Galérie H

author of the text: Michael Třeštík
page: 11-13
imprint date: 1990
type of document: Subordinate Document
language: czech
parent document: Tvorba,

notes:
-
Zdaleka není ani největší, ani nejznámější českou galérií, ale určitě je v jistém slova smyslu nejpozoruhodnější českou galérii. Obtížné však bude vyjádřit ten "jistý slova smysl". Pokusíme se o to.
Adresa zni: Galérie H, Gottwaldovo náměstí 49, Kostelec nad Černými lesy.
ROZHOVOR PRVNÍ (s předsedou Městského národního výboru Kostelce nad Černými lesy Ondřejem Saksidou).
M. T.: Chci se vás zeptat na Galérii H...
O. Saksida: Nevím, co to je Galérie H. Galérie H, to mi nic neříká.
M. T.: A bratři Hůlovi, to vám něco říká?
O. Saksida: Ano. Hůlovi tady bydlí. Víc nic.
Galérie H byla založena před šesti lety a od té doby uspořádala zhruba čtyřicet výstav a akcí, při kterých bylo vystaveno něco přes 4 700 exponátů. Sečteme-li počty vystavujících při jednotlivých výstavách, dostaneme číslo 1300, počet návštěvníků se spočítat nedá, protože vstupné se neplatí...
Součásti Galérie H je takzvaný Studijní archív, v němž jsou systematicky shromažďovány výstavní katalogy z tuzemských výtvarných výstav počínaje rokem 1939. Archív je největším svého druhu v republice. Obsahuje už více než 11 000 různých katalogů, z toho více než 7 000 kartotéčně zpracovaných. Součástí Galérie H je také takzvaná Diatéka - místnost s diaprojektorem, a bankou několika tisíc barevných diapozitivů, které dokumentují jednak výstavní akce, jednak depozitní (ondy některých oblastních galérií, jednak vytvářejí profilové kolekce jednotlivých výtvarníků. Součástí Galérie H je také velká sbírka současné české malby, kresby a grafiky. Studijní archiv i Diatéka jsou pro studium přístupné odborné veřejnosti.
PŘÍKLAD PRVNÍ - výstava č. 11, SETKÁNÍ - MIKROSVĚT. Pozváním ke konfrontaci fotografií mikrosvěta s výtvarným uměním bylo obesláno 80 vědeckých pracovišť. 20 pracovišť odpovědělo a dodalo 309 fotografií. Fotografie byly nějakou dobu k nahlédnutí výtvarníkům. 27 výtvarníků potom ze své práce vybralo 80 děl, u kterých byla nějaká formová, strukturální nebo jiná podobnost s mikrosvětem. Galérie H fotografie adjustovala, vybavila odbornými popisy a spolu s výtvarnými díly vystavila. {Vernisáž 15. 6. 1985)
PŘÍKLAD DRUHÝ - výstava č. 27, SETKÁNI - VESMÍR. Princip obdobný jako u výstavy předchozí, fotografie tentokrát dodávaly hvězdárny
a hvězdářské kroužky. Zahájení výstavy bylo zároveň dojezdem etapového cyklistického putování hvězdářů soustředěných kolem dr. Jiřího Grygara, který výstavu slavnostně zahajoval. Hvězdářů bylo přibližně Čtyřicet a byli do druhého dne hosty galérie včetně improvizovaného noclehu a pohoštění. Výstavy se zúčastnilo 37 výtvarníků 132 pracemi. (Vernisáž 11. 7.1987)
Jistě je v jistém slova smyslu pozoruhodné, že na dramaturgickou koncepci galérie, na její stavební úpravy a údržbu, na organizaci výstav, příjem, instalaci a výdej exponátů, na osobni i korespondenční styk s návštěvníky i vystavovateli má galérie pouze dva stálé pracovníky...
