Václav Cigler: Kresby

subtitle: muo.cz

type of document: www
imprint date: 2019
language: český

web: https://www.muo.cz/vaclav-cigler-a-michal-motycka-svetlem--2568/

notes:
Po celém světě jej proslavila práce s optickým sklem. Je prvním umělcem, který si tento materiál vybral pro svou tvorbu. Václav Cigler se tak nesmazatelně zapsal do dějin výtvarného umění. Jeho dílo je mnohem rozmanitější, což od 21. března představí výstava Václav Cigler | Kresby v Muzeu moderního umění. Následovat ji budou výtvarné intervence Václav Cigler a Michal Motyčka | Místo setkání v Květné zahradě i v obrazárně kroměřížského arcibiskupského zámku a instalace nazvané Světlem umístěné do prostředí Arcidiecézního muzea v Olomouci.

„Václav není jen sklář, je vizionář v mnoha oborech, zabývá se kresbou, architekturou, světelnou a kinetickou plastikou, šperkem, poezií a především proměňováním prostředí krajiny. Má neskutečný cit pro vnímání přírody, prostoru ve smyslu fungování vesmíru. Je otevřený nejrůznějším podnětům, které bere jako životní výzvu,“ popisuje téměř devadesátiletého umělce jeho spolupracovník, architekt Michal Motyčka.

Cigler studoval v 50. letech u profesora Kaplického, výborného malíře i sochaře, který však za komunistického režimu nemohl své volné práce vystavovat. „Proto se Josef Kaplický věnoval také typografii a Václav Cigler si díky němu uvědomil, jak je pro umělce důležité reagovat na sebemenší úkol,“ líčí umělcovy počátky Motyčka.

Václav Cigler v polovině šedesátých let založil na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě ateliér nazvaný Oddelenie skla v architektúre. Byl průkopníkem konceptuálního vnímání skla jako výtvarného objektu ve světovém kontextu. „Dělám sklo, které nechce být uměním, ale prostředkem dívání a pozorování. Dělám netechnické přístroje, které vnější prostředí zvětšují, zmenšují, zrcadlí, světelně a barevně rozkládají,“ říká Václav Cigler pro Databázi středoevropského umění (CEAD), kterou vytváří olomoucké Muzeum umění. „Dělám clony, které okolní svět přefiltrovávají do nové barevnosti a tvarů. Nabízím konfrontaci skutečnosti transformované se skutečností původní, nezkreslenou. Sklo je vzrušující materiál. Je právě tak hmotou jako nehmotou. Právě tak skutečné jako neskutečné. Právě tak svébytné jako sebe přesahující a tak v jistém smyslu zpochybňující naši smyslovou zkušenost. Sklo je snad jediným materiálem, který je možné neustále technologicky rozvíjet a uzpůsobovat k realizování i těch nejfantastičtějších představ a záměrů. Sklo má povahu a osud člověka.“

Divák je většinou součástí Ciglerových a Motyčkových instalací – člověk pozorovatel se stává součástí děje díla, jež je aktivováno jeho přítomností, je závislé na jeho měřítku a pohybu, proměňuje se jeho pozicí. Téma člověka je bytostně obsaženo v celé jejich tvorbě. Pro člověka projektoval Cigler do vesmírného prostoru kolem zeměkoule utopicko-vizionářské architektonické stavby, zejména navrhovaná řešení prostorových jednovrstvých nebo vícevrstvých struktur s navigačními systémy, které by fungovaly jako formy úsporného bydlení. Fascinace vesmírem i v souvislosti s prvními lety do vesmíru a s budováním meziplanetárních laboratoří inspirovala Ciglera v jeho sochařských projevech stejně intenzivně jako organické tvary v přírodě.

Kresby

„Václav Cigler se věnuje kresbě od počátku své tvorby, můžeme říct více než sedmdesát let. V Trojlodí Muzea moderního umění poprvé představíme pokus o ucelený retrospektivní vhled do jeho díla, asi třetinu z více než šesti set prací na papíře. Návštěvníkům tak ukážeme osobní a bezprostřednější polohu jeho tvorby, protože kresby jsou často myšlenkovou a zárodečnou formou jeho velkých realizací,“ vysvětluje Motyčka, jenž se na olomoucké výstavě podílí společně s kurátorkou Janou Šindelovou. „Kresby Václava Ciglera vnímáme jako druh soustředěného zážitku, který bychom rádi divákovi zprostředkovali. Představte si situaci, jako kdybyste vstoupili do intenzívního myšlenkového pole. Zachycuje proces, který lze zažít jen ve světě vizuálního umění překračujícího tradiční pohled,“ dodává Šindelová.

