Cyklus tečkovaných obrazů Evy Prokopcové...

type of document: podřazený dokument
parent document: Eva Prokopcová: Obrazy z teček, kresby na tapety
imprint date: 2003
number of page: 3
notes of page: nestránkováno
language: český

notes:
-
Cyklus tečkovaných obrazů Evy Prokopcové (1948) začal vznikat před čtyřmi lety tak trochu náhodou. "V té době se v naší rodině objevila nemoc, a já najednou nedokázala malovat stejně jako předtím. Potřebovala jsem ale být v kontaktu s plátnem, chtěla jsem na něm nechat po sobě nějakou stopu, a nevěděla jsem, jak to udělat. Neměla jsem sílu, žádnou energii, a tak jsem na plátno udělala alespoň tečku. Potom druhou, další a další. Potřebovala jsem být u toho plátna, cítit TO, dotýkat se TOHO. Až potom jsem zjistila, že mi to kladení jedné tečky vedle druhé dělá docela obyčejnou radost. Nic hlubšího jsem za tím nehledala, ani neočekávala. Ze začátku jsem plátno vůbec nevnímala jako celek, vždycky jsem se soustředila jenom na jediný bod. Začaly mi dělat dobře drobné gestické tahy, tečky přecházející v krátké čárky, dotýkání se plátna, formování barev. Ve chvílích nadšení byly tečky hustší a rychlejší, v momentech únavy a bezradnosti bylo tečkování řidší, s širšími rozestupy, ale i v těchto situacích jsem cítila potřebu pokračovat dál, nepřestávat. Při tradičním postupu jsem vkládala do obrazu energii, při klasickém malování se potřebujete vybít, ale tohleto bylo přesně obráceně. Začínala jsem unavená, a bod po bodu načerpávala sílu."
Tečkované obrazy Evy Prokopcové mají osobitou formu a osobní obsah, jsou jakoby zřejmé a přitom nejdou převyprávět. Nic známého totiž nezobrazují, nejsou odrazem vnější skutečnosti, nevznikly abstrahováním předmětného světa, samy jsou novou realitou. Tečky vznikají nejen dotyky štětce, ale i vymačkáním barevné hmoty přímo z tuby. Způsob vytváření je na nich dobře patrný, každá tečka je jedinečným trojrozměrným útvarem. Hmotné dotyky jsou černé, červené a hnědé. Hnědá barva nejvíce zdůrazňuje prostorové kvality minimalistické malby. Připomíná hrnčířskou hlínu, materiál vhodný k hnětení. Plastické tečky či body, hnědé na bílém, s nedozírnými prostory možných barevností mezi sebou. Působí neosobně a zároveň vzbuzují silné fyzické pocity, posedlost tečkováním je hodně tělesná. Hmotné ždibečky se přitom samy jakoby řadí (možná skutečně, třeba jen v naší mysli) do různých křivek, řad, útvarů a šiků. Zahušťují se a ředí, uspořádávají, jako kdyby to byly svébytné a sebevědomé prvky nějakého velkého celku, třeba stébla trávy na louce, listy stromů, rojící se včely, hejna ryb nebo ptáků. Otevřená struktura je připravená přijmout nejrůznější významy. Prázdná nádoba má také jediný (jedinečný) tvar, ale její možnost obsahovat (kolikerým se může naplnit obsahem) je nevyčerpatelná.
Začátkem 90. let si dr. Jaromír Procházka všimnul, že obrazy Evy Prokopcové už jenom nezobrazují, ale samy se stávají „energetickými zdroji". Eva Prokopcová chápe obraz podobně jako Václav Boštík. Plátno je pro ni prostorem, ve kterém se něco důležitého odehrává, polem, kde (jakoby samovolně) vznikají siločáry a silokřivky, kde se formují energeticky silná místa.
"Malování je pro mne propojováním vnitřního nervového uspořádání s celým vesmírem. Na plátno vytahuji nějaké nitky, které procházejí mnou, obrazem, galaxiemi. Mám dojem, jako kdybych se tím malováním vřazovala do nějakého vesmírného řádu, cítím, že i já jsem malinkou součástí kosmu, že do vesmíru patřím. Malováním se utvrzuji ve své lidské existenci. Když nemaluji, když nejsem v kontaktu s plátnem, mám pocit, že se ztrácím, propadám do nějaké hrozné temnoty."

Cyklus tečkovaných obrazů Evy Prokopcové...

Cyklus tečkovaných obrazů Evy Prokopcové...