Jeden a půl kilometru polic

subtitle: S Barborou Špičákovou o provozu Archivu výtvarného umění

type of document: podřazený dokument
parent document: A2, kulturní čtrnáctideník
imprint date: 2016
language: český

notes:
doplnit stranu
-
Archiv výtvarného umění vznikl před více než třiceti lety. Jeho část, která je jakožto odborná knihovna přístupná veřejnosti v pražské galerii DOX, je jen „špičkou ledovce“, pod níž se ukrývá masa dokumentů v dalších skladech. Nyní ale hrozí, že se archiv v novém roce ocitne bez nezbytných skladovacích prostor.

Mohla byste nám přiblížit, jak Archiv výtvarného umění vznikl a jaké je jeho zaměření a cíle?
Založil jej Jiří Hůla v osmdesátých letech jako vedlejší činnost Galerie H, kterou se svým bratrem Zdenkem Hůlou v té době vedli v Kostelci nad Černými lesy. Nejprve to nazval Studijní archiv Galerie H a fungovalo to jako jakási kartotéka umělců s jejich katalogy k výstavám a diapozitivy. V roce 2001 na tomto základě vzniklo občanské sdružení Archiv výtvarného umění. Myslím si, že jedna z jeho hlavních předností tkví ve snaze být nevýběrový. Nepreferujeme nějakou určitou skupinu umělců, máme zájem o všechny. Shromažďujeme dokumenty jak od slavných a uznávaných, tak od začínajících, neznámých či neuznávaných. Obecně jde o dokumenty o českém a slovenském výtvarném umění, které jsou pro nás cenným zdrojem informací o místní umělecké scéně. Zajímá nás hlavně současnost a dvacáté století. Nejtypičtějším dokumentem v našem archivu je katalog k výstavě, monografie či pozvánka. Pak sbíráme třeba umělecké časopisy, typograficky hodnotné knihy, ilustrované knihy, tiskové zprávy, fotografie, plakáty, diapozitivy, parte, vizitky, kalendáře a tak dál. Tyto dokumenty se snažíme postupně digitalizovat v našem vlastním informačním systému abART. Mimo archivní činnost také pořádáme řadu výstav, zpracováváme tematické podklady k výstavám a vydáváme vlastní publikace.

Jaké projekty jste představili v poslední době a co chystáte do budoucna?
Poslední výstava se věnovala barvotiskům převážně brakové literatury dvacátých a třicátých let s příznačně líbivými obálkami. Na jaře jsme také v Centru současného umění DOX vystavovali knižní úpravy Zdenka Seydla, o jehož knižní tvorbě jsme loni vydali obsáhlou publikaci. V zimě jsme pořádali výstavu části naší sbírky diapozitivů a momentálně u nás v rámci festivalu Fotograf můžete zhlédnout fotografie uměleckých intervencí v krajině. Plánujeme vydat knihy o činnosti Galerie H, ve spolupráci s Tomášem Murárem připravujeme do Malé věže DOXu výstavu o historiku umění Vojtěchu Birnbaumovi, pracujeme na katalogu obrazů Mikuláše Medka a chystáme nové úpravy naší databáze.

Tyto projekty musí být poměrně finančně náročné. Jak je celý archiv vlastně financován?
Činnost hradíme zejména z grantů, a to Ministerstva kultury a Magistrátu hlavního města Prahy. Občas získáme také menší dary od soukromých osob a sami si vyděláváme zpracováváním bibliografií na zakázku, vypracováváním soupisů výstav, prodejem duplicit, plakátů, pohledů a dalších drobností. S financováním však pochopitelně zápasíme – stejně jako většina uměleckých institucí. Velkým problémem je jednoroční horizont grantů. O ty žádáme vždy na každý rok znovu, a nemůžeme tedy vytvořit nějaký dlouhodobý projekt s jistotou úspěchu. Dalším úskalím je pak při velikosti archivu značná výše provozních výdajů. Sbírka dokumentů už čítá statisíce kusů a péče o ně, zajištění skladů a veškerý provoz kolem je nákladný, i když stále fungujeme v režimu nadšení a polodobrovolnictví, což náklady pochopitelně zmírňuje.

