Emil Filla, malíř nového pohledu na České středohoří
subtitle: Poznávejme Ústecký kraj
type of document: podřazený dokument
parent document: Průboj
imprint date: 1958
notes:
-
Jak vysvítá ze seriálů článků uveřejněných v této rubrice, poutal Ústecký kraj odedávna pozornost našich i zahraničních malířů. Obírali se jím krajináři Josef Bubák, Karel Liebscher a malíř Staré Prahy Václav Jansa, klasikové Mikoláš Aleš a Josef Mánes i Mánesovi sourozenci Quido a Amálie. Ústecký kraj, Podřipsko, Středohoří i Litoměřicko bylo podnětem i k dílům klasika moderního českého krajinářství Antonína Hudečka, národního umělce Václava Rabase a zasloužilých umělců Otakara Nejedlého a Viléma Nowaka.
Zmíněná tematika zaujímá však v díle jednotlivých umělců nestejné postavení. U jedněch má charakter pouze příležitostného setkání, u jiných (jako např. u malíře Litoměřicka V. Nowaka a malíře Podřipska Ot. Nejedlého) vstupuje pak tato látka jako předmět hlubšího a soustavnějšího zájmu.
Pokud jde o vlastní Středohoří, nezabýval se jím soustavněji žádný z významnějších českých umělců, ani Hudeček, ani Nowak, ani Nejedlý, ani Rabas, třebaže všichni čtyři měli pro úspěšné zpracování mimořádné předpoklady.
Tento stav trval až do nedávné doby, kdy na půdě České středohoří stanul Emil Filla, figuralista a průkopník moderního umění, čerpajícího od počátku století podněty, jež mu dodávala tzv. "pařížská škola".
Původem Moravan (narozen v Chropyni roku 1882), vstoupil Emil Filla na uměleckou dráhu v roce 19087, když byl před tím jako žák Thieleho a Bukovace absolvoval v létech 1903-1906 pražskou Akademii.
První jeho vystoupení, jež se datují léty 1907 a 1908, měla dramatický charakter a setkala se se značným ohlasem jak na veřejnosti, tak i v kruzích uměleckých, zejména u příslušníků tehdejší mladé generace.
Nespokojeni s poměry na Akademii i v uměleckém životě, sešli se Filla, Kubín, Kubišta, Fligl, V. Nowak, Procházka, Horb a Pittermann (Longen) a vytvořili "Osmu", jež vyhlásila boj staré, od renessance se vinoucí výtvarné tradici, a dala se cestou průbojů, navazujících na poimpresionistické malířství, representované Cézannem, Gauguinem, van Goghem, Mattisem a jinými představiteli tohoto směru.
Filla stál od počátku v čele odboje, v Osmě (1907-09), v Mánesu (1910-11), ve Skupině výtvarných umělců (1911-14) a stejné místo zaujímal i v letech poválečných (1920-1953), kdy se znovu vrátil do Mánesa.
Ve své tvorbě vycházel Filla z Muncha a Daumiera, s nimiž se seznámil v roce 1905 (u příležitosti Munchovy výstavy v Praze), v roce 1906 (na studijní cestě do Německa, Francie a Holandska) a v roce 1907 (na výstavě francouzského umění v Mánesu). V jejich duchu vytvořil díla "Čtenář Dostojevského" (1907), "Hráči šachu, "Červené eso" (1908), "Milosrdný samaritán" (1910) aj.
Značné poučení mu poskytli též klasikové Greco, Delacroix a holandští mistři 17. stoeltí, s nimiž se seznámil za svého pobytu v Holandsku (1914-1920). Četné poznatky těžil i z literatury (Dostojevskij) a filosofie (Schopenhauer aj.). Největší vliv na Fillovu tvorbu měl však Pablo Picasso, o jehož revoltní tvorbě došly do Praha prvé zprávy okolo roku 1910 a který svým strhujícím příkladem přivedl Fillu natrvalo do tábora kubismu.
