Imaginární portrét Roberta Desnose

author of the text: Ivan Blatný
page: 124-127
imprint date: 1945
type of document: Subordinate Document
language: czech
parent document: Kvart, Sborník poesie a vědy

notes:
Miluji noviny usedající denně na tomto stole
Vonící tiskařskou černí vonící papírem
Mezi tabák a tužku dým a popelníček
Tabák nazrzavělý jako Ondřejka
A tužku jíž je možno zachytiti atmosféru
Tohoto srpnového rána například
Z mokrého zlata jehel orchestrionu
Slunce procházejícího střepinami lahví na obzoru
Který se končí velmi dlouhou zdí
Kapkami na růžích jež vytvářejí spektrum duhového slimáka

A kolem této zdi šel kdysi Robert Desnos
Znal jsem ji vždycky velmi určitou
Tak jako jednu Utrillovu zeď
S vývěsním štítem zahradnictví nad vchodem
Alespoň jsem si za ní představoval
Rezedu mezi salátem a pažitkou
Loď hřeben plující tou rezedovou vodou
A za ní rýhu jako na účes
Alespoň jsem si vždycky představoval
Jak Robert Desnos stoupá podél zdi

Miluji noviny usedající denně na tomto stole
Jenž bude jednou prodán v dražbě který se rozpadne
Jak tento dům je slyšet krumpáč v diamantech jitra
V průhledných útesech kde všecko ustrnulo na chvíli
Kvílení cirkulárky Včela Krajiny lokomotiv
Osudy: Robert Desnos válka Terezín
Osudy splétající naše cesty Krajiny lokomotiv
S jediným řídkým keřem na náspu
S šedou a černou zamlžených fotografií
Tisíců obyčejných koutů velkých měst

Nikdy se nedoví už jak jsem snil
Zde někde také bydlel Robert Desnos
S výhledem do ulice nebo do dvora
Anebo: Právě domluvily hospodyně
V klapavých dřevácích se přiblížila noc
Déšť štítů poprchával na cínové troky
Stolařství Květinářství Holič Hodinář
Osvětlen s lupou na oku jak v pohádkové knize
Pohřební ústav Smrt Půjčovna kostýmů
Zde někde také bydlel Robert Desnos

Miluji noviny usedající denně na tomto stole
Tenounká vlákna zapojují jejich písmena
Na věže které čnějí z koutů velkých měst
I když zarmucují i když přinášejí smutné zprávy
Podivuhodně zauzlených osudů
Jako ty kolejnice krajin lokomotiv
S výhledem na kohoutky stříšky komínů
Jehlice klobouky stařen mýdlo dráty kytic
Miluji tento šelestící papír Noviny
I když zarmucují i když přinášejí smutné zprávy

Klobouky stařen černé skvrny u vrat
Šedo černo zelenavých menhir kostelů
Možná že právě vchází dovnitř jeho matka
Možná že právě vchází... Kdo to byl
Ta kterou neustále oslavuje
Tak jako tebe já
Ta pro niž neustále svolává
Město a noci Hlasy světla zvuky
Pro tebe tento svět
Viděný celý v jednom okamžiku

Miluji noviny usedající denně na tomto stole
Ocitám se s nimi v městech která jmenují
Dnes Paříž Atgetova Paříž pánů s buřinkami
V pozadí s dlouhou zdí
S šedou a černou zamlžených fotografií
A s koňskou tramvají do které nastupují
Ti páni s buřinkami Páni v cylindrech
Plynových světel mezi korunami
Holými ale s chvějícím se vzduchem:
Kterési jaro devatenáct set

Vynořuje se přístav ráhnoví šídel
Lodě a voda rýhovaná jako zeď
Lanoví nažší jazyk spleť údů
Řetěz hromada červů Kotva langusta
Svítilna zavěšená na mříž mezi zuby
Ve vlhkém dechu pronikajícím i kameny
Koruny ještě holé ale s chvějícím se vzduchem
Barvy Francouzská zeleň neapolská žluť
Ovšem tím nejjemnějším štětcem Sotva znatelné
Vodotrysk biče tiše čekající ekvipáže

Miluji noviny usedající denně na tomto stole
Značky dalekého světa na křídlech
To každodenní ranní cestování
Právě jsem poznal místo kde se narodil
A místo a klobouky stařen a mýdlo a dráty kytic
Odnášených větrem jeho milence
Kytice drátů větrníčky hřebínky a zvonky
Hřebínky rachotících stříšek komínů
Klobouky stařen černé skvrny u vrat
Kadidlem páry naplněných prádelen

Nějaký měsíc před jeho narozením
Vrací se v noci domů po představení
Několik účinkujících cirkusu Médrano
Mignon a Aurelie Jeden bezejmenný klaun
Jako med ráno plavá Aurelie černá Mignon
Soumrak na bulvárech v parcích v koutech měst
Kožená Prodej kůží Housle Armatury
Černá a fialová Mignon do modra
Míjejí právě jeho otce? Matku?
Babičku? Strýce? Matku milenky?

Miluji noviny usedající denně na tomto stole
I když zarmucují i když přinášejí zprávy jako dnes
Ale zase jednu z jeho básní na něž nezapomenu
Jednou snad poznám okno pod nímž stál
Jednou snad poznám okno ulice a domy
Jednou snad svolám deště do jednoho
A zpívající kočky do jedné
Med večer soumrak v parcích v koutech měst
Hvězdy a lampy zrcadlené střepy
Tak pro tebe jak on

Teď právě slyším zdola.. Protože...
To zas je moje báseň... Nasloucháme...
Teď právě slyším zdola: Volám tu...
Jak vždycky přerůstá své malé dané téma
Tu kterou... Tleskl pták...
Jak jednou smrt se stává zvolna Smrtí
A pokoj Pokojem
Stůl Stolem židle Židlí Pláčem pláč
Vrnící uvnitř domu na úsvitě