PŘÍKLAD TŘETÍ - výstava č. 7, ČTYŘVERŠÍ. Galérie H rozeslala výtvarníkům výběr 34 čtyřverší našich i cizích básníku (vybral Z. Rieger) a propozice výstavy. Zúčastnilo se 50 autorů 127 pracemi, to jest kresbami, fotografiemi, grafikami nebo kolážemi jednotného formátu, ke kterým Galérie H zajistila přitisknutí výtvarníkem zvoleného čtyřverší. (Vernisáž 13. 10. 1984)
PŘÍKLAD ČTVRTÝ - výstava č. 25, DABLOVKY. Ze čtyřiceti přihlášených výtvarníků bylo počítačem vytvořeno 160 náhodných dvojic. Každému prvnímu ve dvojici Galérie H odeslala čtvrtku formátu A2 rozdělenou na poloviny. Na hranici polovin bylo pro každou čtvrtku zvlášť určeno počítačem několik náhodných bodů. Výtvarník, "pomaloval" svoji polovinu čtvrtky a čtvrtku vrátil galérii. Galérie kresbu neprůhledně zakryla a odeslala druhému členu dvojice. Ten neznal podobu již hotové poloviny, nevěděl ani, s kým spolutvoří, jenom znal určené body na hranici polovin, které měly být využity v kompozici. Dokončeno a vystaveno bylo celkem 120 takovýchto dvojkreseb. Některé z nich byly později publikovány v časopise OPUS MUS1CUM. (Vernisáž 25. 6. 1987)
Jistě je v jistém slova smyslu pozoruhodné, že na nákup stavebního materiálu, potřeb pro instalaci výstav (skel, rámů, paspart apod.) na dopravu, frankovné a všechny ostatní náklady mé galérie pouze dva mecenáše, že na maléry s poškozenymi exponáty, někdy nespokojenými výtvarníky, někdy bezohlednými návštěvníky a někdy nekompetentně nejistými pracovníky statni správy má Galérie H pouze dva hromosvody. Těmi pracovníky, kteří ovšem pracují zadarmo, mecenáši a hromosvody současně jsou bratři Jiří a Zdenek Hůlovi.
Jistě je v jistém slova smyslu pozoruhodné, že to, co ze všeho nejméně má tendenci uzavírat se do sebe, to, co stojí a padá s potřebou dialogu, spoluúčasti a otevřenosti, nedovedeme nazvat jinak než soukromým. Ano, Galérie H je soukromou galérií. Přesto, že v Československu de jure žádna soukromá galérie neexistuje, a přesto, že vše, co souvisí s galérii, je ze soukromí rodin bratrů Hůlů naopak vyňato a vystaveno před veřeje bytu, čili učiněno veřejným.
ROZHOVOR DRUHÝ (s tajemníkem Svazu českých výtvarných umělců PhDr. Františkem Spilkou).
Dr. Spilka: Já Galerii H, která je v Kostelci nad Černými lesy, neznám. To je nějaká oficiální galérie?
M. T.: Ne, to je soukromá galérie, kterou vedou bratři Hůlové.
Dr. Spilka: To jméno znám, ale že provozují galérii, o tom nevím. To svaz nesleduje. Já chodím zásadně jenom tam, kam jsem zván. Do této galérie, pokud existuje, jsem pozván nebyl.
M. T.: Vy jste na pojem Galérie H ve své práci nikdy nenarazil?
Dr. Spilka: Svaz k činnosti všech galérií nezaujímá stanovisko. My máme jako svaz vlastní galérie, jejích prácí hodnotíme, ale jinak je to věc umělecké kritiky.
M. T.: Nevzbudila Galérie H pozornost svazu právě proto, že je soukromá?
Dr. Spilka: Pozornost může vzbudit to, o čem se píše. My jsme tam pozváni nebyli, a tak jsme neměli důvod, i kdybychom věděli, že taková galérie existuje, tam chodit.
M. T.: Myslíte si, že pro kulturní klima nebo přímo pro výtvarnou kulturu mohou mít takovéhle soukromé aktivity nějaký vyznám?
Dr. Spilka: Já se domnívám, že není třeba tomu dávat nějaká přízviska, jestli je to soukromé nebo nesoukromé. Podle mne pro výtvarnou kulturu má nesmírný vyznám publikováni a konfrontace výtvarných děl.
Jiří Hůla (1944) je vzděláním matematik, zaměstnáním programátor, duší výtvarník. Kdysi začal strojovými texty a konkrétní poezií a došel až k osobitým systémům autorských koláží a manipulací. Kromě toho zmapoval v desítkách článků značnou část výtvarného života osmdesátých let.