¨ V duchu Picassově vytvořil Filla v roce 1912 první obraz "Dvě ženy", budovaný na kubistickém principu. Po něm pak následovala nespočetná řada děl dalších, zátišími počínajíc a končíc díly s náměty na aktuální, politickou, národní a lidovou tématiku. (Cyklus monumentálních "Balad, písní a říkadel", protiválečný cyklus symbolických "Bojů a zápasů", vzpomínky na Buchenwald aj.)
Po celou tuto dobu, jež se táhne přibližně pd roku 1012 do roku 1950, rozvíjel Filla ve svých obrazech, kresbách a grafických listech kubistický názor, ruku v ruce s vývojem, jak jím procházel Picasso. Jeho správnost si pak často ověřoval i na plastice, k níž čerpal poučení z renesance a antiky, i umění černošského a stepního, jehož četné ukázky po léta jako sběratel soustřeďoval.
Rozsáhlé dílo, které takto vytvořil, bylo od prvopočátku živě diskutováno (zejména co do závislosti na Picassovi), a soudy o něm se dodnes podstatně liší. Je bez výhrad přijímáno a stejně tak odmítáno. Třebaže s názory na ně příkře odlišují a třebaže Fillův umělecký názor se rozchází s dnešním uměleckým zaměřením, přece nelze upřít, že Filla neobyčejně přispěl k odhalování nových pohledů n skutečnost a k pokrokové orientaci našeho uměleckého života. To se projevilo nejen v úrovni našeho výtvarného umění, ale i v pokrokové a protifašistické orientaci sil, které se formovaly okolo Mánesa a skupin, sdružujících pod jeho vlivem umělce moderní orientace.
Filla jako umělec a občan osvědčil své pokrokové stanovisko v obou válkách, za první republiky, i po válce, kdy vstoupil do KSČ a jako profesor na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze pomáhal připravovat umělecký dorost pro úkoly monumentální a tématické malby.
V souvislosti se změnami v našem veřejném, politickém a kulturním životě a v souvislosti s novou uměleckou orientací se snažil najít souzvuk s dobou i ve svém umění. A bylo to právě České středohoří, na něž často myslel v Buchenwaldu a jež u poskytlo možnost, aby si ověřil nové cesty svého uměleckého vývoje.
Jako novátor a umělec, hledající neúnavně nové a nové objevy, přistoupil Filla k této látce s neobyčejnou vážností a s houževnatým úsilím, zmocnit se ji novým, neotřelým, osobitým a nekonvenčním způsobem. To se mu také podařilo. Výsledek je na 300 obrazů, olejů, kvašů a kolorovaných kreseb, jež vznikly za Fillova pobytu na Peruci, na niž zajížděl od roku 1945 až do své smrti, jež ho stihla v roce 1953 v Praze.
České středohoří, poprvé u nás soustavně zpracované, je tu pojato v celé své bizarnosti, členitosti a tvarové bohatosti a jeví se nám jako nově objevený svět, nazíraný nikoliv jako líbezné klišé, nýbrž jako výraz dynamiky a síly - jako manifest nezměřitelné energie, která jej navršila a tvarově zhnětla v dnešní podobu.
Expresivně pojato, nachází takto ztvárněné Středohoří ve Fillově díle silný výraz, k němuž umělec došel jednal cestou vlastního vývoje a jednak souhrnem pozorování a úvah, opřených o poučení na východním umění, jehož byl vášnivým obdivovatelem.
Středohoří, odhalené Fillovým objevitelským zrakem, představuje pak i významný přínos našemu modernímu krajinářství. Díla, vytěžená z jeho tematického okruhu, jsou zastoupena ve většině našich galerií. Převážná část je jich shromážděna ve Fillově památníku na zámku v Peruci, spravovaném krajskou galerií v Litoměřicích. Aby seznámila veřejnost s tímto odkazem, přichystala galerie výstavu Fillových vybraných obrazů ze Středohoří. Výstava nám poskytne možnost znovu si ověřit cenu a význam Fillovy tvorby nejen pro Ústecko, ale i pro celé naše umění.
