Co bude až nebude Měsíc ve dne?

subtitle: artalk.cz

type of document: www
parent document: artalk.cz
imprint date: 2021/05/27
language: český

web: https://artalk.cz/2021/05/27/co-bude-az-nebude-mesic-ve-dne/

notes:
-
Galerie Měsíc ve dne, která fungovala v Českých Budějovicích přes dvacet let, nekončí svou činnost v důsledku pandemických opatření. Přesto svůj provoz uzavírá, a to výstavou Rudolfa Samohejla Zhluboka se nadechni, která vybízí k sebereflexi před nástupem nové etapy v kulturním životě Českých Budějovic i společenském světě globálně. Alžběta Cibulková se v textu ohlíží za samotnou galerií a reflektuje i její poslední výstavu.
Co bude, až nebude Měsíc ve dne?
Svou více než dvacetiletou existenci uzavírá galerie Měsíc ve dne v Českých Budějovicích projektem místního rodáka Rudolfa Samohejla a podle kurátora Jiřího Ptáčka je tím její mise ukončena. Jaké měl tento výstavní prostor postavení ve městě, kde kromě Alšovy jihočeské galerie nebo Domu umění mnoho dalších míst pro prezentaci současného umění nenajdete, kde nejsou umělecké školy a kde zřejmě neexistuje větší aktivní umělecká komunita? A jaký program v této poměrně osamocené situaci a ve snaze vytvářet jej jako alternativu k AJG její kurátoři volili?
Za vznikem Měsíce ve dne v roce 1999 stála především osobnost Elišky Štěpánkové, která nechala budovu původně určenou k demolici zrekonstruovat a vytvořila z ní prostor s kavárnou, v níž se pořádají přednášky, autorská čtení, Pecha Kucha Night nebo také například literární festival Literatura žije, o poschodí výše pak založila galerii současného umění s programem proměňujícím se na základě osobností kurátorského týmu. Ke spolupráci si nejprve přizvala Radka Wohlmuta a Jiřího Ptáčka. Od roku 2015 pak kurátorskou koncepci tvořili malíři Jakub Albín s Michalem Vavrečkou a opět společně s Jiřím Ptáčkem, který z Českých Budějovic pochází, a i při svém pražském působení, mimo jiné v Galerii Fotograf, zde žije a příležitostně kurátorsky působí (vedle Měsíce ve dne také v Domě umění). Vedle toho zde ale vznikla řada projektů, které si galerie určovala sama. V dramaturgii sólových i skupinových výstav zde hrály roli nuance propojování literatury nebo textu a výtvarného umění a také důraz na výběr jihočeských autorů a autorek. Program se soustředil, v návaznosti na zaměření kurátorů Jakuba Albína a Michala Vavrečky, také na malbu (zmiňme výstavu České malířství 21. století v deseti obrazech, 2016), a – jak mi v rozhovoru sdělil Jiří Ptáček – důležitá byla také genderová a generační vyváženost. Vedle mnoha českých etablovaných umělců a umělkyň, jako byli například Martin Zet, Lenka Vítková nebo Filip Cenek, zde vystavovala i mladá generace – uskupení Comunite Fresca, Pavla Malinová, Matouš Lipus a další. Detailněji se historii a programu Měsíce ve dne věnovala Petra Lexová na Artlist.cz.
Jako nejpřínosnější vnímám právě představení lokálních autorů v kontextu kvalitního současného umění, propojování generací, ale také přístupnost a zasazení do běžného provozu literární kavárny. Sama nemohu posoudit, kolik přízně se dostalo Měsíci ve dne od českobudějovických obyvatel. Nicméně přístup, kdy umění není oproti AJG prezentováno jako luxus na piedestalu, ale jako něco, s čím se můžeme potkávat například při návštěvě kavárny, pokládám za jednu z cest fungování menší galerie mimo umělecká centra. Jednou z kurátorských strategií pozdější doby bylo také postavit se proti tendenci představovat stále nové autory a zavrhnout ty, co v Českých Budějovicích v minulosti vystavovali. Příkladem může být nedávná výstava Tomáše Vaňka Particip č. 220, který v Domě umění vystavoval už v roce 2009, přičemž její součástí byla také Vaňkova autorská kniha „sms kreseb“.
Poetická tečka za galerií
Na výstavu Zhluboka se nadechni Rudolfa Samohejla jsem šla hned v den, kdy se po dlouhé pauze galerie znovu otevřely. Samohejl už dlouho žije v zahraničí, pochází ale z prostředí Jižních Čech, kam se také pravidelně vrací, a v současné výstavě přímo vychází z pobytu zde a také z doby, kdy se svět radikálně proměnil v souvislosti s pandemií. Vytvořil formálně i materiálně různorodé prostředí, které působí nepřehledným a postapokalyptickým dojmem. Vedle masivního objektu-ohrady ze ztrouchnivělého dřeva, v němž jsem objevila mrtvou včelu, najdeme různé předměty organického i anorganického původu jako relikty naší civilizace, částečně zapuštěné do betonu. Vedle pak sádrový strom visící ze stropu nebo mříže utvářející centrální prostor v druhé místnosti galerie. Vše se pohybuje na pomezí přírodního a technologického, reálného a virtuálního. Autor vybízí k zamyšlení nad tím, jestli bude možné vrátit se zpět do starého „normálního“ světa, nebo se naše vnímání proměnilo natolik, že bude potřeba úplného přehodnocení a nových vizí. „Jsme s to zahlédnout, co nás čeká, a je dobré se předtím zhluboka nadechnout? Co a jakým způsobem dokáže stádium, kdy nás napadá více otázek než odpovědí, zachytit umělec?“ táže se Jiří Ptáček v doprovodném textu.
Poslední výstava je oproti většině předchozích možná méně srozumitelná a přístupná, což je ale dané také tím, za jakých podmínek vznikala, a tím, že autor přímo reagoval na aktuální nejistou a nepřehlednou situaci. Zmíněné otázky po tom, jak se proměnila naše citlivost ve vnímání světa, nebo i umění, můžeme vztáhnout také konkrétněji ke změně, kterou přinese konec této v Českých Budějovicích ojedinělé galerie. Měsíc ve dne nekončí z důvodu pandemické krize, ale v důsledku změny koncepce, kdy se výstavní sály využijí na jiný plánovaný program. A jak již bylo na začátku řečeno, podle Jiřího Ptáčka je její mise ukončena. Měsíc ve dne byl i díky promyšlené strategii a dalším aktivitám kavárny se společným provozovatelem, spolkem Na půli cesty, o. s., důležitým a těžko nahraditelným výstavním prostorem vytvářejícím galerijní strukturu a alternativu ke dvěma jmenovaným velkým institucím. Nyní je zřejmě potřeba zhluboka se nadechnout a otevřít se tomu, co přijde, ať už se to týká současného světa obecně, nebo dění na poli výtvarného umění nejen v jihočeské metropoli.
artalk.cz, 28.5.2021