Noční zahrady portugalského surrealisty Miguela de Carvalha

subtitle: http://www.kulturni-noviny.cz/clanekview.php?clanek_id=135

type of document: www
imprint date: 2011/04/05
language: český

notes:
-
Kontakty české surrealistické skupiny Stir up se současnými portugalskými surrealistickými umělci umožnily v minulých letech uspořádání několika podnětných výstav na obou stranách. Ta poslední se právě nachází na Novoměstské radnici v Praze.
U nás jsme se vícekrát setkali s tvorbou Miguela de Carvalha. Z podnětu Městské části Praha 2 a Portugalského centra v Praze nyní vystavuje koláže a asambláže v pražské Novoměstské radnici.
Carvalho náleží ke střední vlně portugalského surrealismu. Píše básně, ve výtvarné práci se orientuje na koláže a objekty, je známý i jako výtvarný teoretik. Hojně vystavoval doma i v cizině. V České republice se představil poprvé v roce 2006, na kolektivní výstavě Evokace v Galerii Městského muzea v Čáslavi. V létě 2007 měl z podnětu Arnošta Budíka a skupiny Sir up autorskou výstavu v rustikální Galerii Čertův ocas v Mohelském mlýně u Třebíče. Na podzim téhož roku byla reprizována v brněnské Galerii Katakomby a v Muzeu Prostějovska v Prostějově.
Pohyb Carvalhovy práce nebyl a není rovnoběžný s obvyklými principy surrealistické koláže, jak je obrazně vymezil Max Ernst proslulým zpodobením slavné Lautréamontovy věty o nahodilém setkání dvou odporujících si předmětů v nepatřičném prostředí – deštníku a šicího stroje v pitevně. Principem koláže je sdružení rozličných, hlavně papírových prvků různého původu. Prvky Carvalhovy mají dvojí původ – ve starých xylografických reprodukcích a v soudobých barvotiscích. Umělec je kombinuje a fixuje do výtvarných symbolů s parabolickým profilem někdy natolik emancipovaným, až je vnímateli ne zcela čitelný. Recepci to však brání jen málo. Přirozeně totiž dochází, ze samotného principu koláže, k sevřené vazbě zobrazovaného a percipovaného, skrze niž dostává se divákovi mnoho vizuálních a myšlenkových impulsů. Vystupují z volných zásad tvořivé hry, z nepředvídatelnosti, ze surrealistické koncepce posouvání počitků a percepcí.
Nekonečnost variací, jež surrealistům nabízí ponor do techniky koláže, vedoucí až ke strukturování autonomního snového světa, označil Ernst "novým neznámem". Na počátku Carvalhovy práce je zpravidla básnická metafora, pomyslné vidění rodícího se možného obrazu z aspektu osobité imaginace. Onu metaforu, viděnou nejdříve "v obrysech za zavřenými víčky", pak Carvalho přeměňuje výtvarnou metodou. V rezultátu lze "číst" poetické jádro metafory včetně podtržené básnické nadstavby. Carvalho je, jak zdůrazňuje a tvorbou zřetelně dokládá, především básníkem. Tímto ustrojením pobývá v těsné blízkosti Arnošta Budíka a ve shodě s ním stojí vně okruhu tvůrců surrealistické koláže, kteří nacházejí ústí své práce v artificiálním sdružení skladebné kolážové látky a estetické kvality výsledného obrazu sama o sobě, kdy možný literární obsah se generuje až ex post, z obsahu získaného obrazu, tedy z onoho Ernstova "nového neznámého".
Kolekci osmatřiceti letošních děl, třiceti koláží a osmi objektů, připravenou pro aktuální pražskou výstavu, Carvalho nazval Noční zahrady. Pro umělce je to důležité téma. Noc je dobou uklidnění, úniku a intimity. Pro surrealistu především dobou snu, privilegovanou chvílí pro představivost se silným citovým nábojem. Novalis označil noc "místem odhalení" s neviditelnými silami v temnotě. Noční samota nabádá k introspekci – duše se koncentruje na svůj vnitřní plamen, z něhož vystupují spontánní obrazy. Étienne Souriau píše v Encyklopedii estetiky (Victoria Publishing, Praha 1994): "Účelem zahrady v pravém smyslu je poskytovat krásnou podívanou". Odhaluje-li Carvalho konjunkci noci a snu na zahradách a činí-li tak na surrealistickém poli, akcentuje tím (a nás upamatovává), že surrealismus se staví proti všemu, co je podle něj položeno do cesty neobvyklému a zázračnému. Protože surreálno je bezpochyby stavem ducha, v němž hynou všeliké rozpory, lze tento stav vnímat jako organické splynutí snu a skutečnosti. ¨
Metodou tvůrčí práce, významovým řazením jejích etap dle ustrojení své kreativity, Carvalho ulpívá s jistou surrealistickou noblesou na intuicí určené limitě mezi dvěma sourodými aspekty – výtvarným a básnickým. Jeho koláže jsou obrazové básně s bohatým řetězením "veršů", nezřídka erotických. Dvojjazyčný katalog (portugalsky a česky) obsahuje přes tři desítky reprodukcí. Uveden je Carvalhovou titulní surrealistickou básní Noční zahrady. K vystaveným kolážím jsou přiřazeny její jednotlivé magické verše. Rozličné obrazové fragmenty získané z barvotisků jsou dle zásady široce rozepjaté imaginace kolážově sdruženy do metaforických výpovědí. Rozměry komorní objekty jsou v myšlenkovém a kompozičním principu blízce příbuzné kolážím, mají však decentní a hlavně ještě enigmatičtější vyznění. Ve schránkách uzavřené listinné fragmenty, zlomky polygrafických reprodukcí a rozličné trojrozměrné předměty evokují dojem narativních svědectví o dějinných událostech a jsou svébytnými obrazově-literárními artefakty. Vnímám je bez snahy detailně porozumět, přesto s intenzívní percepcí, že jsou to věci, jež se intimně nějak týkají i mě. Zraková a duševní obrazotvornost tvůrce a příjemce se chvějivě dotýkají...
Výstava v historickém interiéru pražské Novoměstské radnice, jemuž by prospělo lepší osvětlení, je přístupná do 17. dubna.
(Použitá literatura: různé texty Arnošta Budíka z let 2006-2009).