Jan Dvořák

author of the text: Aleš Rezler
page: 44-48
imprint date: 2008
type of document: Subordinate Document
language: czech
parent document: Středočeské ateliéry, 1

notes:
-
Již nejsme ve století, kdy bylo třeba krajinu postihnout tak věrně, aby byla srozumitelná bez vších pochyb a poznatelná všem, kdo ji obývali, aby cítili hrdost a sounáležitost vlasteneckou, jak bylo třeba v dobách Antonína Mánesa, Josefa Navrátila, Antonína Kosárka, Antonína Waldhausera a později Julia Mařáka a dalších. Dvacáté století znamenalo takový zásah do přístupu k malířství, že by podobné postupy byly již jen těžko obhajitelné a navíc i zbytečné a neúčelné. Soudobé krajinářství je sice stále stejně věrné úkolu ztotožnění se s námětem, ale pojímá ho již zcela jinak. Imprese zadala příliš vysoké cíle, odtrhla malbu od popisu a chápe barvu samu jako cíl, modernismus redukuje shluky detailů na jeden bod, plochu či linii, exprese je oheň a zápas v barvách. Tam všude jsou východiska dnešní povahy krajinářství. Málokterý námět jako právě krajina nabízí umělci tolik senzuality. A zřídka je pro něj který tak emocionálně vypjatý jako rodný kraj.
Malíř a grafik Jan Dvořák (*1942) se narodil v Táboře, ale kořeny jeho rodu jsou spjaty s Mladou Vožicí, kde také s rodiči vyrůstal. Vzpomíná z té doby, že jedny z jeho vůbec prvních kontaktů s uměním byly setkání s ještě žijícím malířem Otou Bubeníčkem (1871-1962) Mařákovým žákem, který se na čas na Mladovožicku usadil a maloval zde v letech 1932-1951. Po střední škole Jan Dvořák vystudoval výtvarnou výchovu a estetiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde teprve získává vyšší odborné školení potřebné pro budoucí dráhu výtvarného pedagoga, malíře a umělce. Od roku 1977 učí na Základní umělecké škole (dříve LŠU) ve Vlašimi výtvarný obor. Od roku 1971 je členem Svazu výtvarných umělců. V roce 1990 přechází do Středočeského sdružení výtvarníků Unie výtvarných umělců. V témže roce se stal členem sdružení Kolegium 90 se sídlem v Hamburku.
Kresba představuje základ veškeré umělecké činnosti. Zmínka o setkáních s Otou Bubeníčkem nebyla náhodnou. Celá plejáda umělců devatenáctého století včetně krajinářů Mařákovy školy byla charakteristická bravurou kresby a Bubeníčkův vzor ozřejmil tento fakt v útlém dětství i Janu Dvořákovi. Vzor by ale nestačil, chyběl-li by talent, vůle a schopnosti. Je to ale právě jistota v kresbě, která je Dvořákovi významnou oporou v jeho tvorbě. Energický rozmáchlý rukopis svědčí o velkorysosti, s níž je schopen se vyrovnávat s jakýmkoliv motivem. Pro krajináře je krajina totéž, co pro portrétistu lidská tvář. Krajina má tisíce podob, mění se místa a nálady. Jan Dvořák postihuje její složité rysy zkratkou a volbou barevné skladby. Pracuje v plenéru, pořizuje zde stovky kresebných záznamů, které mu pak v ateliéru slouží pro okamžité použití jako skicy k barevné definitivě na plátně nebo se k nim vrací, hledá-li jiné vyjádření téhož námětu později.
