Před sto lety se narodil tvůrce Památníku obětem šoa v pražské Pinkasově synagoze Václav Boštík

subtitle: temata.rozhlas.cz

type of document: www
imprint date: 2013/11/03
the number of reproductions: 2 b
other photos: 2 b
language: český

web: https://temata.rozhlas.cz/pred-sto-lety-se-narodil-tvurce-pamatniku-obetem-soa-v-prazske-pinkasove-7994978

notes:
Tuto středu, 6. listopadu, uplyne rovných sto let od narození Václava Boštíka, významného českého malíře, grafika a ilustrátora. Vystudoval Akademii u profesora Willi Novaka, byl zakládajícím členem Umělecké besedy a rovněž skupiny UB 12, která významně ovlivnila domácí umění v 60. letech minulého století. Se jménem tohoto umělce, který zemřel ve svých 92 letech 7. května roku 2005, je však spjat i unikátní projekt Památníku obětem šoa v pražské Pinkasově synagoze.

O rekonstrukci a adaptaci Pinkasovy synagogy na památník českým a moravským obětem šoa se začalo v tehdy Státním židovském muzeu mluvit na počátku 50. let 20. století. Na zevrubný stavebně-historický průzkum budovy a její rekonstrukci navázaly úvahy o tom, jak umělecky vyjádřit ideu památníku co nejlépe.

Tým pod vedením tehdejší ředitelky muzea Hany Volavkové se inspiroval způsobem, jakým byly v českých a moravských obcích připomínány oběti první světové války, i podobně pojatými místy paměti v zahraničí, například v anglickém Runnymede. Výsledkem všech diskuzí byla koncepce památníku, v němž budou vypsána jména všech obětí.
Uměleckým ztvárněním této myšlenky byli na radu profesora Josefa Kaplického pověřeni jeho žák Václav Boštík a Boštíkův blízký přítel Jiří John. V počáteční fázi dostali oba umělci volnou ruku. Z jejich návrhů je zřejmé, že budovu Pinkasovy synagogy pojali jako duchovní prostor.

První skici totiž kombinují Johnovy šrafury, známé z jeho pozdějších grafických listů, s růžovými a fialovými barevnými plochami, jež prostupují celým Boštíkovým dílem. V dalších fázích přípravy byl barvám přiřknut symbolický význam – v nápisech se proto objevily černá a červená, jež prokládaly detaily žluté.

Téměř 80 000 jmen, která bylo potřeba vypsat na vnitřní zdi synagogy, nakonec oba umělce dovedlo až k velmi strohé, ukázněné variantě písma. S jeho pomocí vytvořili jedinečný náhrobní kámen několika generacím českých a moravských Židů, dílo, jež emocionálně působilo právě ve své neokázalosti a mnohosti.
Jakmile vykrystalizovala konečná podoba výtvarného řešení, pustili se Václav Boštík a Jiří John do práce. Ta jim zabrala několik let. Často přitom pracovali v náročných klimatických podmínkách, které měly mimo jiné osudový dopad na Johnovo zdraví.

Památník byl dokončen v roce 1959, s jeho oficiálním zpřístupněním veřejnosti se ale čekalo do jara 1960, aby jej bylo možné propagandisticky využít při oslavách 15. výročí skončení 2. světové války. Památník ihned vzbudil živý zájem doma i v zahraničí a stal se vyhledávaným cílem návštěvníků, takže se s jeho existencí na oko smířil i totalitní stát.

Bohužel ne na dlouho. Již po několika letech se v synagoze objevily technické problémy se vzlínáním spodní vody a přibližně od roku 1966 byl památník pro veřejnost uzavřen. Komunistický stát zájem na jeho obnově neměl.
Během dlouholeté předstírané rekonstrukce byly zničeny původní nápisy provedené Václavem Boštíkem a Jiřím Johnem a památník se svého znovuzrození dočkal až po změně politické situace v roce 1989. Po ničivých povodních v roce 2002 musely být nápisy znovu zčásti obnoveny. I pro svůj pohnutý osud zůstává památník, spjatý se jménem Václava Boštíka, jedním z nejpůsobivějších míst paměti v Evropě.