Nic než kruhy

subtitle: Jaroslav Jebavý není tradiční malíř...

type of document: podřazený dokument
parent document: Jaroslav Jebavý: Nic než kruhy / Pavel Rajchman: Básně
imprint date: 2017
number of page: (2)
notes of page: nestránkováno
language: český

notes:
-
Jaroslav Jebavý není tradiční malíř, je konceptualista. Nehledá tvar, zhmotňuje a naplňuje jasnou, předem danou myšlenku, vizi, v níž hlavní roli hrají kruhy. V jeho přístupu se projevuje vliv německé skupiny Zero, která také chtěla vyjít z bodu nula, od restartu a jednoduchosti se dopracovat opakováním a serialitou k nové skutečnosti.
Kruh je symbol celistvosti. Příčinou působení rozměrných obrazů na diváka nejsou ani tak nezpochybnitelné estetické kvality obrazu, jako maximální fyzická koncentrace umělce během procesu vzniku díla.

To, co si představujeme, je plodné,
ale nešíří se. V hlavě setrvává, čeká.
Sídlí to v nás, bojovné k nesmlouvavému okolí,
vprostřed tvorů s představami obdobnými,
ne-li zcela totožnými s našimi záměry.
Je to uhnízděno v tečce a na dohled tečky,
odolává zejména přímce, podléhá křivce, oblině.

Nikdo v Pardubicích nemá tak dobře vypracovanou legendu života a tvorby jako Jaroslav Jebavý. Je to lodní kapitán a dělá kroužky jako buddhistický mnich. V určité tragice tomu může konkurovat pouze legenda Františka Kyncla a Jiřího Tomana. Jebavý je mladším současníkem Pardubických Starých psů, mezi něž patřili Alva Hajn, Josef Procházka, Jiří Lacina, Bedřich Novotný či donedávna v Německu žijící František Kyncl. Protože Starý psi už pozvolna přešli od aktivní tvorby do pozice mýtu, zůstává Jebavý jedním z klasiků pardubické scény.
Jaroslav Jebavý je dlouholetým členem Klubu konkretistů a stálým spolupracovníkem pardubického Uskupení Tesla, které se zabývá propojením umění a vědy. Mezi frekventovaná témata, kterým se věnuje v této třetikulturní komunitě, patří nanotechnologie, příběh vesmíru a vlnění subatomárních částic.
I když mezi jeho nejoblíbenější malíře patří expresivní Vincent van Gogh, jeho mistrovská díla vznikala od roku 1999 nikoli spontánně, ale konceptuálně: systémem kroužení třemi štětci najednou. Plátno získalo vlastnosti obrazovky, displaye, vodní hladiny, v níž tvary vznikají a zanikají, vyplouvají a zase se noří do hlubin struktury. Dvoumetrové obrazy doprovázely stejně monumentální kresby tužkou a uhlem, k nimž se postupně přidalo pohrávání si se zobrazivostí – neuvěřitelná kroužkovaná série z New Yorku a Kolínské katedrály. Tuto tvorbu bohužel vzhledem k rozměrům pardubické městské galerie neuvidíme, výstava se soustředí na práci autora v posledních asi třech letech. Obrazy nejsou o nic menší, pouze se z praktických, ale i konstruktivních důvodů skládají obvykle ze čtyř dílů. Proměnlivá krajina kroužení se změnila v zájem o plochu. V mezidobí se totiž Jebavého zájmem staly monochromy v roli pauzy, prostoru pro nás samotné, ekvivalenty ticha ve skladbě Johna Cage 4:33. Obraz jako projekční plátno mysli ale dlouho nezůstal omezen na jediný barevný tón. Zájem o fyzikální a psychologické působení barev sahá nejspíš ještě za Goethův barevný kruh a Ittenovy teorie z Bauhausu.
Malbu ovlivnily koláže a rastry samolepek z let 2011 – 12. Vrstvy jsou kompaktní, už nevznikají kroužením. Takto chápané obrazy-objekty nabízejí nové instalační možnosti. Hypnoticky proměňují prostor. Otevírají před námi vesmírné dimenze. Díky překrývajícím se roztrhaným plochám se na dvou rozměrech zjevuje hloubka časoprostoru. Ať už je ve skutečnosti dimenzí kolik chce, všechny lze na obrazech Jaroslava Jebavého najít. Obrazy Bez názvu (2014), Devět modrých dimenzí a jedna růžová (2015) připomínají rozervaný prostor, zasíťování světa, Kubrickovu Odysseu do hlubin vesmíru, odkud nás cosi sleduje. Plochy obrazů jsou podpůrné struktury, v nichž se vědomí dokáže ztratit či rozplynout a zase nalézt.
Série sedmi instalací Tři kruhy 2015 – 16 by se dala spojit s poválečným americkým malířstvím Hard Edge. Tématem je v ploše barva samotná, která transformuje pocity, ale zároveň divákovi ponechává svobodu vnímat obraz podle svého založení. Na to jsou nutné opravdu velké formáty.
Materiálem pro dvaadvacet pláten nazvaných Můj malý soukromý vesmír (2015 – 16) jsou léta na pravou chvíli schovávané odřezky progres. Z pozemské hmoty vzniká obraz toho, co můžeme vidět nad hlavami, tušit v hloubce vesmíru. Podobu planet, hvězd a mlhovin pro nás vizualizují satelity, dalekohledy a vesmírné družice. Sypáním vznikla Venuše, Země, Mars, ale i útvary, které v kosmu jen předpokládám. Můžeme si představovat mimozemskou atmosféru, vegetaci, flóru, faunu a humanoidní či jinou civilizaci. Světelná seskupení jsou pro nás zároveň body orientace na noční nebeské báni. Můžeme vytušit úžas člověka při pohledu z orbitu na domovskou planetu, který poprvé formuloval Gagarin v roce 1961: Když jsem v kosmické lodi obletěl Zemi, viděl jsem, jak je naše planeta krásná. Lidé, chraňme a rozmnožujme tuto krásu, ale neničme ji!
Jaroslav Jebavý se už řadu let přátelí s básníkem Pavlem Rajchmanem. Výsledkem jejich spolupráce jsou básnické sbírky ilustrované kroužky, už druhá společná výstava a také básně, v nichž se objevuje prostor, vesmírná tělesa, kruhy, koloběhy, kruhoběhy, záležitosti vidění, mizení a zjevování.

Nic než kruhy

Nic než kruhy