzpetit.

12. V roce 1986 proběhl velký proces Jazzovou sekcí. Kdo a na jak dlouho byl zadržen? Jaké bylo obvinění? Jak to celé probíhalo? Jak probíhaly výslechy? Znám Čestmíra Huňáta z Unijazzu a má dojem , že byl také zadržen.

Celý proces s Jazzovou sekcí byla velká blbost. V roce 1984, 2. září jsme byli zadrženi k výslechu. Rok poté též 2. září u mne doma v 5 hodin ráno proběhla domovní prohlídka, která trvala přes 10 hodin. Takže ráno děti vstávaly šly do školy a školky a když se vrátily, ještě domovní prohlídka probíhala. Nastoupilo na mne pět tajných. Po prohlídce mne odvezli do Bartolomějské, zavřeli do cely a ráno mne sdělili vazbu a odvezli na Ruzyň. Slavná věta prokurátora „Kdyby jsi sral na kulturu a sportoval jako já, tak nejsi zašitej. Zavřeli nás celý výbor Karla Srpa, Vladimíra Kouřila, Čestmíra Huňáta, Tomáše Křivánka a pana Drdu. Protože jsme pokračovali v činnosti Jazzové sekce, přes zákaz státních orgánů, byli jsme obviněni za defraudaci, myslím 60.000,- Kč (poštovné rozesílání tiskovin) což bylo absurdní. Protože jsme měli dobré kontakty se zahraničím, okamžitě přišla z ciziny reakce, což nám velmi pomohlo. V prvních dnech vězení se mě vězeň ptá co dělám, odpovídám mu, že jsem malíř a grafik a on mi odvětil „a jé ty máš city, to tu budeš v prdeli, tady musíš otupět“. Mockrát jsem si na něj vzpomenul.


13.Jak dlouho jste byl ve vězení?
Byl jsem 4 měsíce ve vyšetřovací vazbě a protože jsem měl velké zdravotní problémy. Od roku 1969 kdy jsem utrpěl těžký úraz jsem ztratil zrak pravého oka a ve vězení mi začalo odcházet druhé.
Po Vánocích jsme byli propuštěni s panem Drdou, který měl ve vězení infarkt. Proces Jazzovou sekcí se konal tuším v květnu 1986 a já jsem obdržel nepodmíněně 3 roky vězení. Velice mi pomohlo divadlo Činoherní klub, kde jsem pracoval jako výtvarník a dalo za mne společenskou záruku, což bylo v té době polehčující. O celé době věznění bych mohl napsat samostatnou knihu.

14. Jaké byly důsledky represí pro jednotlivé aktéry kauzy?
Po propuštění z vyšetřovací vazby, jsem byl pomalu na každém kroku sledován. A opět druhého září proběhly další výslechy. Divadlo Činoherní klub mne udrželo v zaměstnání. Po návratu z vězení mne v divadle vítali chlebem a solí. Protože jsem byl jediný, kdo zařizoval tisk našich publikací, tak se policie nedozvěděla, kde tiskneme. Byly nám zabaveny rukopisy Jindřicha Cholupeckého: Marcel Duchamp, Dítě na skleníku, což byla současná americká poezie a připravovaná výtvarná řada: Situace


15. V té době se vás zastali lidé z disentu kolem Charty 77. Kdo ještě byl s vámi solidární? Cítili jste podporu od lidí venku? Mám dojem, že Jiří Gruntorád organizoval akci pod názvem Jazz stop.
Samozřejmě podpora veřejnosti zásluhou disidentů kolem Charty 77 byla veliká.
Ohlas ze světa byl obrovský, vznikaly petice za naše propuštění, které například podepsali takové osobnosti: Edward Albee, Timothy Garton Ash, Phill Collons, E.L. Doctorow, Gil Evans, Lawrence Ferlinghetti, Bob Geldof, Allen Ginsberg, Graham Greene, Elthon John, Eugéne Ionesco, Mark Knopfler, Paul McCartney, Arthur Miller, Gerry Mulligan, Robert Raushenberg, Jaques Rupnik,
Sonny Rollins, Sting, Tom Stoppard, William Styron, Cecil Taylor, John Updike, Kurt Vonnegut,
Andrew Lloyd Weber, Elie Wiesel a mnoho dalších. V době našeho věznění za naše propuštění byl zorganizován v New Yorku jazzový koncert na naší podporu s názvem Jazz Freedom, který uváděl Kurz Vonnegut, Josef Škvorecký a mnoho dalších. Protest podala taky mezinárodní jazzová federace a její předseda byl přítomen soudnímu procesu. Nebýt této obrovské mezinárodní podpory a tlaku na estabilishment, tak jsme dopadli mnohem hůře. Děkuji za tuhle podporu.

16..Dále by mě zajímal Váš kontakt s disentem?
Kontakt s disentem, především přes mojí osobu, a to s Václavem Havlem, kterému jsem dodával veškerou produkci naší činnosti. Vznikly dva dokumenty Charty, zabývajících se represí Jazzové sekce, na kterých jsem spolupracoval ještě s Mikolášem Chadimou a Josefem Vlčkem.

Pohyb v šedé

Pohyb v šedé