Hana Hamplová vystudovala obor kamera...

type of document: text
imprint date: 2021
number of page: (2 listy)
dimensions [mm]: 297 x 210
language: český

notes:
-
Hana Hamplová vystudovala obor kamera na Filmové fakultě pražské Akademie múzických umění, ale od konce 70. let jenom fotografuje, systematicky, důkladně dokumentuje dění v českém výtvarném umění. Včera jsem se podíval do abARTu, momentálně tam máme zpracováno téměř šest stovek dokumentů – tedy katalogů, knih a sborníků – s jejími snímky obrazů, soch, výtvarných umělců, vernisáží, výstav, akcí a performancí. Volná fotografická tvorba Hany Hamplové není ani tak známá a už vůbec ne tak početná – přibližně dvě stovky fotografií.
Ve sborníku vydaném k dvaceti pětileté činnosti Pražského domu fotografie svůj přístup k fotografování krátce a přesně popsala:
„Se spokojeností s tím, čím jsme obklopeni, zachycuji vzrušující kompozice, na které narážíme dnes a denně. A fotografie má tu báječnou schopnost nám je zachovat, vytrhnout z jejich prostředí, upozornit na detail a eventuálně je sdílet s někým dalším, jedná se tedy o čistou nemanipulovanou fotografii. Nesledují podobnosti s nějakou jinou realitou. Chtěla bych, aby má fotografie působila sama o sobě. Proto také nemám potřebu jednotlivé fotografie pojmenovávat. Dříve černobílý negativ pozitiv, barevný diapozitiv dnes digitální fotografie. Použitá technika se změnila díky možnosti větší mobility a vzrůstající lenosti. V mém obrazovém sdělení nemá technika rozhodující slovo.“
V roce 2004 se Hana Hamplová zúčastnila společně a dalšími význačnými českými fotografkami (dále Michaela Brachtlová, Gabina Fárová, Jolana Havelková, Dagmar Hochová, Dana Kyndrová, Markéta Luskačová, Milena Vaušková) výstavy Dámská jízda na hradě Bítov. Zahajoval ji kastelán starodávného hradu, básník Jiří Kuběna. O část zahájení věnované dílům Hana Hamplová bych se rád s vámi rozdělil. „Hana Hamplová představuje s účinnou lapidárností dva vynikající cykly, které berou dech: - ten první, zvětšené záběry Plame¬nů, Vzplanutí a druhý Co Krok, To Krása: opět silně zvětšené snímky tentokrát odhozeného skla někde kolem sklenářské dílny, zbytky práce vitrážistů, zachycené v jejich nádherném chiasmatu, překrývání a démanty hý¬řící duze v okamžiku jejich objevení: zázraku Krásy, objevované doslova na smetišti.
A proč tyhle dvě citace? Myslím, že docela dobře vymezují prostor jak vnímat či chápat nejen zde vystavené fotografie, ale obecně – netýká se to tedy jenom výtvarného - umění. Na jedná straně klid, rovnováha, maximální soustředění, na straně opačné, vytržení, prožitek blízký extázi, stavu, ve kterém přestáváme vnímat okolí, zažíváme blaho, psychické potěšení. Leč – zpátky na zem.
Hana Hamplová zobrazuje předmětný (hmotný) svět, skutečnost, kterou jakoby známe, která nám ale často ani nestojí za povšimnutí. Štosy a balíky starého papíru, potlučený povrch asfaltu, zrezivělé a pokroucené plechy, stopy ohně, skleněné střepy. Ještě to je část reality, ale už to nejsou konkrétní věci.
Nejstarší a nejpočetnější je řada černobílých fotografií inspirovaných právě skladbou a destrukcí papíru. Když měla ve druhé polovině 70. let vytvořit obálku a ilustrace ke knize Bohumila Hrabala Příliš hlučná samota, začala fotografovat v pražské sběrně surovin, a u tématu – jak říká - „na delší dobu uvízla“. Papír je materiál zatížený mnoha významy, je tvárný, krásný, překvapivě trvanlivý, a jako nosič informací prý snese všechno.
Nemusíme ale vždy vědět, co na fotografiích Hany Hamplové je.
Nějaký detail, zlomek, útržek, střep skutečnosti, stopa něčeho hmotného, čas? Zlomek času – sestava stínů, hran, tvarů a objemů. Teď, právě teď byla ta chvíle. Teď je – vlastně byl a na fotografiích Hany Hamplové stále je - ten jedinečný oka-mžik.

Hana Hamplová vystudovala obor kamera...

person	born	note
Hůla Jiří	7. 6. 1944