Vážení přátelé, mám to potěšení...

author of the text: Jiří Hůla
imprint date: 1990
type of document: Subordinate Document
number of pages: 1
language: czech
parent document: Vladimír Gebauer: Kresby - grafika - objekty,

notes:
-
Vážení přátelé, mám to potěšení zahájit výstavu práci Vladimíra Gebauera. S tím zahajováním se v poslední době nějak roztrhnul pytel. 20. srpna jsem zahajoval výstavu Kontrasty ve Výstavní síni ÚLUV. Četl jsem na ni recenzi v Lidových novinách. Karel Miler se tam zmiňuje i o textu, který jsem napsal do katalogu, charakterizuje ho jako podrážděný a zatrpklý. Myslím si, Že má skoro pravdu.
Situace v našem výtvarném umění mi příliš radostná nepřipadá, jsem z ní, tak jako asi každý z vás, mírně otrávený. Zatím se toho moc nezměnilo a jak to tak vypadá, asi se to brzy nezmění. Hoši, kteří se dokázali včas šikovně zachytit, jsou v té struktuře pevně zaseklí a bude ještě dlouho trvat, než se nám podaří zklepat je z té hrušky dolů. A tak dál budou nějakou dobu víc platit jména jako Jan Grimm, Jaroslav Dvořák, Tomáš Rafl či Josef Velčovský než jméno autora dnešní výstavy;
Před pěti lety jsme v Kostelci nad Černými lesy předávali do provozu realizace dvou Gebauerů - Kurt pro nás udělal stěnu na ukládání talířů, hrnků, půllitrů - Vladimír Gebauer vytvořil výplně dvířek a potahy šuplíků knihovny, kterou máme zabudovanou v pokoji. Při té příležitosti Kurt vystavil své realizované i nerealizované návrhy na sochařská díla do architektury, Vladimír Gebauer měl v Galerii H rozvěšené kresby, objekty, koláže, asambláže a obrazy. Nelíbilo se nám totiž, jak je Vladimírova tvorba skrytá v Kurtově stínu, a chtěli jsme obě jména od sebe odrazit, ukázat, jak je práce obou Gebauerů kvalitní, a zároveň odlišná. Dosáhli jsme pouze toho, že jsem mnohokrát za dobu trvání výstavy zaslechl udivené návštěvnické zvolání: „To jsem ale nevěděl (nevěděla), že Kurt také tak skvělé maluje. Bylo to marné počínání, nepovedlo se, kdo nechce slyšet, neuslyší.
Vladimírovy práce si velice vážím, považuji ji za výjimečnou. Malíř ve svém díle vychází z prožitku krajiny, z krajiny zcela konkrétní, z okolí Nového Strašecí. Krajina pro něho není jenom povrch, to, co leží nahoře, zkoumá ji do hloubky - kameny, štěrky, písky. Zajímá ho ale i zobrazení povrchu Země – mapa, zobrazující konkrétní místo, body či kóty. Také proto jsou v jeho kresbách písmena a číslice. Z jílů si míchá barevné pasty, modeluje a hněte z nich plochy obrazů. Jsou hladké i drsné, jejich struktura se dílo od díla proměňuje. Kreslí hlínou i posbíranými kameny, je to velice osobní a autentické. Kombinuje několik výtvarných technik dohromady, aby co nejdokonaleji ztvárnil svou výtvarnou vizi. V Gebauerově světě je stále přítomná duše člověka. Je v torzech přístrojů a nástrojů, v odlomeném dřívku, v přeražené tužce, ve střepině skla, v rezatém hřebíku. Malíř sbírá zraněné věci, útržky papírů a vzpomínek, tvoří z nich drobné i rozměrnější asambláže - portréty vnitřní krajiny. Je přecitlivělý, často bezradný a nejistý. Nedůvěřuje prvotnímu nápadu a raději vše zkouší znovu - nové možnosti, nové varianty. Jeho práce vypadá velice prostě, ale není to tak, je prakticky nemožné ji napodobit. V kresbách, grafikách, pastelech, objektech i obrazech je všechno pečlivě rozváženo. Není to jenom estetika, ale živá výpověď, osobní svědectví. Jsem zde, na světě, nechci a nemohu být jinde. Způsob Gebauerovy tvorby připomíná, říkal jsem to už mnohokrát a zdá se mi to stále víc, práci básníka. Místo obrazů slov, místo jejich zvuků a významových odstínů má malíř jiný arzenál - tvary, linie, barvy. Jeho díla jsou sama za sebe a přesto současně rezonují s nejrozmanitějšími i ne-poetickými texty. Přesvědčil jsem se o tom již mockrát. Přál bych si, aby Vladimír Gebauer mohl do sytosti ilustrovat. Neumím si představit nikoho lepšího, kdo by nám konečně udělal pořádného Rimbauda, a cítím to jako osobní křivdu, že dosud takovou práci nedostal. Vladimír Gebauer je navíc vzácný typ tvůrce, který umí vyrobit výborná díla i na zakázku, na objednávku. Nemusí to být zakázka veliká, stačí malý podnět, stroj na umění se dá do dokonalého pohybu.
Není nás tady moc, ale myslím, že jsme dnes na tom správném místě, přátelé.
přepsáno 2010