Malba Jana Dvořáka prošla vlastním vývojem. Po ranných pracích, kde je kresba vedle barvy vymezujícím estetickým prvkem (Vjezd do statku, 1979) přes ty, kde kresba stále pevně formuluje významové i tvarové sdělení (Plné kádě, 1981; První zátah, 1981) najdeme o pár let později u Dvořáka plátna na pomezí impresionismu a exprese s poeticky rozmývanými plochami pozadí a akcenty čisté barvy v detailu a barvu také používá k nárysům tvarů motivu (Květnové ráno, 1986). V prvních záznamech zážitků cestopisných jako byly Motiv z Paříže I a Motiv z Paříže II (1985) si stylizovaná kresba ještě svou úlohu ale udržuje ve své nervní zrychlené podobě pro zachycení městských obsahů, postav, architektury, aut a také perspektivy. V dalších letech z obrazu mizí, ale jen zdánlivě, je základem členění plochy a prostoru, najdeme ji i v úhozech štětce, v lineárních barevných šrafách vegetace (Teplý podzim na Šumavě, 1991; Vesnička na Benešovsku, 1994).
Nejvýraznější krajinná stylizace se objevuje v polovině devadesátých let v obrazech kamenů v krajině (Poselství věků II, 1995; Poselství věků III, 1995; Vzepětí, 1995) z Dvořákových cest do Belgie a Dánska. S Šímovými krystaly v krajině podobnost čistě prostorová. Kompozice jsou jiné, i barevnost a vychází i z jiných zážitků. Účinek působení ústředního prvku kamene jako magického idolu je však velmi podobný. Je zřejmé, že přesuny z krajiny domácí během autorových cest do Francie, Itálie, Kanady a jinam přispěly k proměnám barevnosti. Jiné nálady, jiné vjemy, jiné asociace. Adorativní stromová zeleň v Chalupách v Bretani (1996) nám připomene Otakara Kubína, v Benátkách (1997) třeští cize a nečesky červené rumělky gondol, plátno Kanada (1998) dýchá čistým horským vzduchem a dvě modré plochy kobaltů hladiny jezera a oblohy rozděluje horizont lesa a hor přetínaný drobnými vertikálami stromů – od modří, zelení po červené a oranžové. Dvořákova paleta je nám bližší, když se zklidní, je-li doma (U nás doma, 2000; Náves, 2001) i když inklinuje k expresi. Excesivní projevy kolorismu krajin Listopad v jižních Čechách (2004), Vesnička v Posázaví (2005) experimentující s barevným fázováním plochy obrazu pomocí pruhů či částí jedné obrazové plochy přináší možnost „časování“. S formou abstraktní a zjednodušenou koloristických verzí vesnic v krajině (Staré stodoly, 2006; Vesnička na Vysočině, 2006) souvisí Dvořákovo krédo nutnosti oddělování a rozčleňování. Oddělování podstatného od nepodstatného. Členění krajiny na plochy barev. Hledání pevného tvaru.
Jan Dvořák je spjat pevně s krajinou středních Čech, maluje obrazy z okolí Bystřice, Jiřína nebo České Sibiře. Blízké jsou mu rodné jižní Čechy, jejich malebné rybníky a návsi. Vodní plochy jihočeské vystřídá občas tekoucí voda v šumavských lesích. Zajíždí na českomoravskou vysočinu, maluje v Posázaví i na Pálavě. Dvořák je krajinářem. Zobrazuje krajinu vždy v její podstatě jako jev. Odhaluje její jedinečnost nikoliv banalitu.
Je schopen se osvědčit všestranně. Maluje zátiší a kytice, tvoří grafické listy. V roce 1990 založil soukromou galerii Karlov v Benešově, kde kromě vlastní tvorby představuje autory českého i zahraničního umění. Samostatně vystavuje od roku 1964 u nás i v zahraničí. Účastnil se mnoha skupinových výstav, od roku 1993 též výstav Středočeského sdružení výtvarníků.
JAN DVOŘÁK
nar.: 18.12. 1942, Tábor

