Tichý hlas

type of document: podřazený dokument
parent document: Svobodný zítřek
imprint date: 1990
page: 7
language: český

notes:
-
Doba nás trochu převálcovala. Došlo tak k podstatným změnám, že bude ještě dlouho trvat, než si je uvědomíme, než je budeme schopni žít. Jedno z nejčastěji používaných slov dneška je slovo svoboda. Občanská svoboda, svoboda projevu a shromažďováni, tisková svoboda, svoboda umělecké tvorby. — Byli jsme ale před tím, než se to stalo — teď myslím my umělci — svobodnější?
Měli — konkrétně výtvarníci — menší či větší vnitřní svobodu? Změní se dnes či zítra nějak podstatně jejich nová tvorba? A když ano, bude ta změna směrem k lepšímu, k větší hodnotě a kvalitě, blíž ke smyslu a podstatě umění? — Dost dobře nevím; ale připadá mí, že umělecká svoboda je více záležitost vnitřního ústrojenství než vnějších, životních a společenských podmínek. O tom nás ostatně informuje historie umění.
Svobodu tvorby ovšem nelze zaměňovat s výstavními možnostmi, s materiálním a sociálním zabezpečením, se vztahem společnosti k umění. Nové se vždycky prosazovalo obtížně a tahle vlastnost zůstane umění i nadále. Skutečně nové nebylo nikdy přijímáno všeobecným nadšením. Nové je vždycky í nebezpečné, umění pokaždé přesahovalo, a tedy naráželo. Na vžité představy, na zaběhané mechanismy. Vždy, když se něco nového objeví, neexistuje nic, čím by se dala nově vzniklá věc poměřit, vysvětlit. Rozhodně tím měřítkem není úspěch, věhlas, známost toho kterého autora. To nejsou, řečeno s matematiky, podmínky nutné ke vzniku uměleckého díla. Naštěstí — pro výtvarníky a naneštěstí — pro kunsthistoriky, nevíme, jaké ty nutné podmínky vlastně jsou.
Proto se znalci umění tak často mýlí a nedokáží se ani osobně rozhodnout, co se jim ještě líbí a co už ne. Čeká nás období radostnější, ale asi i složitější než ta předchozí. Navíc to bude doba, kdy bude muset i umělec stále víc oplývat i občanskými ctnostmi. Ty jsou v podstatě prosté. Být věrný sám sobě, nebýt lhostejný k druhým, vidět vždycky o kousek dál kolem sebe.
Umění není privátní záležitost, začíná teprve až tam, kde se dotýká í těch druhých. Bude to chvíli trvat, než porozumí diváci, než se vrátí zpět do výstavních síní, než se naučí žít uměním. Bude trvat, než změnám ve společnosti porozumí i samotní tvůrci. Ale ani po tom všem nebude všechno docela v pořádku. Hodně výtvarníků bude dál potlačeno a i když nám budou v polyfonii výtvarného života scházet, jejich tichý hlas bude dál překřikován.

Tichý hlas

Tichý hlas

	institution, city, signature, notes
	Jiří Hůla, Kostelec nad Černými lesy (Praha-východ)