Výstava Konec světa? naznačuje začátek nové historie

Milan Knížák: Mutanti ze série Nový ráj, 1991, foto David Port

Výstava Konec světa? naznačuje začátek nové historie

subtitle: Pražský palác Kinských se stává ´vlajkovou lodí´ Národní galerie

type of document: podřazený dokument
parent document: Lidové noviny
imprint date: 2000
other photos: 2 čb
page: 27-27
language: český

notes:
-
Autorem námětu a hlavním kurátorem výstavy Konec světa?, uspořádané ke znovuotevření rekonstruovaného paláce Kinských na Staroměstském náměstí v Praze, je generální ředitel Národní galerie Milan Knížák.
Výstava se skládá ze čtyř námětových okruhů, které se vzájemně prolínají: symboly smrti (katastrofy, peklo, zánik světa i jedince), umělý život (roboti, mutanti, mimozemšťané, změna identity), abstrakce jako symbol vyprázdnění či nicoty - a nový začátek, tedy představa nového ráje, možnost nové naděje. Vybraná díla jsou většinou známá z historie umění nebo z nedávných výstav.
Vzácnosti z depozitářů NG doplňují zápůjčky ze státních i soukromých sbírek a z majetku autorů. Vystaveno je kolem 600 prací, počínaje starým uměním (např. První hřích a vykoupení lidstva Lucase Cranacha st. nebo grafické listy z Apokalypsy Albrechta Dürera) přes 19. století (obrazy Bedřicha Havránka, Františka Kavána, Adolfa Kosárka, Maxmiliána Pirnera) a klasickou modernu (Emil Filla, Otto Gutfreund, Bohumil Kubišta, František Kupka) až po současné umění (David Černý, Jiří Černický, Frederico Díáz nebo Kateřina Vincourová). Výběr se soustředil na české umělce, samozřejmě nechybí díla Milana Knížáka - ilustrace k Nové bibli, obraz Krajina s dvojitým obráceným svítáním a Mutanti z cyklu Nový ráj.
Předností expozice je množství prací a jejich rozmanitost, nedostatkem subjektivní výběr. Opomenuta jsou díla dnešních padesátníků (Michael Rittstein je výjimkou potvrzující pravidlo), kupříkladu Jiřího Sozanského nebo Václava Bláhy. Malíři a sochaři z generace Volného sdružení 12/15 Pozdě, ale přece se podobnými (existenciálními) tématy zabývali v 70. a 80. letech tak soustředěně, až jim to bylo často vytýkáno. Konec světa či konec civilizace, symboly smrti i umělý život se jako neodbytné představy znovu a znovu vracejí v dílech českých surrealistů. Ti také chybí.
Sborník jako bonus
K výstavě vyšel sborník zajímavých textů (například Václava Bělehradského, Ivana M. Havla, Rostislava Šváchy, Ladislava Daniela nebo Kataríny Rusnákové) dotýkajících se - více či méně - daného tématu. Národní galerie se tak hlásí k trendům, které chápou umění v širších souvislostech, jako nedílnou součást ostatních oblastí lidského snažení a poznávání.
Maskotem výstavy (na konečné podobě se podílela řada odborných pracovníků - Ladislav Daniel, Tomáš Hladík, Olga Kolková, Milan Kreuzieger, Alena Pomajzlová, Katarína Rusnáková, Jiří Zemánek) je geometricky stylizovaný brouk z kresby Zdenka Seydla. Jím jsou také označeny exponáty s odborným výkladem na radioprůvodci. Ten je k dostání v informačním středisku v několika jazykových mutacích. Expo-zice otevřená ve všech výstavních prostorách paláce Kinských (22 místností v I. a v II. poschodí, 16 v románském a gotickém sklepení) je zábavnou podívanou. Konec svět si sice - zřejmě z vážných důvodů - opět o pár dní, let či staletí odkládá, ale něco (krásného či zlého) denně končí - „Ty opravdu strašné konce," definuje lidskou situaci Cyril Höschl, „jsou konce individuálního zániku, v něm v každém zmařeném životě se znovu a znovu hroutí celý vesmír."
Dům U Staré měny
Palác Kinských byl postaven v letech 1755 až 1765 podle projektu Anselma Luraga pro hraběte Jana Arnošta Golze. Na místě traktu obráceného do náměstí stávala románská budova, na severní straně byly objeveny zbytky gotické stavby. Dům se ve 14. století nazýval U Staré měny, pro kupce z nedalekého Ungeltu tady byla otevřena směnárna. Už v roce 1768 prodala vdova po hraběti Golzovi palác i s vnitřní výbavou za 35 tisíc zlatých Františku Oldřichovi knížeti Kinskému. Roku 1836 (za Rudolfa knížete Kinského) stavitel Jindřich Koch rezidenci nově přebudoval, přidal tři zadní křídla, interiéry upravil v duchu empírového klasicismu. V majetku Kinských byl palác až do konce druhé světové války. Od roku 1945 zde sídlí Sbírka kresby a grafiky Národní galerie v Praze.
V roce 1843 se tady narodila první nositelka Nobelovy ceny míru Bertha Suttnerová-Kinská, v letech 1893-1901 studoval v paláci Franz Kafka na německém gymnáziu. Krámek Kafkova otce v přízemí připomíná pamětní deska umístěná v nově otevřeném vstupu do výstavních prostor. 25. února 1948 zvěstoval Klement Gottwald z balkonu v prvním patře jásajícím davům nastolení komunistické moci, o 42 let později (25. 2. 1990) odtud oznámil Václav Havel začátek konce komunismu v Česko-Slovensku.
Generální rekonstrukcí (stála 275 milionů Kč) získala NG nejen nové galerijní prostory, ale i místnosti pro technicko-hospodářské zázemí (ředitelství, informační středisko, prodejna katalogů, pohlednic a dárkových předmětů). V části přízemí je dál otevřené knihkupectví Franze Kafky, ve dvoře nově kavárna.