Velká neznámá: Francis Littna (český malíř?)

author of the text: Josef Kroutvor
imprint date: 1993
type of document: Subordinate Document
number of pages: 1
the number of reproductions: 1 čb
language: czech
parent document: Literární noviny,

notes:
-
Obraz českého moderního umění je celkem ustálený, nicméně nemusí být úplný. Jsou osobnosti a zjevy, které přesahují běžné představy a pootevírají nám průhledy do neznámých, vzdálených prostorů. Takový je i případ Francise Littny, malíře narozeného v roce 1903 v Praze.
O Francisi Littnovi neví u nás nikdo a není ani divu – žili jsme po léta v izolaci. Jeho rozsáhlé malířské dílo se zrodila až v cizině, ale kořenilo zde a vyrůstalo z tradic střední Evropy.
Během studií na klasickém gymnáziu ve Štěpánské ulici se Litna intenzívně věnuje soukromému studiu malířství, sochařství a hudby pod vedením odborných učitelů. Maturitu skládá jak v českém, tak i v německém jazyce. V letech 1921 - 1923 studuje na pražské hudební Akademii, kde mimo jiné navštěvuje i hodiny dirigováni u Alexandra v. Zemlinského. Souběžně s muzikologií studuje na univerzitě dějiny umění, archeologii a paleontologii. Ze studijních let pocházejí práce o raných renesančních dřevořezech a Dürerově, Cranachově a Holbeinově kosmografii.
Obsáhlá filosofická studia pak ještě završí studia právnická. V roce 1928 se Littna stává doktorem práv a tzv.
Státních věd. Je přijat do advokátské komory a bude se advokacií živit až do roka 1939. V letech 1934 - 1935 navštěvuje ve Vídni seminář Rudolfa Carnapa, věnovaný formální logice, stává se i členem Vídeňského kroužku. Jako právník přispívá odbornými články do časopisů, o jeho výtvarné činnosti není ale známo nic. V roce 1939, na poslední chvíli, prchá Littna přes Švédsko do Anglie. Úděl emigranta ho staví do nové, nezáviděníhodné životni situace. Praha zůstává daleko, je třeba začít zase od začátku. Littna pokračuje ve studiu práv na londýnské univerzitě. Také československá vláda začne využívat jeho právních znalostí a schopnosti. Zároveň se ale znovu ozývá zájem o malířství, věčný student Littna se zapisuje na West-Sussex Art School.
V uměleckých studiích pokračuje i po válce, vedle malířství se také věnuje sochařství a keramice na Camberwell Art School, Kennington Art School, Goldsmith College a v Anglo-French Art Center. K jeho učitelům patřili například Graham Sutherland, Leopold Survage či Germaine Richterová - významní umělci, povětšinou spojení s hnutím lyrické abstrakce.
V roce 1948 odjíždí Littna na studijní pobyt do Paříže, aby se blíže seznámil s „pařížskou školou“ a novými uměleckými směry. Ecole de Paris skutečně rozhodne o jeho dalším vývoji, pařížské tvarosloví trvale poznamená jeho tvorba. Littnova malba zůstane vždy evropská a nezmění se ani později v Americe. Koneckonců Littna čerpá ze stejného ložiska jako čeští umělci, i když ti často vstřebávají vlivy nepřímo, na dálku, nepochopitelnými cestami duchovního společenství, Vždyť Littna jde stejnou cestou jako třeba František Hudeček, Jan Smetana čí Pravoslav Kotík, aniž by tito malíři o sobě věděli. Kdybychom totiž Littnovy obrazy zařadili do kontextu české poválečné malby, nepoznali bychom, že vznikly v cizině.
Littna byl ovlivněn Picassem, ale i syntetický, kubismem, figurace se u něj střídá s abstrakcí, formalismus s dekorací. Nejde o čisté krystalické tvoření, ale o proces tavení nejrůznějších složek a přísad. Zajímavý je spodní, expresivní tón, který ho odlišuje od hravých a efektních kompozic pařížských kolegů. Kdyby se nevěnoval profesionálně studiu filosofie, byl by asi mystikem, hledačem absolutní ideje krásna. Duchovní element je u Littny natolik důležitý, že vtahuje do vnitřního prostoru i malíře, přemísťuje jeho stanoviště „před obrazem“ přímo „do obrazu“. Littnovy obrazy jaká by byly malovány spíše zevnitř než zvnějšku, jako by obracely perspektivu a promítaly lidský mikrokosmos do kosmických vizí.
Setkáni s mladou londýnskou malířkou Victorií Marschalovou končí v roce 1941 sňatkem; malířství se stává Littnovým osudem. Výrazné přibývá výstavní činnosti, Littna vystavuje v londýnských galeriích, několikrát obesílá i Salón nezávislých v Paříži. Úspěšné období uzavře v roce 1965 odchodem do Spojených států, kde je přijat už jako uznávaná osobnost. Vyučuje na univerzitě v Kalamazoo a pokračuje v „evropském stylu“. Světoobčan a malíř Francis Littna umírá v roce 1973, aniž by zapadl do světa americké, a tím méně české malby. Malířskou pozůstalost včetně archivu zachránil na poslední chvílí MUDr. John Jaroslav Kyncl, sběratel a mecenáš českého umění.
V dějinách české literatury si už pomalu začínáme zvykat na to, že Egon Hostovský, Ivan Blatný a další autoři tvořili mimo vlast. Jejich dílo má odlišný charakter, je sice kosmopolitní, ale české svou podstatou. Také Francis Littna je takový specifický případ, přesahující standardní kategorie našeho uvažování. Bylo by asi záslužné uspořádat časem v Praze, Littnově rodišti výstava jeho děl a rozšířit si tak domácí obzory.