Není u nás časté, aby si autor psal...

type of document: podřazený dokument
parent document: Václav Boštík: Pastely
imprint date: 1992
number of page: 2
notes of page: nestránkováno
language: český

notes:
-
Není u nás časté, aby si autor psal úvodní slovo k vlastní výstavě. Užívám tuto možnost, abych divákovi řekl něco o sobě a usnadnil mu tím vstup do světa mých obrazů. Nepředkládám zde žádné pravdy k věření, ale pouze velmi zjednodušený obraz toho, čemu sám věřím a z čeho má práce vyrůstá.
Jsem malíř a maluji. Dostal jsem k tomu určité schopnosti, mám rád barvy a tvary a tato práce mne zajímá. Malba mi zároveň slouží i jako jazyk, kterým dovedu některé věci vyslovit snad lépe než jiným způsobem.
Nedovedu malovat jen pro malování samo a nepovažuji umění za tak důležité, že by se mu mělo sloužit. Je to jen jedna ze složek lidské činnosti. Za důležité považuji však to, co člověk udělá sám ze sebe. Malby a sochy, ty jsou pak už jen jeho obrazem.
Během let se v mém vidění věcí a v práci mnoho změnilo, i když základní postoj zůstával, myslím, stejný. Působily na mne různé vlivy, střídavě jsem maloval a nemaloval. Mnohé zůstalo nedokončeno nebo jen v kresbách. To tenkrát, když jsem se pokoušel o něco, co jsem jen tušil a co jsem si nedovedl ještě zdůvodnit. A trvalo velmi dlouho než jsem došel k takovým základním jistotám na kterých bych mohl dále svobodně stavět a pokračovat.
Stojím dnes na opačném stanovisku než současné estetiky. Ty hledají nové možnosti postupným rozkládáním celku. Obraz vesmíru, z kterého vyrostla evropská kultura, byl rozbit na části, jejichž souvislost nám již uniká. Dnešní člověk se chce z této situace dostat tím, že hledá a neustále objevuje další podrobnosti a zajímavosti, kterými pak sice doplňuje některé zlomky původního obrazu, ale současně tím ještě více ztěžuje vidět ho jako celek. Tyto jednotlivé objevy mohou být samy o sobě v pořádku, ale rozhodně není správné, jsou-li vydávány za jedinou a celou pravdu.
Zajímají mne klíčové otázky. Ke svému životu a práci potřebuji představy jednoty a celku. Usiluji proto o takový obraz a výklad světa, v němž by jednotlivosti z celku a jeho základních vztahů přirozeně vyplývaly, o obraz světa, z kterého bych nemusel ani části vytrhovat a záměrně nevidět, ani si vymýšlet něco, co by skutečnosti neodpovídalo. Vesmír je jednota. Není v našich silách se z něho vytrhnout a je naopak naší povinností usilovat o jeho pochopení a o možnost a vhodný způsob účasti na jeho uskutečňování.
Obrazy, které dnes dělám jsou pro mne důležité ve svém sledu jako součást mého postupu poznání. Každý z nich je však současně samostatným a do sebe uzavřeným celkem. Vše se děje v ploše jeho plátna a nic nepřechází jeho hranice. Není to již pohled na výřez skutečnosti. Obraz je pro mne naopak celkem, obdobou vesmíru a to nejen ve smyslu úzce fyzikálním, ale v celé jeho úplnosti tak, jak to dovedu pochopit. Je tedy spíše obdobou a obrazem Řádu, který je podstatou vesmíru a jeho života.
Plochu obrazu chápu jako silové pole, které nutí hmotu barvy, aby se shlukovala v jeho uzlových bodech a vytvářela novou skutečnost. Hmota barvy ovlivňuje zase zpětně tvar a zakřivení pole. Plocha plátna není místem zobrazení. Je to prostor, ve které probíhá skutečné dění, kde několik prvků vstupuje v reakci. Její směr považuji za správný tenkrát, když nacházím na položenou otázku postupně jasnější odpověď.
Neuzavírám se do výlučného postavení a zajímám se o všechno, co je kladné a jasné, co usiluje o řešení a to bez ohledu na to, pod jakým se to děje praporem.
Věřím v umění, které je prosté a jasné jako stavba krystalu, které nechce udivovat či děsit ani nevystavuje zbytečně na odiv své krvácející a zahnívající rány, ale přináší naopak radost a klid soustředění. Věřím v umění, které nechce být ani Uměním ani antiuměním, novým či jiným uměním, ale jen přirozeným a prostým výsledkem stejně přirozené lidské činnosti.
(text převzatý z katalogu vydaného k výstavě v Nové síni v Praze v roce 1968)

Není u nás časté, aby si autor psal...

person   born   note
Boštík Václav   6. 11. 1913