Nejlépe to lze vystihnout slovy Václava Ciglera: „Moje kresby jsou stavebními výkresy, schématy chrámů s půdorysy křížů a labyrintů okvětí, moje kresby jsou chůzí, blížením, pohybem.“

Výtvarné intervence v Olomouci a v Kroměříži

S díly Václava Ciglera se setkají také návštěvníci olomouckého Arcidiecézního muzea, kde bude šest intervencí. „Například celá instalace v kapli sv. Barbory má jednoduché schéma: základna – bod – vertikála. Vytvoří tak jakousi časovou i duchovní osu místa. V exteriéru bude objekt připomínající světelný maják. Divák může objevovat nové obsahy, například v mnohovrstevnatém prostoru barokní kaple v románské okrouhlé věži v areálu olomouckého hradu,“ popisuje Motyčka s tím, že další díla budou v Rajské zahradě a křížové chodbě Zdíkova paláce. „Všechny instalace vnímáme jako přemýšlení o kráse ve smyslu užitnosti i prožívané emoce – v úžasu i v ozvláštnění situace.“

A Jana Šindelová jej doplňuje: „Latinské inter-venio znamená vstoupit mezi, což přesně vyjadřuje umělcovo další celoživotní téma neoddělitelnosti vnějšku a vnitřku. Odtud i originální chápání vztahů: ,dvojvztahu‘ v dané prostorové situaci nebo pro konkrétní obraz či místo.“

Na intervencích se Michal Motyčka podílí s Václavem Ciglerem rovnocenným dílem. „Nejdřív to řešíme u kávy, mluvíme o všem možném a postupně se dobíráme k finální podobě. Je to takové společné hledání. Technické dopracování však už dnes zůstává na mně,“ říká Motyčka.

Fascinace Tizianem

Další díla by měli návštěvníci spatřit od června v kroměřížském zámku a v Květné zahradě.

„V zámecké obrazárně nás fascinuje Tizianova malba s mytologickým příběhem o potrestání satyra Marsya, který vyzval k souboji boha Apollona. Celý sál s Tizianovým obrazem je vzrušující, především však samotný obraz, kterému chceme vytvořit určitou optickou oponenturu, a tak zjednodušeně řečeno dostat diváka do obrazu. Druhým takovým místem je enfiláda – krásná, dlouhá osa procházející sály – výtvarnou intervenci umístíme na jejím začátku a konci,“ prozrazuje Motyčka.

Společná díla obohatí i Květnou zahradu. „Ta je naprosto úžasná, ale má šílené měřítko, je obrovská. Zahrada sama o sobě je mimořádným uměleckým výkonem. Můžeme zvýznamnit jen pár bodů: dvě čtvercové vodní plochy, kolonádu a její osu s jasným řádem, proporcemi, měřítkem i perspektivou, kterou umocníme a doplníme intervencí obrazu a zvuku. Poté Jahodový kopec. Zahrada má jen dva výškové akcenty. Jeden je doplněný stromem a jeden je prázdný a ten bychom chtěli zdůraznit.“

Letité přátelství

Spolupráce mezi Michalem Motyčkou a Václavem Ciglerem trvá od roku 1999. Pracovně se spolu potkali při rekonstrukci Sovových mlýnů pro Medu Mládkovou: „Museum Kampa byla naše první velká zkouška. Pravidelně jsme se setkávali a zjistili jsme, že si rozumíme,“ vzpomíná Motyčka.

První rozsáhlý projekt představili v roce 2003 v pražském Mánesu. „Tato výstava Václav Cigler a absolventi oddelenia Sklo v architektúre na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislavě v letech 1965–1979 byla pomyslným zlomem v naší spolupráci. Vznikla zde i naše první společná instalace,“ říká Michal Motyčka. „Václav je mi blízký přemýšlením o životě a o umění. Tvorba je smyslem a náplní jeho života. Je to pro něj proces myšlení, proces poznávání. Nezabývá se jen médiem ve smyslu materiálu a techniky. Není pro něj důležité, jestli dělá sochu, nebo kreslí. Nad věcmi přemýšlí obecně a snaží se jít až na dřeň z přirozené potřeby kritického ducha.“

Smyslem a hlavní inspirací práce je člověk, příroda a krajina. „Pro nás to nejsou jen kytky, pták či motýl, ale může to být i vesmír a ta nekonečnost hledání poznání,“ vysvětluje Motyčka. „Václava Ciglera a jeho zájem o poznání nejvíc dokresluje fakt, že je nejdéle odbírajícím předplatitelem časopisu Vesmír. Ciglerovi nejde jen o symbolický význam tvaru, ale především o jinou zkušenost vnímání, které je nezřídka zprostředkováno velmi složitými a zcela současnými technologiemi.“