Zdenek Hůla (1948) vystudoval malbu u profesora Karla Součka na Akademii a zabývá se malbou, keramikou a grafikou
Bratři Hůlové jsou mezi jiným autory originální Stavebnice H, jejíž smutné osudy v podmínkách našeho průmyslu před časem sledoval časopis Mladý svět, jsou autory návrhu i realizace monumentální kamenné mozaiky ve vestibulu Vysoké Školy ekonomické, realizovali v Československé televizi několik pořadů popularizujících moderní umění, zúčastňují se výtvarných soutěží a konkursů, byli autory grafického a výtvarného řešení časopisu Elektronika, organizovali rozsáhlou akci na záchranu význačné barokní památky Špitálu v Kostelci, výrazně se podíleli na koncepci a organizaci oslav pětistého výročí založeni města Kostelce.
Ani Galérie H, ani Studijní archiv, ani Diatéka, ani sbírka nejsou tedy hlavni životni seberealizací bratří Hůlů. Jiří je hlavně a předně výtvarníkem a publicistou, Zdenek je hlavně a předně malířem...
Galérie H byla zbudována z patrové stodoly, která stoji napříč mezi zahradou a dvorem starého řadového domku na náměstí. Výtvarnými díly trvale stavebně spojenými s galérií přispělo zatím devět výtvarníků: J. Beránek, O Karlíková, J. Krupka, P. Rudolf, K. Gebauer, V. Gebauer, V. Vokolek, P. Mühlbauer a J. Žlebek. Pouze tito výtvarnici měli v Galérii H individuální výstavu motivovanou dokončením díla, všechny ostatní výstavy byly vždy výstavami skupinovými, konfrontačními.
Řekli jsme asi 40 výstav... To znamená asi 4000 rozeslaných propozic a asi 8 000 rozeslaných pozvánek.
Řekli jsme asi 4 700 exponátů... To znamená asi 4 700 popisků s názvem a jménem autora, 4 700 paspart nebo soklů nebo závěsů, 4 700krát něco převzít, instalovat, hlídat a potom zase vrátit.
Řekli jsme více než 7 000 kartotéčně zpracovaných katalogů... To znamená na každý katalog vypsat Jeden kartotéční lístek podle autora úvodu, jeden podle výstavní síně a jeden podle výtvarníka, to by celkem bylo více než 21 000 kartotéčních lístků. Kdyby ovšem mnoho výstav nebylo výstavami více výtvarníků najednou. Lístků je tedy daleko víc než 21 000!
Takhle bychom mohli vypočítávat dál, ale třeba to už stačí. Zkuste si alespoň na pár vteřin představit jenom to, že máte napsat 4700 popisků, 12 000 adres a více než 21 000 kartotéčních lístků. Zadarmo. Totiž zadarmo v tom smyslu, že například frankovné půjde z vašich peněz...
Bratrům Hůlům samozřejmě pomáhají i jiní. Někdo víc, někdo míň. Někdo pravidelně, někdo nárazově, někdo teprve začíná, někdo už s Galérii H nechce nic mít. Z těch, kdo pomáhají nebo pomohli nejvíc, bych jmenoval alespoň matematika Josefa Volvoviče, režiséra Dobroslava Zborníka, malíře Pavla Mühlbauera, fotografa Vojtěcha Písaříka, architekta Jana Šmejkala... Pomohli a pomáhají s organizaci výstav, se zednickými pracemi, s dopravou, ale drtivá většina práce je samozřejmé na Hůlových. Těch 4 700 popisků, 12 000 adres nebo 21 000 kartotéčních lístků, to jsou takové drobnosti, kterými pomocníky ani neobtěžují.
ROZHOVOR TŘETÍ - začátek (na Městském národním výboru v Kostelci. Předseda Ondřej Saksida, tajemnice Marie Zychová, člen rady Zdeněk Fousek).
M.T.: Co mi můžete říct o Galerii H?
M. Zychová: Já bych se nejdřív zeptala. Proč? Z jakého důvodu vlastně vás zajímá Galérie H. My musíme podotknout hned z prvopočátku, že pro nás jako MNV Galérie H prakticky není žádná. My o ni nevíme. To je prostě nějaká, soukromá akce, takže není ani povolená národním výborem. Nedodržují se tam platné předpisy k povolování výstav ani k názvu galérie, i na to nějaké zákony existují. Takže proč, z jakého titulu o Galérii H?
M. T.: Protože to jsou právě problémy, které mě zajímají. Myslíte, že ta činnost může mít nějaký větší než pouze lokální význam?
