Okouzleni řádem / Enchanted by the Order

type of document: podřazený dokument
parent document: Okouzleni řádem / Enchanted by the Order
imprint date: 2017
number of page: 5
page: 4
notes of page: 4-7, 33
language: anglický, český

notes:
-
Hledání řádu je podobně jako pátrání po smyslu věcí přirozenou cestou lidského života. Pochopit souvislost řádu, chaosu a náhody patří k nejdůležitějším momentům sebepoznání a pochopení světa, v němž žijeme. Přestože jsou dějiny umění chápány jako dějiny ducha, lidstvo se právě v posledních dvou či třech stoletích přiklání k racionalitě, lidskému rozumu, jako symbolu pokroku. A redukuje tak složitost mnohorozměrného světa na plody lidského mozku. Bohužel platí, že čím více jsou lidé racionální jako jednotlivci, tím více jsou šílení jako společnost.
V šedesátých letech vznikly skupiny Křižovatka a Klub konkretistů jako vyvážení emocí vložených do existenciálních struktur informelu, jako protiváha konzumního pop-artu a tíhnutí k sentimentu. Užití racionálního a neokonstruktivního jazyka bylo teoretiky Jiřím Padrtou a Arsenem Pohribným chápáno jako pozitivní přístup k současnosti a budoucnosti. Proti subjektivnímu a romantickému umění byla postavena univerzalita. Vždyť co je na tomto světě pochopitelné pro všechny různé lidi stejně? Nejsou to žádné ideje, jako dobro, pravda nebo krása a už vůbec ne spravedlnost nebo víra, za univerzální můžeme pokládat spíše geometrii a přírodní zákony.
Konkretisté nikdy nemínili napodobovat přírodu, chtěli stvořit novou skutečnost. Myšlenka čistého umění, umění duchovního, neposkvrněného vazbou na realitu nebo subjektivním faktorem rukopisu, je postavená na mechanické metodě a geometrickém jazyku.
V komplikovaných časech dvacátého století se ujala, vždyť byla založena na antických ideách: už pythagorejské vědění říkalo, že všechny věci jsou čísla a filozof Platón chápal geometrii jako říši idejí. Navíc svět se neuvěřitelně rychle mění a člověk hledá cokoli trvalého, platného, na co se může spolehnout.
Konstruktivní tendence nejsou spjaté pouze s racionalitou vlastní modernímu člověku, ale také s tradiční touhou po dokonalém uspořádání světa, s utopickými tendencemi, metafyzikou a duchovními naukami, které okolo roku 1900 reprezentoval například Rudolf Steiner. Ať už je vztah mezi duchem a lidským rozumem jakkoli tajemný či evidentní, v umění funguje protiváha racionálních tendencí nenapodobujících přírodu a umění intuitivního a zobrazujícího. Umění je při všech svých protikladech širokou nabídkou nápadů, výrazů, myšlenek a hmotných artefaktů, které dovolují publiku vytvářet si vlastní názor, vlastní cestu labyrintem poznání a účastnit se úvah o současnosti a budoucnosti nejen umění, ale i světa mimo něj.
Vstup do magmatické řeky, do paralelního světa za hladinou malby, nabízejí monumentální obrazy JAROSLAVA JEBAVÉHO. Meditativní malby vznikly meditační technikou. Autor sedíc na bidýlku kroužil po celé ploše obrazu v několika vrstvách třemi štětci najednou. Účinek obrazu je výsledkem hlubokého soustředění autora až téměř na hranici svých možností. Díky tomu se povrch obrazu stal citlivým povrchem, hladinou či displayem, v němž tvary vznikají a zanikají, vyplouvají a zase se noří do hlubin struktury. Nehybnost a dokončenost obrazu je jen iluze. To, co na vodní hladině vidíme, závisí především na našem vlastním způsobu vidění věcí. Tyto rozměrné obrazy byly namalovány kroužením v roce 1999 a 2004, pětiletý rozdíl je jasně odlišuje, i když konkretismus popírá rukopis, změna v dynamice a vyzařující energii je zřejmá. Velmi podivuhodná je konstrukce motivu kroužením v ranním a soumračném obraze Kolínských vertikál, autor katedrálu nekopíruje, on ji znovu staví… Atmosféričnost, ač racionálně vybudovaná, je blízká pojetí impresionisty Clauda Moneta, jeho slavných katedrál a kupek sena.
Životnost papíru je možno přirovnat k délce života člověka. Papírové kresby a prostorové objekty, které ALVA HAJN vytvořil, můžeme považovat za dočasnou formu sochařství, třírozměrného vyjádření. V testování, co ještě papír a médium kresby unese, je Alva Hajn velmi konceptuální a zároveň nepochybně hravý. Dotýká se otázky umění a média, kresby samé. Propojení expresivního a geometrického pólu v umění je spíše neobvyklé, jde vlastně o tvůrčí protiklady. U Hajna nacházíme expresivní rukopis i geometrický jazyk často v jediné kresbě. V osmdesátých letech vytvářel natolik otevřené struktury, že není možné přesně určit orientaci kresby, co je dole a co nahoře, mnohé realizace patrně fungovaly bez ohledu na kontext zdi či světových stran. Třetí dimenze se snadno a přirozeně otevírá vrstvením materiálu, protrháváním, prořezáváním, propalováním, poléváním tuší, kombinací s papíry jiných struktur a barev, překrýváním průhledným hedvábným či pauzovacím papírem.
