Vlak s vězni

subtitle: Z české poesie 1939-1945

type of document: podřazený dokument
parent document: Kvart
imprint date: 1945
page: 97-99
language: český

notes:
-
Stojí. To za prvním nástupištěm.
Běžte se tam na To podívat.
Já musím odtud. Někam. Pryč.
To je jedno

Některé z nich prý už poznali,
zkuste to také, kdopak ví.
Vždyť je, pane, patnáct stupňů mrazu.
Dokud jsou poznat.
Nebudou.

Je, pane, dobrých patnáct stupňů zimy,
kolem nich všude železo a mráz
a oni ještě křičí po vodě.
Pro ně léto Smrtí.

Kulaté hlavy přes kraje nekrytých uhláků,
v hlavách jsou oči, v očích nic.
Jen aby viděli s vagonu,
ti menší stoupají na něco
(na něco -
mají tam zmrzlé):

Copak vy tady,
za to my,
my slyšeli už ruské
kanony, -

S dozorcem, s posledním,
dá se trochu mluvit.
Přes špásovnou ženskou,
za cigarety.
Před chvilkou tu ubil pažbou pušky
jednoho, co začal řvát a zpívat.

Zpíval, že je z Ostravy, z Ostravy,
zpíval, že je doma,
pozdravte mi mé rodiče,
tam za nadjezdem,
rožák číslo dvacet.

A zas: copak vy tu,
ale my,
po nás jen ruské
kanony.

On jediný byl při sobě a zpíval.
Všichni mu začali nadávat
ve čtyřech jazycích.
Takový je skřehot ptáků zimy,
neboť oni toho shora vidí příliš,
než aby se nestyděli krákat
lidskou řečí.

On jediný byl při sobě a zpíval.
Teď leží, leží u koupelny
na druhém konci
peronu,
nahý a tichý, stále stejný.
Jen něco víčka
zvedlo mu.

Vlak začne zvolna odjížděti
a on se dívá
upřeně
na dětské starce, staré děti.
Nežli s ním couvnou
ku stěně.

Pak chňapající ruce z vozů
chabnou a začnou
mávati.

A z dálky:
copak vy tam,
ale my,
my slyšeli už ruské
kanony.

Vlak s vězni

Vlak s vězni