Z. Fousek: Myslím, ze je to skutečně jen pro úzký okruh výtvarníků.
M. T.: Byl někdo z národního výboru někdy na nějaké výstavě Galérie H?
Z. Fousek: Já jsem tam byl za celou dobu asi třikrát, ale nevím ani, proč se to třeba jmenuje Galérie H.
M. T.: Zvažovali jste někdy, jestli se nemůže jednat o záležitost, která třeba není z administrativního hlediska úplně v pořádku, ale která může mít celospolečenský kulturní význam?
O. Saksida: My jsme jim nabízeli možnost zapojení pod některé naše kulturní zařízení, pod kterým by oficiálně tohleto bylo provozováno. Ale z hlediska jejich nevíme, že by podali oficiální žádosti, a nikdy jsme nic takového neprojednávali.
Z. Fousek: Žádný zájem nebyl.
M. T.: Mělo město Kostelec někdy prospěch z aktivity nebo tvořivosti těch lidí?
O. Saksida: V jednom případě ano, to když jsme dokončovali školní jídelnu, kde bratři Hůlové udělali plastiku, která je tam v současné době. To jim každý přizná. Potom zapojení k pětistému výročí založení Kostelce, to udělali výstavy staré kostelecké keramiky ve výkladních skříních po našem projednání s prodejními organizacemi.
M. T.: Chystáte se i dál jejich aktivity nějak využít pro kulturní prospěch města?
O. Saksida: My jsme jim nabídli možnost spolupráce. Třeba u těch kulturních zařízení.
Ano, je to všechno v jistém slova smyslu zajímavé. Je to kuriózní, je to výstřední, je to nepochopitelné... Ale co to znamená? Říká se, že každá dobrá věc znamená ještě něco jiného. Co tedy všechno znamená Galérie H?
Oba Hůlové mají rodiny, jeden dvě a jeden tři děti. Náklady provozu galérie jdou samozřejmé na úkor ekonomického standardu rodin. Jenom ty přímo vyčíslitelné činí zhruba 10000 korun ročně! Život obou rodin se musel potřebám galérie podřídit. Ekonomicky i organizačně. Při stovkách návštěv mizí pojem soukromí. Pracovní energie se spotřebovává na budováni galérie a na organizaci výstav, nikoliv třeba na zajištění vlastního bydlení... Galérie H má tedy i svůj rozměr sociální. Jak ho měřit, to vím, totiž opačným směrem, než měříme třeba konzum. Ale jak se jmenuje ten směr a k čemu vede? Mně pro to chybí slovo. Možná nejenom slovo, možná dokonce celý pojem.
Od sedmdesátých do poloviny osmdesátých let se mezi umělci hodně říkalo, že se "nedá nic dělat". Pro určité generační vrstvy a pro určité typy výtvarného projevu to bohužel byla pravda. Leccos se skutečně dělat nedalo. A nemoci například dlouho svou práci konfrontovat s ostatními, to je pro někoho tragédie. Jenže pro někoho je to naopak pohodlí. Když nemohu vystavovat, nemusím pracovat. Mohu pokuřovat u skleničky a říkat: "Nemá smysl něco dělat, oni nás stejně k ničemu nepustí." A najednou vznikne Galérie H, galérie prazvláštní a ještě kdesi mimo Prahu, ale galérie, která nekádruje vystavující a neperzekuuje třeba nefigurativní malbu. Vystavovat se tedy najednou dá a přestane platit, že nemá smysl něco dělat. A lidé se začnou třídit. Na ty, co jenom nemohli, a na ty, co také nechtěli. Někteří zase třeba i chtěli, ale báli se, aby si nezadali, aby to nebylo pod jejich úroveň, někteří se zase nebáli, že by si zadali, ale báli se, aby se nedostali do průšvihu. Galérii H totiž nikdy nikdo nepovolil. Samozřejmě že někdo v Galérii H nevystavoval proto, že se s Hůly neznal, nebo prostě jenom proto, že vystavovat nechtěl. O Galérii H jsem slyšel i plno pomluv a vůbec negativních soudů. Velká část z nich padá na vrub práce těmto aspektům. Řada lidí, a nejenom umělců, třeba i kunsthistoriků, na fakt existence Galérie H prostě neuměla reagovat. Ale protože je galérie tlačila ve vědomí a možná i ve svědomí, museli ji něčím opouzdřit. Buď okázalým nezájmem, nebo odsouzením. Myslím, že tohle všechno není problematika specificky umělecká, že je obecnější. Že je to další rozměr Galérie H. Rozměr sociologický.