Kde dokumenty nakupujete?
S řadou institucí jsme domluveni na výměně. My jim dáme dokumenty, kterých máme víc, než je potřeba, a oni nám za to pravidelně posílají například knihy, které vydali. Také pro nás materiály sbírá řada jednotlivců, a když to nejde jinak, pak některé těžko dostupné dokumenty i kupujeme. Pořizujeme také hodně akvizic po antikvariátech – typografie, ilustrace a výstavní katalogy. Řada věcí se k nám dostává s několikaletým zpožděním od známých, z darů institucí, od umělců a z pozůstalostí. Vzhledem k šíři uměleckého provozu a našeho zaměření se k nám ovšem mnohé věci nutně vůbec nedostanou. I přesto si však myslíme, že je naše otevřenost a to, že archiv nesbírá pouze určité dokumenty, ku prospěchu.

Výstavy pořádáte především v DOXu, kde je také umístěna část archivu přístupná veřejnosti. Jak k této spolupráci došlo?
V DOXu máme odbornou knihovnu a také skvělý prostor Malé věže, kde pořádáme výstavy. Když se v roce 2009 otevíral DOX výstavou Vítejte v kapitalismu!, byl její součástí také do banánových krabic uložený Archiv ­výtvarného umění. Tuto instalaci s Jiřím Hůlou realizoval Dominik Lang. Hůla se pak v průběhu výstavy dohodl s Leošem Válkou, ředitelem DOXu, na setrvání archivu v galerii, a sice v podobě odborné knihovny a badatelského zázemí v prvním patře výstavní budovy. Je to pro nás hodně důležité, hlavně kvůli kontaktu s návštěvníky, tedy lidmi, kteří se o výtvarné umění zajímají. Dokumenty, na kterých v současnosti pracujeme, pak skladujeme na Žižkově a většinu ostatních ve velkých skladech v Písnici. Ty máme k dispozici k dočasnému užívání od Národní technické knihovny, bohužel ale už jen do konce dubna 2017.

Proč sklady v Písnici nemůžete dál používat?
Když Národní technická knihovna otevřela v roce 2009 novou budovu v Dejvicích, uvolnily se jí sklady v Písnici. Přes žádost Ministerstva kultury se nám podařilo získat tyto prostory do pronájmu za provozní náklady. Od té doby se archiv hodně rozrostl a sklady jsme postupně zaplnili. Jenže podobně se rozrostla i Technická knihovna, která nyní prostory v Písnici potřebuje zpět. V dubnu nám končí nájemní smlouva a musíme se přesunout. Zatím ale nemáme kam, a to je děsivé. Pochopitelně jsou naším hlavním limitem finance. Potřebujeme minimálně 700 metrů čtverečních, k tomu regály a pak peníze na samotné stěhování obrovského kvanta materiálů, které celkem zabírají asi jeden a půl kilometru polic.

Co byste museli udělat, kdybyste nový sklad nesehnali?
Doufám, že taková situace nenastane. Archiv bychom museli znovu sbalit do banánových krabic a někam navozit. Byl by tím pádem nepřístupný a nedaly by se do něj ani vřazovat přírůstky.

A jaký typ prostor by pro vás byl vhodný?
Sháníme skladovací prostory v širším okolí Prahy. Pochopitelně nejsme jakožto neziskovka s příjmem zejména z grantů schopni dosáhnout na komerční nájem. Hledáme tedy mecenáše a nadšence, které by naše činnost zajímala a měli by chuť nás v současné situaci podpořit – ať už pronájmem, prodejem či transportem při přesunu. Budeme vděční za jakoukoliv pomoc, návrh i inspiraci, kde hledat.
advojka.cz

Jeden a půl kilometru polic