Stanislav Diviš je zvláštní případ...

subtitle: zahájení výstavy

type of document: text
imprint date: 2017
number of page: (2 listy)
dimensions [mm]: 297 x 210
language: český

notes:
-
Stanislav Diviš je zvláštní případ, má stejně blízko k hudbě jako k výtvarnému umění. V roce 1982 spoluzakládal – dnes už legendární – hudební skupinu Krásné nové stroje, a o pět let později podobně významné Volné výtvarné sdružení Tvrdohlaví. Prošel řadou zaměstnání, mimo jiné pracoval jako kreslič na vykopávkách, průvodce v muzeu, závozník v pivovaru, a kdoví, co ještě, vyučoval i malbu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Žije na vesnici poblíž Kutné Hory, kdysi to byla hospoda a hospodářství, v hospodském sále občas uspořádá koncert, stodolu přebudoval na ateliér, je mimo a zároveň dál ve středu dění. Kromě malování chová ovce a kozy, skvěle vypravuje, možná by pomalu už mohl začít psát paměti.
Co má hudba společného s výtvarným uměním? To je otázka, na kterou jsme se tady už párkrát snažili odpovědět. Klasická partitura, notový zápis, uchovává hudební myšlenku, ale mnoha skladatelům jenom tradiční forma zápisu nestačí, kromě melodie a rytmu, touží zaznamenat či předepsat další možné – často i nehudební – složky svých skladeb. Podstatné na partiturách vytvořených hudebníky a hudebními skladateli je, že to jsou více či méně věrné, v literatuře by se řeklo doslovné, záznamy, které lze méně či více přesně znovu a znovu rekonstruovat, oživit, přehrát. Existují ale i výtvarné či vizuální partitury, na naší padesáté výstavě jsme vystavili díla více než padesátky výtvarníků, také malbu Stanislava Diviše, inspirovaných či ovlivněných hudbou, rytmem, melodií, nebo – a to ještě častěji – jenom grafickou podobou notové osnovy, hudebními znaky, černými linkami. Většinou to nejsou záznamy hudby, nedají se jednoznačně přehrát, maximálně je možné se jimi inspirovat. Hudba probouzí fantazii, fantazie budí obrazy. Obrazy a kresby mají rytmus, tóny jsou barevné, tvoří - stejně jako barvy - harmonii, souzvuky barev i tónů nazýváme akordy. Hudba se odehrává v čase, výtvarné dílo vnímáme většinou najednou, v jediném okamžiku. Hudba začne, probíhá a skončí, před obrazy můžeme strávit hodiny. Možná i proto pracuje Stanislav Diviš v cyklech, v početných řadách rozvíjí jeden nápad, nosnou myšlenku. Kresby či obrazy jednoho cyklu mohou existovat samostatně, ale námětem, formou nebo nápadem spolu souvisí, postupně se rozvíjejí, obměňují. Do Geofyzikálního ústavu jsme vybrali několik celků – barevné malby na plátnech inspirované hudebními záznamy, kreslené a dokreslované partitury, houby. Při tvorbě cyklů je hlavní správný odhad míry a času. Nový nápad sice žádá důkladné prozkoumání, ale i ten nepůvodnější se časem vyčerpá, nic nového nepřináší, začne opakovat. Rozdíl mezi amatérem a profesionálem, na to jsem já nepřišel, je to myšlenka Jiřího Koláře, je v tom, že profesionál nejen rozpozná – na rozdíl od amatéra – na jakou žílu narazil, ale i kdy ji vyčerpal. Stanislav Diviš to ví.
Mme osobně okouzlil cyklus houby. Ze začátku to asi byla víc náhoda než záměr. Houby nakrájené na plátky mají charakteristický tvar a přibližně stejnou velikost. Aby se jich na papír vešlo co nejvíce, musí se řadit těsně vedle a těsně pod sebe, je v tom uspořádání značný záměr i náhoda. Při sušení se tvary hub do papíru vpily, vznikl prvotní záznam akce, události, příběhu. Asi v tomto momentě si Stanislav Diviš uvědomil podivnou krásu a naléhavost vyvolaných tvarů, barvami – červenou a zelenou – je ozvláštnil, podtrhl nebo potlačil. Blízkost s partiturou či literaturou je navíc zdůrazněná rovnoběžnými liniemi vtlačenými z podložky do papíru. Divišovy kresby lze chápat jako lineární záznamy, číst je jako se čte báseň nebo povídka, tedy od začátku do konce, nebo vnímat jako výtvarné dílo, naráz. Obrazy – přemalby hudebních záznamů Leoše Janáčka - jsou čistě barevné, barva je v malířově podání radost. Divišovy obrazy a kresby často vypadají jako abstraktní kompozice, mezi konkretisty, tedy mezi umělce budující svá díla především na rozumových základech, bývá zařazován. Myslím, že je to omyl. V Divišových kresbách i obrazech je vždy silná vazba na skutečnost, někdy - jako v přítomných malbách - coby téměř doslovná citace, jindy jako přímý otisk. Stanislav Diviš totiž zobrazuje skutečnost, není abstraktní malíř, ale současný realista.

Stanislav Diviš je zvláštní případ...

person	born	note
Hůla Jiří	7. 6. 1944