Ale část těch negativních soudů pramení z něčeho jiného. Jiří Hůla i Zdenek Hůla jsou lidé. Jsou třeba trochu netolerantní, trochu mesiášští, trochu konfliktní a trochu kdovíco ještě. Tomu, pro koho to má větši význam než to, co dokázali a stále dokazují, tomu jdou na nervy. Přirozeně. Ale když vím, kolik tisíc hodin odpracovali pro radost jiných, tak mně osobně nevadí, když mi zapomenou poděkovat za to, ze jsem jim pět minut přidržoval žebřík. Někomu jinému to vadit může. Galérie H má prostě i rozměr osobni.
PŘÍKLAD PÁTÝ - výstava č. 14 BAREVNÁ SOCHA (výstava podobného jména v pražských Vojanových sadech byla až o tři roky později). Výstavy se účastnilo čtyřicet umělců čtyřiceti sochami. Součástí zahájení bylo vypuštění velkého papírového balónu plněného horkým vzduchem, který nesl emblém Galérie H a nápis BAREVNÁ SOCHA, a brzké ztroskotání téhož. (Vernisáž 21.9.1985)
Galérie H má i svůj rozměr politický. Proč? Kdyby pro nic jiného, tak pro to, že například zahájení této výstavy se účastnilo přibližné tři sta návštěvníků. Místní orgány státní správy musely tedy opět řešit otázku, zda se jedná o soukromou návštěvu srovnatelnou třeba s velkou svatbou, nebo o nedovolené shromažďování. Jenže když nikdo nepije, nezpívá a nepere se, nýbrž všichni poslouchají úvahu dr. Jiřího Šetlíka o vývoji skulpturální polychromie od antického Řecka přes středověk až k tvorbě Gutfreundova a nakonec k tvorbě současné, tak to se opravdu se svatbou srovnávat nedá.
PŘÍKLAD ŠESTÝ - výstava č. 32 LOUTKY. Po pohovoru na OS SNB v Kolíně požádali bratři Hůlové MěstNV v Kostelci dne 8. 5. 1988 o povolení výstavy historických a současných loutek. Byli pozváni k projednání, na kterém jim bylo sděleno, že povolení může vydat pouze odbor Školství a kultury ONV Kolín, a to pouze tehdy, podají-li žádost nejméně jeden rok předem. Výstava proto proběhla opět pouze jako pracovní a neveřejná. Děti z protější školy na ni tedy nemohly. Zúčastnilo se 22 autorů, vystaveno bylo přibližně 120 loutek a loutkových souborů, kočovná divadelní společnost Julie a spol. odehrála pět představení hry Hamlet v improvizovaném divadelním sálku.
ROZHOVOR TŘETÍ - dokončení (na městském národním výboru).
M. T.: V čem je hranice mezi výstavou soukromou, pracovní, která žádné povolení nepotřebuje, a výstavou veřejnou, která povolení naopak potřebuje?
M. Zychová: V dobré spolupráci, v dobré informovanosti, a pak z toho nemůže byt žádná konfliktní situace. Pokud je to oficiální, pokud to má všechna pravidla hry, tak bratři Hůlově vždycky našli podporu. A určitě ze strany státního orgánu nebyl nikdy tlak na to, že by se jim něco nepovolilo.
M. T.: Já tady mám papír, kdy se jim to nejenom nepovolilo, nýbrž přímo zakázalo.
O. Saksida: Ale nemáte papír, že mají zakázáno...
M. T.: Tady je napsáno: Na základě oznámení OS SNB v Kolíně vydáváme s okamžitou platností zákaz pořádání Vaší výstavy výtvarných prací v objektu Vašeho obytného domu. Podepsán: předseda MěstNV O. Saksida.
O. Saksída: Ano, to bylo nutné, protože jestliže neměli oficiální povolení, tak jsme dostali pokyn a museli jsem jim to zakázat.
M. T.: Proč ale, řekněme, ze třiceti rovnocenných vystav byla zakázána jenom jedna nebo proč byla zakázána právě tato. Vymykala se něčím z rázu těch ostatních?