Inteligentní život je výsledkem přirozené tendence vesmíru zvyšovat svou uspořádanost. VLADANA HAJNOVÁ akumuluje drobné domácí předměty, které najdete v kdekteré kuchyni, brčka a špejle. Různá tělesa mohou mít odlišnou stavbu, náhodnou, transparentní, pravidelnou… Náhoda a chaos existují přirozeně vedle řádu. Chaos chápeme docela dobře, ale řád nikoli. Po zákonitostech řádu neustále pátráme. Zvláštním momentem je nahuštěná struktura objektů z brček, je intenzivní a přesto odlehčená, je hutná a přitom transparentní. Zahlédnout svět na opačné straně objektu dokážeme skrze brčkové plochy jako skrze klíčové dírky. Barevnost a dojem hmoty se mění v závislosti na úhlu dopadu světla.
Antropický princip konstatuje, že vesmír, ať už se nám to zdá náhodné, paradoxní, nebo zákonité, má přesně takové vlastnosti, aby v něm mohl vzniknout život a inteligentní bytosti. Vesmír je vyladěný vzhledem k elektromagnetickému a gravitačnímu působení, v hmotnosti a nábojích protonů a elektronů nebo v jaderných reakcích. Stejně tak jednotlivé moduly instalace LADISLAVA JEZBERY vytvářejí vyladěný
celek v jakémkoli prostoru. Jezberovy práce sledují témata vědy, kromě antropického principu se zabýval také atraktory, fraktály a teorií chaosu. Autora stejně jako soudobou vědu zajímá okamžik, kdy řád naruší neočekávaná změna nebo kdy se z chaosu vyvine organizovaná struktura. Podivné atraktory jsou přítomné v každém systému. Plektika, věda, která se zabývá studiem jednoduchosti a složitosti, došla k názoru, že nejlépe adaptujícími se komplexními systémy jsou ty, jež balancují mezi chaosem a řádem.
Modernita je často manifestována bonmotem funkcionalistického architekta Ludwiga Miese van der Rohe Less is More / Méně je více. V kontextu konstruktivních a geometrických principů v umění to ale nikdy nepředstavovalo omezení. Proto je možné hovořit o barokním období i u reduktivních tendencí v případě ŠTĚPÁNA MÁLKA, který se dopracoval až k sochařskému impresionismu. Stále ovšem platí, že minimalistický sochař nepotřebuje ke svému vyjádření figury. Na počátku své dráhy vytvářel Štěpán Málek časosběrné objekty, například z doutníkových nedopalků. Teď akumuluje možnosti a variace, jejichž instalací na zdech i přímo na zemi, vzniká dobře zabydlený prostor. Od černobílých a přírodních objektů ze dřeva a papíru či kovu přešly barvy na objekty ve vší pestrosti, poučené street-artovým sprejováním a nepochybně také setkáním s dětskou fantazií a svébytnou tvůrčí sílou. Pro současnou práci je kromě recyklace příznačný také úbytek hmoty a hmotnosti díky různým druhům papíru a kartonu, které nahradily trvalejší dřevo, kámen a kov. Mnohé kompozice se podobají zátiším a začaly s vysokou intenzitou vznikat obrazy. Ty jsou v překrývání barev od reliéfů odvozené, ale oplývají až nečekaným půvabem plošné geometrie.
Východní Čechy, odkud umělci Klubu konkretistů KK3 přicházejí, jsou tradičně krajem spiritistů a blouznivců našich hor. Z výstavy je zjevné, že zde existuje také nápadná náklonnost hledat v umění řád, který ve světě postrádáme. Domovským galerijním prostorem současných konkretistů je funkcionalistický chrám, Sbor kněze Ambrože od Josefa Gočára v Hradci Králové. Atmosféra modernistické stavby a klatovského barokního kostela je velmi odlišná, přesto obojí podporuje okouzlení řádem.
Zastavme se ještě chvíli u pojmu anthrópos, který do výstavy přinesl svou instalací Ladislav Jezbera. Slovo pochází z řečtiny a znamená člověk (viz antropologie, věda o člověku). Člověk se až donedávna nikdy sám nepostavil do středu vesmíru, to bylo místo vyhrazené bohům a přírodě. Během klimatické konference v Paříži roku 2015 se dostal do oběhu pojem antropocén - doba člověka. Geochronologie uvažuje o době, v níž žijeme, jako o té, která je zcela opanována člověkem, kdy lidstvo globálně ovlivňuje ekosystém. Metaforou pro vzpouru proti exploatujícímu inženýrství lidí byl už filmový blockbuster Avatar. Lze doufat, že konkretistický sen o univerzálním umění, které bude tak trochu pro každého, ještě stále žije. A že to, co všelidský vesmír dokáže propojit, bude duch člověka, jeho rozum podpořený citovou empatií a etikou. Protože jinak člověk = podivný atraktor celého systému, kvůli kterému možná vesmír vznikl (?), se může stát důvodem jeho zániku.

Okouzleni řádem / Enchanted by the Order

Okouzleni řádem / Enchanted by the Order