Co dělat pro naše výtvarníky

type of document: podřazený dokument
parent document: Národní osvobození
imprint date: 1946
page: 5-5
language: český

notes:
V Čechách, na Moravě a ve Slezsku je odborově organisováno1, nepočítaje v to architekty, na 1400 výtvarníků. Připočítáme-li k tomu neorganisované a ty, kteří vyjdou zakrátko z výtvarných učilišť, zvýší se tato cifra okrouhle na 2000. Do toho jsou zahrnuti profesoři kreslení, pracovníci v umělecko-průmyslových odvětvích, výtvarníci spolupracující v knižním podnikání, v grafických závodech, v tisku a pod., tedy ti, o jejichž zabezpečení je jakž takž postaráno. Zbytek je odkázán buď na válečné úspory nebo není-li jich (což je zejména pravidlem u výtvarníků mladých, nekompromisních a pokrokových), na náhodný prodej. Jak to na trhu uměleckými předměty vypadá, je to všeobecně známo. Situace je tak katastrofální, že je nutné hledat co nejrychleji způsob, jak odstranit onen zahanbující stav, dohánějící a mnohde až předstihující poměry předmnichovské.
Zatím se řešení problému omezilo na diskusi o novém zákazníku, uvažovalo se o umístění výtvarníků v průmyslu, byla řeč o budování venkovských galerií, o mravních závazcích nově vytvořených massových organisací k výtvarnému umění, avšak na věci se přesto podstatně nic nezměnilo a to proto, že mnohé z požadavků jsou otázkou budoucnosti, mnohé se teprve dostaví jako důsledek změn v řadě nezdravých poměrů, sahajících daleko do minulosti.
V návrzích o možnostech uplatnění výtvarných umělců se mluví o plakátu, novinářské kresbě, výtvarné jevištní práci, o návrzích pro textil, keramiku, sklo, grafické úpravě knih a pod., zapomíná se však, kolik lidí je schopno pro tyto obory pracovat. Nemáme prostě dostatek odborníků (na př. v textilu jsme nuceni nakupovat hodnotné návrhy v cizině). Vinu za tento stav nese nedokonalá organisace výtvarnického školství, jež nám nevychovala dostatek odborně školených specialistů. Pokud jde o konsumenta, je nutno překonat dosavadní způsob nabídky ve formě výstav a hledat nová odbytiště v nově vzniklých veřejných institucích a to, jak to řekl malíř V. Rabas, v bezprostředním styku s pracujícím lidem a jeho vedoucími složkami nejen formou výstav, ale i jeho výchovou. Tento návrh je velmi positivní a reálný a navazuje přímo na úsilí vyvíjené na druhém břehu Revolučním odborovým hnutím, jež věnuje otázkám výtvarného umění velmi bedlivou pozornost. V programu, jenž byl právě vyhlášen, počítá ROH s účastí výtvarných umělců v kursech výtvarné výchovy organisovaných při 200 školách práce ÚRO v obvodu Čech, Moravy a Slezska a v boji kulturních orgánů ROH proti šíření kýče (poradny pro nákup uměleckých předmětů při všech krajských odborových radách). Kursy výtvarné výchovy mají přispěti k zvýšení vkusu a celkové úrovně pracovníků v oborech, v nichž má výtvarné vzdělání vliv na kvalitu a vnější stránku výrobků. V továrnách, závodních klubech, kulturních domech budou pořádány přednášky a výstavy umělců, spojené s debatami, jež mají sloužit oboustrannému sblížení mezi výtvarníky a pracujícími a poskytnou umělcům nejen novou látku, ale i nová odbytiště.
Od výtvarníků se při tom žádá, aby vyvíjeli v této činnosti vlastní iniciativu, navazovali spojení se závody prostřednictvím odborového aparátu v krajských, okresních a ostatních městech a aby přizpůsobili ceny přiměřeně poměrům. Využijí-li plně této příležitosti, lze očekávati, že se jejich situace značně vyjasní. Pro ty, kdož se nemohou zapojiti z jakýchkoliv důvodů do jiných odvětví, je to také jediná cesta, jak vyváznouti z krise a zakotviti pevněji v nových poměrech. Proto čím dříve a čím intensivněji se chopí spolupráce, tím dříve se ukáže jejich situace méně utěšenou /neutěšenou/ a bezvýchodnou.

Co dělat pro naše výtvarníky

person   born   note
Doležal František   28. 7. 1910    

Co dělat pro naše výtvarníky

person   born   note
Rabas Václav   13. 11. 1885    

Co dělat pro naše výtvarníky

institution, city
Ústřední rada odborů, Praha

Co dělat pro naše výtvarníky

key word
diskuse
kulturní politika

Co dělat pro naše výtvarníky

  institution, city, signature, notes  
  Jarmila Štogrová, Hlinná (Litoměřice)