Z. Fousek: Vy mluvíte o třiceti výstavách, ale to mě překvapuje. Je možné, že tam bylo třicet výstav, ale o těch my nevíme.
M. Zychová: O tamtěch vůbec nevíme.
Z. Fousek: Nikdo o nich nevěděl. Jestli tam zvou soukromníky, tak národní výbor o tom vědět nemusí.
O. Saksida: Znovu musím připomenout, že jsme jim tu nabídku udělali.
Z. Fousek: Ale určité řízeni by mělo být ke každé výstavě. To nakonec si dělá každá společnost, tak proč by to nedělala naše společnost. Byli výtvarníci, kteří byli pokrokoví, ale byli i výtvarníci, kteří se dostávali do střetu se společností. Mohly by
se tam vytvářet třeba různé alegorie, vulgarity a podobně...
Z časového odstupu, a šest let činnosti už určitý odstup poskytuje, není ale nejpodstatnější to, jak úžasné množství práce Hůlovi stihnou udělat, kolik tomu obětuji a kolik lidí tím otráví, ani to, jak jejich činnost hodnotí místní orgány.
Z časového odstupu přestávají být podstatné i jednotlivé akce nebo výstavy samy o sobě, důležitost začne získávat jejich součet. Nevím, jak tento rozměr Galérie H nazvat. Působnosti? Významu? Řekneme spíš rozměr dosahu.
TROCHU ČÍSEL: Aktivní adresář galérie činí 500 adres, dalších 500 adres je v adresáři užívaném jenom zřídka. V pravidelném korespondenčním styku s Galérií H je asi 100 oficiálních institucí. Jsou to výstavní síně, muzea, galérie, školy. Z duplikátů katalogů Studijního archívu byl založen sesterský archív při střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti a výrazně obohacen obdobný archív při Knihovně Slovenské národní galérie. Více než 40 výstavních akcí, více než deset vystoupeni různých divadelních souborů tuzemských i zahraničních, nepočítaně tematických besed a diaprojekcí...
TROCHU SNOBISMU: V Galérii H vystupovali například Adolg Born, Václav Boštík, Dagmar Hochová, Jozef Jankovič, Stanislav Kolíbal, Vladimír Janoušek, Věra Janoušková, Čestmír Kafka, Eva Kmentová, Radoslav Kratina, Alena Kučerová, Jiří a Daisy Mrázkovi, Karel Nepraš, Rudolf Němec, Vladimír Preclík, Adriena Šimotová, Olbram Zoubek...
Z kunsthistoriků a výtvarných publicistů jste v Galérii H mohli potkat například Jindřicha Chalupeckého, Ivo Janouška, Pavla Káchu, , Josefa Kroutvora, Romana Prahla, Petra Rezka, Milenu Slavickou, Karla Srpa ml., Jiřího Šetlíka, manžele Ševčíkovy, Jiřího Valocha...
Mezi hosty jste mohli vidět francouzského kulturního atašé, režisérku Věru Chytilovou, básníky Josefa Hiršala, Miroslava Holuba a Ivana Wernische, mima Ctibora Turbu, zpěváka Jimyho Čerta, redaktora Rudolfa Křesťana...
Trocha čísel a trocha snobismu měěly dokumentovat, že v případě Galérie H se nejedná o "takovou nějakou lokální záležitost", jak se mi snažil jednou kdosi vysvětlit, nýbrž že už se naopak jedná o zcela nezanedbatelný a dlouhodobý kulturní fenomén celospolečenské úrovně. Že Galérie H má už i svůj rozměr historický. Žádný kunsthistorik o ní sice ještě nenapsal, ale zhodnocení výtvarné scény osmdesátých let bez zhodnocení Galérie H je nemožné. Prolistujme katalogy z nedávných oficiálních výstav autorů, kteří "vystavují po delší odmlce". Podíváme-li se na odstavec "účast na výstavách", zjistíme, že mnozí nemlčeli úplně. Vystavovali právě v Galérii H... V Galérii H už dlouho před založením dnes velmi sledovaných tvůrčích skupin vystavovalo osm z jedenácti členů skupiny 12/15 a čtyři z Tvrdohlavých. Jenom v katalogu výstavy Galérie hlavního města Prahy STŘEDNÍ VĚK je celkem osmnáct odkazů na výstavy v Galérii H ...
