Pavel Čampulka studoval...

subtitle: zahájení výstavy

type of document: text
imprint date: 2019
number of page: 3 listy
dimensions [mm]: 297 x 210
language: český

notes:
-
Pavel Čapulka studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Koncem šedesátých let v ateliéru Karla Svolinského, poslední dva roky (1971 a 1972) v ateliéru Zdeňka Sklenáře.
V roce 1978 poprvé samostatně vystavoval v rodném Kladně a v pražské Galerii Na Újezdě, o rok později grafiku v Klubu v Michalské. Jak jeho práce z té době vypadaly?
„Grafika Pavla Čampulky,“ píše Marie Černá, dnes Klimešová, v katalogu klubové výstavy, „nás přenáší do světa symbolů, do krajiny surreálných vizí, které proměňují známé v dramatické kolbiště vznikajících a zanikajících segmentů, monstrózních mechanismů a nesmyslných opuštěných konstrukcí unášených neviditelným ničivým vírem,“ pokračuje „shoduje se ve výpovědi s některými svými vrstevníky, kteří podobně jako on cítí naléhavou potřebu ukázat svojí tvorbou obavu z možného pokračování, hypotézy o dalším vývoji devastace lidských a přírodních hodnot, varování před úplnou zkázou,“ a končí, „velký důraz na symbolické hodnoty ho zařazuje mezi svérázné dědice symbolistické tradice, vydatně poučené racionálním humorem pop-artu i starší avantgardní tradicí našeho století.“
Jak vidno na dnešní výstavě, sami sobě sotva utečem. Marie Klimešová v krátkém textu nejen popsala Čampulkova východiska, ale i možný směr jeho další tvorby. Naznačený vývoj zpřetrhala zlá událost, v roce 1994 přišel o 120 obrazů. Otřesený krádeží přestal téměř malovat, živil se všelijak, také jako užitý grafik, typografií, ilustracemi, navrhoval přebaly gramofonových desek, k malířské tvorbě se vrátil po více než deseti letech. Všechny návraty jsou – jak známo – problém. Vracíme se totiž jiní a jinam. Jiní už tím, že jsme zase o něco starší, jiní prožitým časem, zkušenostmi zkušenější, zdráhám se - ze své zkušenosti to slovo povědět – moudřejší. A jinam? Všechno kolem nás je v pohybu. Mnohé, co platilo, neplatí, také ve výtvarném umění. Originalita? V čase, kdy nejlepším doporučením je, že se dílo čemusi slavnějšímu nebo dražšímu podobá? Nápad? Jenom to ne, hlavně žádné vlastní nápady. Názor? Když všechny názory stejně platí-neplatí? Cena? Umělecká díla se prodávají stejně jako jiné zboží, jenom bývají o něco dražší. A co hodnota? Jak? - a souvisí vůbec? – cena díla s jeho hodnotou? S cenou to je docela jednoduché, vyjádří se penězi.
Žijeme – prý - v době informací, na internetu prý je – nebo - prý - brzy bude - všechno. Dejme tomu. Ale ta spousta údajů, která tam je, je netříděná, podobná neřízené skládce. Fultextový dotaz vytáhne, podobný magnetu tahajícímu s hromady šrotu a suti kusy železa, všechno, co jakžtakž odpovídá klíčovým slovům. Zkuste si vyguglovat Pavla Čampulku. - První odkaz: Martin Fryč, vernisáž Pavel Čampulka: Odrazy. Další odkaz - Pavel Čampulka: Odrazy, Jindřišská věž - stránky stejnojmenné společnosti. Na dvanáctém místě informační systém abART. Tam je toho - při vší skromnosti - o něco víc. Potom několik nesouvislých obrázků bez popisek, a ještě pár odkazů do prodejních galerií, které většinou nefungují – buď nabídka bohužel už skončila, nebo dílo právě není na skladě. Nedostatečná informovanost je problém, který se netýká jenom Pavla Čamplulky, ale téměř celé generace výtvarníků, kterým je dneska – bohužel je to tak – kolem sedmdesáti. Většinou vytvořili značné dílo. Nemluvím o hodnotě, tu potvrdí až čas, ale o úsilí, o energii, znalostech, dovednostech a touze, které do svých obrazů, grafik, kreseb a soch vložili. Platí či neplatí v umění zákon o zachování energie? Co se stane s tou akumulovanou silou, když hlavním – a často jediným – kriteriem kvality umění je dosažená prodejní cena? A vůbec - jaká jiná máme dnes pro posuzování uměleckých děl měřítka? Nevím. Možná žádná. Umění je, stále tomu chci věřit, jedinečná záležitost, osobní dotek přes propasti prostoru a času. Obrazy lze vlastnit. Obraz je ale jenom nositelem díla. Dílo, anglicky work, tedy to nehmotné a podstatné, co v obraze je, vlastnit nelze. A navíc - dílo bez druhých – ať posluchačů či diváků – neexistuje. Aby dílo dál žilo, musí existovat, žít ve své době, lhostejno, zda laskavě přijato či příkře odmítnuto vrstevníky. Také proto jsou tak důležité výstavy.
Kromě malování vytváří Pavel Čampulka v paměti počítače barevné kompozice. Jsou jich spousty, počítač je rychlý pomocník, vznikají tak trochu jako výtvarná hra. Zatím existují jenom v paměti stroje, zjevují se na obrazovce, a nevím, jak dobře či špatně by dopadlo převedení do malovaného obrazu. Dovedu si ale představit generátor reagující podobnými skladbami na naše pocity, rozpoložení a potřeby, vytvářející virtuální, zdánlivě možné a nekonečně proměnlivé kompozice, které nebude možné vlastnit. Kdoví, možná tak nějak mohou vypadat díla hmotně oproštěná na holou podstatu – worky budoucnosti.
Malíř Pavel Čampulka se tedy vrátil. Vrátil se jinam a jiný. Jeho obrazy vyzrály, ale stále jsou v nich zřetelná východiska. Vliv průmyslového města, výtvarné školení, vlastní humor, touha po sebevyjádření, po sdělení, po komunikaci, shovívavý nadhled získaný časem. Malování ho – mělo by to tak být, ale samozřejmé to není - očividně baví. Bavte se také. Malíř udělal, co mohl. Další osud – život Čampulkových obrazů je jenom ve vašich rukou.

Pavel Čampulka studoval...

person   born   note
Hůla Jiří   7. 6. 1944    

Pavel Čampulka studoval...

person   born   note
Čampulka Pavel   18. 6. 1943    

Pavel Čampulka studoval...

autorská
date of exhibition   exhibition title, place of exhibition
2019/02/11 - 2019/02/25   Pavel Čampulka: Privátní ozvěny, Topičův klub Topičova salonu, Praha

Pavel Čampulka studoval...

  institution, city, signature, notes  
  A 185765