Karel Hynek Mácha

subtitle: 2

type of document: podřazený dokument
parent document: Kvart
imprint date: 1937
page: 90-90
notes of page: 90
language: český

notes:
Poslední kapku slov
má paměť vpila dnes
a zvoní jasný kov
němotou potáh rez,
spanilá smrti, včas
jsem rozhrnul tvůj děs,
z rukou, jež předly jas,
stín kužele se svez.

Věk dětství milovat
po bludných létech svých
jako list, který zvad,
zem obrácenou v sníh,
jak propastí svůj pád
a piják hořký líh,
jako mdlý vinohrad
slunce, jež k sobě zdvih!

Oči mé roznést má
vítr, jenž v růžích zbled,
do srdce sáhla tma
a popálil jí led,
v plameni zkřehlý prst
psal na větrnou zeď -
a světla plnou hrst
jsem sevřel naposled -

a prudce stanul jez
a slunce s ramen střás,
až v kostech vichr dnes
tmu rozsvítil a zhas
na pláštích nocí mých
našel jen jeden kaz -
a stehy blesků z nich
vytrhal vzteklý čas.