Těžce zkoušený malíř Alén Diviš se dočkal svého znovuzrození

type of document: podřazený dokument
parent document: Jihlavské listy
imprint date: 2010
the number of reproductions: 2
portrait photography: 2
page: 10-10
language: český

notes:
-
JIHLAVA - Vztah odborné i široké veřejnosti k umělci a jeho dílu se může během půlstoletí zcela proměnit. Dokládá to emociálně i atmosférou silná výstava Aléna Diviše, kterou do konce ledna v domě na Masarykově náměstí 24 uvádí Oblastní galerie Vysočiny.
Výstava Aléna Karla Diviše přibližuje malíře, který léta strávil ve vězeních, poslední roky života živořil a jako neúspěšný zemřel v roce 1956 zapomenut. Díky svému znovuobjevení je však v současnosti mladou generací výtvarníků i kurátorů rehabilitován, je považován za významného českého modernistu a cena jeho díla roste.
Právě před dvaceti lety, těsně před 17. listopadem 1989, představil poprvé v OGV tvorbu Aléna Diviše jihlavské veřejnosti ten, který je "zodpovědný" za jeho nové objevení, známý kunsthistorik Jaromír Zemina. Právě on také připravil pro Karlovy Vary jeho výstavu současnou, jejíž repríza nyní v Jihlavě probíhá. Je to už v době, kdy Alén Diviš jako umělec stojí ve zcela jiné pozici.
Alén Diviš se narodil roku 1900 v Blatech u Poděbrad. Od dvacátých let žil v Paříži (studoval na École des Beaux-Arts či u Františka Kupky), stýkal se zde s Janem Zrzavým a přáteli Františkem Tichým a Bohuslavem Martinů. "Martinů také napsal jednu z nejkrásnějších úvah o Divišovi po malířově návratu do rodné vlasti v roce 1948," připomíná kurátor Zemina.
Jako nadějný umělec byl Diviš ovlivněn kubismem. Živil se ale i jako čistič pařížských stok, témata hledal na okraji společnosti. Za protičeskoslovenských nálad ve Francii strávil začátek druhé světové války v pařížské věznici Santé a potom v internačních táborech Francie, Afriky a Martiniku. V roce 1941 odjel do New Yorku a pobyt ve vězeních zpracovával do silných existenciálně laděných obrazů, které nyní představuje i jihlavská výstava. V doplňujících textech zaznamenal vězeňské zážitky. Po válce se Diviš vrátil do Prahy a vystavoval tu v roce 1948 ve Vilímkově galerii. "Zejména pro některé mladé současné výtvarné umělce byla výstava objevem zásadního významu," popisuje J. Zemina. Hned v roce 1949 (Ars Melantrich) ještě Diviš vystavil své tehdejší malby a kresby na náměty Erbenových Svatebních košil - byla to však na mnoho let výstava poslední.
V padesátých letech totiž Diviš za změněné politické situace (podle J. Zeminy zčásti nuceně a zčásti dobrovolně) ustoupil do pozadí a jeho život už sledovalo jen několik přátel v čele s Hedvikou Zaorálkovou. "K jeho přátelům ale patřili lidé tak znamenití, jako byl básník Vladimír Holan, Jaroslav Seifert nebo František Halas," vysvětluje Zemina. Před smrtí v polovině listopadu 1956 už malíř z nedostatku peněz na barvy jen kreslil, hlavně výjevy z povídek E. A. Poea a z Bible. "Těmi se zapsal do dějin duchovního umění nepřehlédnutelně a nezapomenutelně," hodnotí dr. Zemina. Jediné, co z poslední etapy mohla poznat i veřejnost, byly však ilustrace Svatebních košil k vydání v roce 1952 (2004 byly přetištěny v Revolver Revue).
"Vše ostatní by bylo zůstalo nepoznáno, nebýt Hedviky Zaorálkové, která ukryla a ochraňovala Divišovu uměleckou pozůstalost. Tam jsem ji na sklonku šedesátých let pro sebe objevil já - a byla to jedna z nejdůležitějších událostí na mé cestě s uměním, opravdové zjevení...!" vyznává se Jaromír Zemina.
Znovuzrození malíře