STUDIUM
1960-1964 Pedagogický institut v Praze
1985-1989 Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze (výtvarná výchova a estetika)

1971 je členem Svazu výtvarných umělců
1990 členem Středočeského sdružení Unie výtvarných umělců ČR
1990 se stal členem sdružení Kollegium 90 se sídlem v Hamburku

SAMOSTATNÉ VÝSTAVY
1963 Závodní klub BSS, Brandýs nad Labem
1969 Památník Mladovožicka, Mladá vožice
1971 Kulturní středisko Neveklov
1972 Výstavní síň Požární zbrojnice, Vlašim
1973 Šímova síň, Benešov
1974 Televizní klub, Smetanovo nábřeží, Praha
1975 Výstavní síň Požární zbrojnice, Vlašim
Zasedací síň MNV Netvořice
1980 Městské muzeum Netolice
Okresní muzeum Kutná Hora
1982 Výstavní síň Požární zbrojnice, Vlašim
Zasedací síň MNV Mladá Vožice
Klubové zařízení, Knihovna, Vrchotovy Janovice
Výstavní síň, Pražská ulice, Příbram
1983 Závodní klub n.p. Sázavan, Zruč nad Sázavou
1984 Kulturní dům Josefa Suka, Sedlčany
Muzeum Týn nad Vltavou
1985 Muzeum Uhlířské Janovice
Muzeum Čáslav
Galerie Dílo, Hroznová ulice, České Budějovice
1986 Galerie Dílo, Gagarinova, Brno
Výstavní síň A. Roškotové, Vlašim
Muzeum Bedřicha Smetany, Zámek, Růžkovy Lhotice
1987 Radnice Telivice
Zasedací síň MNV Bystřice
1988 Výstavní síň "U Martina", Sázava
Galerie Antonína Chittussiho, Ronov nad Doubravou
1989 Památník Mladovožicka, Mladá Vožice
Janáčkovo divadlo (foyer), Brno
1990 Galerie Antonína Chittussiho, Ronov nad Doubravou
Zámecký skleník Boskovice
1991 Galerie Dílo, ul. 28. října, Olomouc
1992 Výstavní prostory "ZŠ U stadionu", Most
Galerie M.Vackové, Lipnice nad Sázavou
1994 Výstavní síň Cora Klub, Litvínov
Městské muzeum Antonína Sovy, Pacov
1995 Galerie Malinův dům, Havlíčkův Brod
Okresní muzeum Chomutov
1996 Městské muzeum Chrast
Radnice Prosiměřice
Radnice Trhový Štěpánov
Muzeum Čáslav
1997 Areál Langr, (výstavní prostory), Brno
Nemocnice Homolka, Praha
Šímova síň, Benešov
1998 Schola Humanitus (výstavní prostory), Litvínov
Foyer Divadlo Most (foyer)
Galerie Jandovi, Roudnice nad Labem
2000 Prostory školy Křečovice
2001 Výstavní prostory K.B., Most
Pražská energetika, Praha
2002 Muzeum Podblanicka, Vlašim
Výstavní síň Žatec
2003 Divadelní galerie, Uherské Hradiště
Galerie G, Kolín
Městské muzeum, Týnec nad Sázavou
2004 Zámek Valtice
Výstavní síň Radnice, Kašperské Hory
2005 Výstavní síň Čáslav
Kulturní dům, Synagoga, Dobříš

