Rekviem

subtitle: Památce terezínského mučedníka + spisovatele Jaroslava Kratochvíla

type of document: podřazený dokument
parent document: Kvart
imprint date: 1945
page: 2-3
language: český

notes:
-
Ach, choré zrcadlo
zahal své skleněné srdce,
když zamyšlená hrůza jala ohvězděné zdání,
rytmy mrtvých šlépějí a sesouvání hlín!
Hledím trpně do vln umírání – uplývání.
Kdo oči zatlačil odpadlým hlavám s guillotin?

Nedali vás vyspat na marách!
Vzteklým je běsem tělo zneuctěné.
Po smetištích pohozený mrtvých prach
truchlivým vesmírem k věrné pomstě žene.

Spěž zvonů rozlitých se smrtí rozvonila.
Z žaláře po roce napsala dávno mrtvá milá:

Bolí mne tělo mučené, týrané
po nocích den ze dne zhrublýma očima vyslýchána,
svěřuji úzkost pryčně a v prázdno bezbranné
lehám a nevím, zda se dočkám rána.
U matky ve snu bývám na hřbitově,
co spí velké lásky v jejím prostém rově
v mlčení spravedlivé země, v osudu rukou
pod květy macešek a metlice.
Do rakví vesničanů cvrčkové tlukou.
Kosti se v popel rozpadnou, v klidu zetlíce.
V roubení studny zní křišťálová hra.
Jen můj čas válečná smrt denně přebírá.

Zvony v děla rozlité bitvami se rozvonily.
Po roce došlo psaní, co napsal dávno mrtvý milý:

Vstříknutý jed,
když za vás vypovídá,
přemůže v člověku, co v podvědomí hlídá,
zrazuje věc, soudruhy i čest.
Dvacet nás udělal týraný druh.
V okovech naše zaťatá pěst.

Každý víme, za co umíráme!
Kolik máš ještě dní? - chodí se tě ptát -.
Na kostře bez masa i k smrti sílu máme.
Komu dnes lože smrtelné přijdou odestlát?

Až hnutí lidských mas
zazpívá májovému jasu,
revoluční viru neste v těle živém,
jak vlny obilí s puškami půjdete kolektivem
celé volné země naslouchati hlasu!

Hlubokým žalem jde síla vítězství.

Rekviem

Rekviem

Rekviem