Podporován paní Hedvikou se od této chvíle J. Zemina pokoušel uvést Divišovo dílo znovu v život, trvalo ale ještě dvacet let, než se to podařilo. "O první retrospektivní výstavě maleb a kreseb, kterou jsem uspořádal roku 1974 v Brně, vědělo jen málo lidí. Ale přece několik těch, na nichž záleželo, bylo zasaženo stejně jako já," připomíná Zemina i za další např. fotografa Jana Svobodu, autora prvního katalogu, který ale nesměl vyjít.
Opravdový přelom ve známosti Divišova díla ale Zemina řadí až do let 1988 a 89, kdy se mu podařilo zorganizovat výstavy, tentokrát už s řádným katalogem, v Liberci, v Praze na Staroměstské radnici a krátce před 17. listopadem i v Jihlavě. "A byli to, stejně jako tehdy v roce 1948, mladí, kdo Diviše přijali nejnadšeněji. Jevil se jim jako velmi aktuální a pro české moderní výtvarnictví nanejvýš potřebný...," konstatuje kurátor zařazení Diviše mezi naše vrcholné představitele moderního duchovně zaměřeného umění např. vedle Bohuslava Reynka, který také po léta žil a tvořil v ústraní.
Divišovské výstavy posléze začali připravovat i další kurátoři, přibývalo i zájemců o koupi jeho prací. Ty se tak dostaly i do sbírek našich předních galerií, včetně Národní galerie. "A staly se vyhledávaným zbožím na našem trhu s uměním, jehož ceny se neustále zvyšují," dodává J. Zemina.
Rozsáhlá výstava Europa roku 1994 v Bonnu představila i na "západě" tvorbu umělců ze zemí, jež se po válce dostaly do područí SSSR. "Zúčastnil jsem se jejích příprav a mohu dosvědčit, že Divišovy obrazy v českém souboru byly hodnoceny jako jedny z nejpozoruhodnějších," ohlíží se J. Zemina. Vrcholem ovšem podle něho zatím byla velká retrospektivní výstava v pražské galerii Rudolfinum 2005, cenná už proto, že ji připravili historikové mladí. Právě k ní vyšla i obsáhlá monografie autorů Vandy Skálové a Tomáše Pospiszyla.
Po řadě výstav (např. ještě 2006 v Banské Bystrici), měl dr. Zemina podle svých slov zato, že další už dělat nebude: "Na požadavek z Varů jsem ale přikývl bez váhání, stejně jako poté na Jihlavu... Jihlavu mám rád stejně jako Karlovy Vary, přestože její hlavní náměstí dosud hyzdí obludná, bunkr připomínající budova nákupního střediska, jíž komunisté nahradili půvabný krezl," uvažuje kunsthistorik. Jihlavská výstava navíc patří k těm dosud největším. Objevuje se tu i nemálo věcí dosud nevystavených, a tak i po velké retrospektivě v Rudolfinu přináší i leccos nového, zejména o Divišových pracovních poznámkách. Vydána k ní také byla alespoň drobná publikace s barevnými reprodukcemi. "Chtěl jsem, aby se od předchozích odlišovala, a proto jsem ji neuvedl obvyklou umělecko historickou statí, ale dvěma texty beletristickými, které vznikly při mých cestách do Divišových rodných Blat. Svědčí o mém citovém zaujetí k umělci a jeho hluboce lidskému dílu...," ohlíží se za jedním ze svých velkých životních témat J. Zemina, znovuobjevitel malíře Aléna Diviše.
reprodukce
Alén Divš: Vězeňský Kristus (1941), Vojenský historický ústav Praha
Kunsthistorik Jaromír Zemina, znovuobjevitel zapomenutého malíře, foto - jv
Alén Diviš: Motivy ze Starého zákona. Památník Terezín a soukromá sbírka
Alén Diviš (1900-1956)
zdroj – www.jihlavske-listy.newtonic.cz

Těžce zkoušený malíř Alén Diviš se dočkal svého znovuzrození

person   born   note
Diviš Alén   26. 4. 1900    
Zemina Jaromír   4. 4. 1930    

Těžce zkoušený malíř Alén Diviš se dočkal svého znovuzrození

autorská
date of exhibition   exhibition title, place of exhibition
2009/11/26 - 2010/01/31   Alén Diviš: Malby a kresby, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Jihlava (Jihlava)

Těžce zkoušený malíř Alén Diviš se dočkal svého znovuzrození

person   born   note
jv