ÚČAST NA VÝSTAVÁCH
1964 Výtvarníci na Táborsku, Muzeum Soběslav
1965 Výtvarníci na Táborsku, Muzeum Soběslav
1966 Výtvarníci na Táborsku, Muzeum Soběslav
1968 Výtvarníci na Táborsku, Muzeum Mladá Vožice
1970 Kotivovská brána, Tábor (s M. Hlubockým, V. Šimečkem)
1971 II. Benešovský salon, OKS Benešov
Učitelé výtvarníci, Klub školství, Praha
1972 Divadlo Tábor (s M.Hlubockým, V.Šimečkem, J.Vedralem)
1973 Učitelé výtvarníci, Šímova síň, Benešov
1980 Společenský klub Čerčany (s P.Rajdlem)
Kulturní dům Pravonín (s L.Zápařkou)
1981 Společenský klub Čerčany (s P.Rajdlem)
Závodní klub Vejprty (s G.Vachem)
Městské muzeum, Týn nad Sázavou (s P.Rajdlem)
Podlipanské muzeum Český Brod (s P.Rajdlem)
1982 Městské muzeum Kouřim (s P.Rajdlem)
Divadlo Benešov (J. Dvořák, G. Vach)
Městské muzeum Český Brod (J.Dvořák, P.Rajdl)
Klubové zařízení, Neveklov (s G.Vachem)
1983 Výstava díla, Šroubárna, Hvězdonice
Zámek Příbram (s J. Marešem, G.Vachem)
Společenský klub Čerčany (s L.Zápařkou)
1984 Kulturní středisko Třeboň (s G.Vachem)
Výstavní síň, Praha (s Julií Berovou)
1985 Koncertní síň SČVU, Mladá Boleslav
Galerie u Řečických, Praha
Lázně Poděbrady (s J. Marešem)
Klubové zařízení Netvořice (s G.Vachem)
1986 Zbrojnice Vlašim (s G.Vachem)
1987 SOSVÚ Středočeská galerie, Praha
Zámek Buchlovice (s J.Kemrem)
Regionální muzeum Kolín
1988 Zámek Valtice (s V.Kováčem)
Galerie Václava Rabase, Rakovník
1989 Salón středočeských výtvarníků, Praha
Sdružený klub Třebíč (s G.Vachem)
1990 Galerie "M"Pelhřimov (s manžely Noskovými)
Městské kulturní středisko Prachatice (s manžely Noskovými)
1991 Výstavní síň Třeboň (s J.Marešem, G.Vachem, N. Vachovou)
Muzeum Kouřim
1992 Hrad Lipnice, Lipnice nad Sázavou (s Lilo Maisch)
1993 Výstava středočeských výtvarníků, Zámeček Příbram
1994 Galerie Ludvíka Kuby, Poděbrady (s J.Prknem)
1995 Hrad Lipnice, Lipnice nad Sázavou (s V.Porthem, P.Rajdlem, J.Rezlerem)
Gradula, Praha (s V.Kahovcovou, O.Vychodilovou)
1996 Městské muzeum Volyně (s V.Dyntarem)
Základní škola Most (s A. Bornem, O.Kulhánkem, K.Frantou)
1997 Kolegium 90, Galerie Karlov, Benešov
Muzeum Podblanicka, Vlašim (s V.Dyntarem)
1998 Společnost Národní knihovny, Klementinum, Praha
1999 Weisův dům, Veselí nad Lužnicí (s K.Dvořákovou)
Muzeum Dr. A. Hrdličky, Humpolec (s K.Dvořákovou)
2000 Nadace Charty 77, Karolinum, Praha
Salon 2000, Průmyslový palác, Praha
2001 Sympozium U Rybníků, Litovelská tvrz, Hostivice
Kolegium 90, Weisův dům, Veselí nad Lužnicí
2002 Salon středočeských výtvarníků, Podlipanské muzeum, Český Brod
Nadace Charty 77, Karolinum, Praha
II. Salon Litoměřice 2002, Litoměřice
2003 SSV, Rabasova galerie Rakovník
2004 SSV, Rabasova galerie Rakovník
Zámek, Rájec nad Svitavou (s M.Růžkem)
SSV, Muzeum Beroun
Nadace Charty 77, Karolinum, Praha
2005 SSV, Rabasova galerie Rakovník
2008 8 výtvarníků SSV, Muzeum Podblanicka, Vlašim

ZAHRANIČNÍ VÝSTAVY
1975 Výstava výtvarných pedagogů, Novi Sad, Jugoslávie
1983 Towo Art Centrum, Tokio, Japonsko
1984 Art centrum, Frankfurt, Německo
Kanz, Norimberk, Německo
1985 Československé kulturní středisko, Varšava, Polsko
1986 Art centrum, Boston, USA
1991 Galerie Groll, Naarden, Holandsko
Kreissparkasse, Lichtenfels, Německo
Marktredwitz – Stadtsparkasse Marktredwitz, Německo
1992 Foyer Der Fichtelge Birgshalle, Wunsiedel, Německo
Raifeisenbank Heinebach, Německo
Radnice (výstavní síň), San Pietro In Casale, Itálie
1993 Gemäldeausstellung Im Pöltingerhof, Pulkau, Rakousko
1994 Glinde Galerie Lubert D., Hamburk, Německo
1995 Kolegium 90, Francie
Kolegium 90, Anglie
Kolegium 90, Dánsko
1996 Zámek Busseto, Itálie
1997 Galerie ESP, Calgary, Kanada

ZASTOUPENÍ VE SBÍRKÁCH
galerie a soukromé sbírky u nás i v zahraničí, např. v Rakousku, Austrálii, Japonsku, USA a Německu