O názor na Galérii H jsem požádal i ředitele Národní galérie profesora Jiřího Kotalíka. Profesor Jiří Kotallk napsal:
Galérii H v Kostelci nad Černými lesy jsem zatím neměl příležitost navštívit, ale vím o aktivitě, kterou tu Zdenek a Jiří Hůlové po léta rozvíjejí. Ať výstavními soubory v času, kdy nesmyslná reglementace znemožňovala představovat v Praze celou šířku našeho výtvarného Života; ať v soustavném shromažďování dokumentace o všech tendencích i jednotlivcích současnosti.
Činnost Galérie H tak přispívala k utvrzováni poznání, že v podstatě neexistuje tzv. dvojí struktura kultury; a že tvůrčí snahy dneska nelze uměle rozdělovat na oficiální či neoficiální - patří logicky k sobě (zcela ve smyslu názorové mnohotvárnosti moderního umění i jeho tradic).
V tomto smyslu lze s uznáním hodnotit všechnu aktivitu, která i kdekoliv jinde u nás usilovala na výstavách či v publikacích dávat slovo všem, kdož mají v oblasti výtvarného umění co říci; a v tomto směru napomáhala k objektivnímu rozpoznávání současného stavu a k navazování potřebné kontinuity hodnot.
Ostatně iniciativní podíl jednotlivců vždy hrál v oblasti výtvarné kultury závažnou úlohu; soukromí sběratelé, orientovaní na aktuální a mladé umění a schopní včasného odhadu hodnot, vytvářeli a vytvářejí základnu sbírek galerijní ovahy; svědčí o tom netoliko Národní galérie, ale sbírky čelných muzeí a veřejných galérií všude ve světě.
Červen 1983
Jiří Kotalík
Od roku 1983, kdy byla Galérie H založena, dodneška došlo k citelným změnám ve společenské atmosféra a to se projevilo i ve výtvarném umění. Přibylo výstavních možností, ubylo administrativních bariér. "Jakou cenu má teď ta vaše galérie, když už se stejné všechno může?" ptá se jeden sochař a jistě i mnozí jiní, kteří v Galérii H ještě před časem rádi vystavovali a dneska už neodpovědí ani na pozvánku...
Ano, Galérie H sice vznikla v době "nesmyslné reglementace" výtvarného života, řečeno slovy profesora Jiřího Kotalíka, ale nikdy nebyla a není politickým trucem. Nikdy nebyla a není prací proti něčemu, nýbrž prací pro něco. Prací pro tvůrčí dialog, pro uměleckou konfrontaci, pro lidské srozumění. A jakou tedy má cenu dialog, konfrontace a porozumění v době, kdy už snad nemá příchuť zakázaného, ovoce, jakou cenu má práce, která se už sice "muže", je ale zadarmo a tedy jaksi navíc? To jsou otázky, které nepatří do historie, nýbrž do etiky. Galérie H má tedy i rozměr morální.
Historie jednou posoudí, jaký byl význam Galérie H v rámci celospolečenských procesů osmdesátých let, a kunsthistorie bezpochyby přesněji vymezí její úlohu v českém moderním uměni. Na to ale budeme muset asi ještě chvíli čekat. Zatím Galérii H musíme chápat takovou, jaká je. Jako "v jistém slova smyslu" nejpozoruhodnější českou galérii...
Někdy se něco daleko snáz popíše i pochopí, když se pro to vymyslí nějaké kondenzované vyjádření, zkratka nebo zobecňující symbol. Tak asi vznikla Dantova Bárka, Vernův Tajuplný ostrov nebo Kafkův Zámek. Ten, kdo pozná a pochopí určité společenské jevy, vymyslí pro ně nějakou epickou licenci, podobenství nebo metaforu. Dona Quijota, Gullivera, Ocelové město nebo Utopii. My jsme v situaci pravé opačné. Podobenství, symbol nebo metafora už existují. A existují ne jako fikce, nýbrž jako realita. Je to Galérie H. Naším úkolem je pochopit, jakých společenských tendencí je projevem, jakou duchovní atmosféru symbolizuje, čeho je metaforou.
P. S. Text byl dokončen a do redakce odevzdán na sklonku srpna 1989. Po zásahu místních funkcionářů z Kostelce nad Černými lesy na "vyšších místech" nesměl být publikován.