8 x 200² aneb Osm příběhů s dobrým koncem

subtitle: Pár poznámek k novým obrazům Jaroslava Jebavého

type of document: podřazený dokument
parent document: Jaroslav Jebavý
imprint date: 2000
number of page: 1
notes of page: nestránkováno
language: český

notes:
-
Tvorba pardubického výtvarníka Jaroslava Jebavého se již po delší čas nese ve znamení nehalasného pátrám po možnosti zachycení subtilních atmosférických, přírodních či mentálních procesů, které, přestože v mnohém překračují mantinely a hranice fyzicky reálně poznatelného světa, sehrávají primárně důležitou roli v duševním životě člověka.
V prezentovaném cyklu nových prací, vzniklých v rozmezí posledních dvou let, se Jaroslav Jebavý pohybuje ve svém projevu na samé hranici abstrakce a ukázněné gestické malby. Osm velkých čtvercových formátů, instalovaných dnes na schodišti pardubické galerie, lze považovat za působivý bezeslovný traktát o nepředvídatelných principech a zákonitostech řádu a chaosu, jež se bezhlasně, ale o to urputněji utkávají na vymezené obrazové ploše - mikrosvětě malířského plátna. Malované děje, vzniklé opakovaným nanášením subtilních barevných stop trojicí svázaných tenkých štětečků, jako by se na plátně stávaly zachycením věčného souboje přírodních a světelných živlů kolotajících v nesmrtelných vesmírných kádích.Ve vlnivé matérii barevné hmoty se pojednou začínají ostré obrysy kroužků ztrácet a rozmývat a proměňují se do chvějivých trubicovitých trajektorií vyplétajících základní osnovu vertikál a horizontál. Jednou se skrze hustý rastr na sebe malovaných plošných vrstev prodírá a na hladinu malby prosvítá zlatavý koláč slunečního kotouče či tajemného sférického tělesa, jindy archetypální geometrizující obrazce pyramid, čtverců nebo konfigurace do sebe navzájem stáčených spirál. Přes sebe kladené a do sebe zasouvané struktury z tisíců blikotavých částeček vytvářejí přitom kroužkové siločáry, jež ve svém součtu dávají vzniknout mimořádně složitým polymorfním výtvarným útvarům.
Dominantním motivem se tu stává samotný tvůrčí proces, v němž má důležitou pozici princip, který sám autor nazývá zahušťováním. Při pohledu na Bílou a Černou tečku nebo Vertikálně horizontální a horizontálně vertikální obrovitý „kapesník", evokující v toku času pomíjivou barevnou klaviaturu piána, si lze jen velmi nesnadno představit, že na začátku tvůrčího aktu nebylo zhola nic mimo čtverec hrubého plátna napnutého v dřevěném rámu. Následná - jen zdánlivě jednoduchá - výtvarná akce, při níž ruka až do únavného zemdlení opakovala monotónní krouživé gesto, vyžadovala od výtvarníka permanentní mobilizaci psychických i fyzických sil a byla zaplacena desítkami hodin, v nichž byl shrbený malíř trapérsky usazen ve výsostně nepohodlné pozici na tenké dřevěné lávce, přemosťující rozměrný formát plátna, rozloženého jako koberec na podlaze garsonky - ateliéru v jednom z polabinských sídlištních věžáků.
Letitý pozorovatel a občasný interpret díla Jaroslava Jebavého, pardubický psycholog Antonín Šimek, jednou vyzvedl jako vůdčí pohon těchto výtvarných snah určité programové bloudění a pocity obecné existenciální nezakotvenosti. Klademe-li i dnes na výtvarný artefakt požadavek, aby nám umožnil koncentrovanou cestu od pomíjivého balastu pomíjivých všedních hodnot k hlubšímu rozumění skutečnosti, lze zodpovědně tvrdit, že Jaroslavu Jebavému se tento nesnadný nárok v jeho obrazových meditacích daří svrchovaně plnit, a to jako málokomu na české výtvarné scéně sklonku 90. let dvacátého století.

8 x 200² aneb Osm příběhů s dobrým koncem

8 x 200² aneb Osm příběhů s dobrým koncem