Václav Špála

subtitle: Bojovník za lyriku, výraz a kázeň

type of document: podřazený dokument
parent document: Lidová kultura
imprint date: 1945
portrait photography: 1 čb
page: 3-3
language: český

notes:
V těchto dnech překročil malíř Václav Špála svou šedesátku. U příležitosti tohoto významného jubilea je třeba se zastaviti nad dílem a uvědomit si jeho lidský a umělecký význam tohoto umělce.
V opravdovém umění tvoří člověk a dílo nedělitelnou jednotu. Má-li být umění výrazem osobnosti, jejího cítění a myšlení, jejího vztahu k přírodě, člověku, společnosti a světu, není možné se umělecky vyjadřovat jiným způsobem.
Jestliže se Špála staví takto k k svému uměleckému úkolu, potom jeho dílo dokazuje, že tu nejde jen o zvučné programové prohlášení, nýbrž o zásadní postoj umělce ke svému poslání.
Špálovo dílo v sobě spojuje vzpomínku z dětství, zážitek dospívajícího člověka, prostou, bojovnou a nesmlouvavou, vyhraněnou osobnost, srostlou od mládí s přírodou, zemí a fysickou prací.
Jako chlapec přichází ve styk s venkovskou severovýchodočeskou přírodou a seznamuje se v ruční cihelničce svého tragicky zemřelého otce s nejrůznějšími formami tvrdé fysické práce. Jako student musí se bít v zatuchlé pražské akademii za svůj umělecký názor, jako umělec těžce zápasí s neporozuměním a odmítáním, tvrdě si vydobývá uznání i své místo v uměleckém světě i ve společnosti. Zápasí s nezdary i hmotnými překážkami. Jako nemocný člověk jezdí na jih, čerpá nové zážitky, obohacuje se novými poznatky. Boj a svět dráždí a stupňuje jeho citlivost, vyhraňují jeho povahy, jeho představy, činí ho neústupnějším a útočnějším.
Dalmacie a Italie ho seznámila s barvou, Holanďan Vincent van Gogh a seveřan Eduard Munch ho poučili o jejich výrazových možnostech, Cézanne a kubisté ji odkryli jako stavební prostorový prvek. Bral od nich, co potřeboval pro vyjádření své osobnosti, ale nikoho z nich nenapodoboval. Maluje ve sporé škále, pevně kreslí a modeluje. Jeho barva se pohybuje v hnědi a zeleni, v červené a modré. Modrá převyšuje a někdy zcela vytlačuje ostatní. Je spodním tónem jeho osobnosti. Je líbezně lyrická, je tesklivá a jindy dynamická a útočná. Je taková, jako je člověk Špála. Její pomocí vyjadřuje svůj svět, odraz všeho, co prochází jeho osobitým cítěním a myšlením. Barva je jeho vlastní řečí. Do ní vkládá svůj prostý, dětský pohled na svět, svou nesmlouvavost a odpor proti násilí a barbarství. Tyto vlastnosti přenáší na libovolný námět - krajinu, člověka, kytici i zátiší. Mluví symbolem barvy jako každý lyrik. Nepotřebuje široké vypravěčské thema, aby se vyjádřil. Cílem je mu, jako každému modernímu malíři, ne šíře, nýbrž intensita, napětí. K dosažen í tohoto cíle směřuje všechno jeho tvůrčí úsilí. Jemu je zasvěcen celoživotní zápas. Výsledky, kterými dosáhl svého společenského uplatnění, si vydobyl tvrdou a neúnavnou prací, odmítáním veškeré snadnosti, nahodilosti a virtuosity, k níž projevoval vždy zásadní nedůvěru.
Malovat několik let dobře, jak říká, není nic mimořádného, ale malovat čtyřicet let dobře, je umění.
Těchto čtyřicet let dobré, neúnavné práce přineslo Špálovi jako autoru těchto slov, které bude vždy znamenati vedle Filly základní pilíř - ukázalo se to výrazně za války - naší soudobé výtvarné kultury.
Nakonec je nutno ještě zdůraznit jeden podstatný rys této více jak čtyřicetileté práce. Při vší odlišnosti od navyklých themat, která jsou veřejností pokládána za znaky národního umění, představuje Špálovo dílo české, národní i lidové umění nejčistšího zrna.
Má-li kdo právo být zván národním umělcem, potom je to silná malířská osobnost Špálova. To si musí dnes každý člověk s otevřenými očima uvědomit.
Fr. Doležal

Václav Špála

Václav Špála

Václav Špála

	institution, city, signature, notes
	Jarmila Štogrová, Hlinná (Litoměřice)