Dr. Vincenc Kramář

subtitle: Tvůrce moderní české uměnovědy

type of document: podřazený dokument
parent document: Průboj, Ústí nad Labem
imprint date: 1977
year's volume: 29
the number of reproductions: 1 čb
language: český

notes:
-
Narodil se před sto lety, 8. května 1877 ve Vysokém nad Jizerou, studoval u prof. Hostinského na pražské Karlově univerzitě a u profesorů Wickhoffa a Riegla na univerzitě ve Vídni. V letech 1907-1910 žil v Paříži a po návratu domů zastával před třicet let funkci ředitele Obrazárny vlasteneckých přátel umní, která byla v roce 1936 jako státní sbírka starého umění převzata do veřejné správy a po roce 1945 včleněna do ustavující se Národní galerie.
Zásluha kramářova spočívá v tom, že ústav budoval na přísně vědeckém základě a že přispěl k obohacení státních sbírkových fondů o vynikající kolekci umění "Pařížské školy", zahrnující vybrané ukázky z díla Courbeta, Renoira, Cézanna, Seureta, Gogha, Gauguine, Toulouse-Lautreca, celníka Rousseaua, Matisse, Picassa, Braqua a dalších čelných představitelů školy. Soubor byl získán těsně po skončení první světové války a po roce 1945 byl převeden do majetku Národní galerie. Je pokládán za druhou z největších sbírek tohoto druhu v Evropě.
Ve francouzském oddělení Národní galerie se nachází i podstatná část Kramářovy soukromé sbírky, kterou získal za svého pařížského pobytu osobním stykem s Picassem. Braquem, Derainem a dalšími nastupujícími umělci a z části pak prostřednictvím galerie svého dlouholetého přítele Daniela-Henri Kahnweilera. O Kramářově sběratelské činnosti je možno se dočíst v četné odborné i memoárové literatuře, která vyzvedá též to, že Vincenc Kramář jako první z historiků umění rozpoznal převratnost Picassovy tvorby a vědecky ji zpracoval v ucelený teoretický systém. Zmiňuje se o tom kromě jiného ve svých pamětech "Lidé, roky, život" i Ilja Erenburg. V září /1964 - rok v článku chybí - jd/ , když zahajovala v Praze svou činnost Kramářova galerie, zaslal jejímu komisaři dopis, ve kterém píše: "Navštívil jsem dr. Vincence Kramáře v doprovodu Vítězslava Nezvala. Celý ten čas jsem strávil obdivováním jeho úžasné sbírky. Soudím, že touto kolekcí obrazů obohatil Prahu, a byl jsem šťasten, že jsem její část mohl znovu spatřit v Národní galerii. Setkání s dr. Kramářem ve mně zanechalo úchvatnou vzpomínku."
V Kramářově sbírce se nacházely i četné ukážky českého umění. Vedle klasiků Navrátila, Mánesa, Chittussiho, Slavíčka a Preislera tu byli zastoupeni Filla, Kubišta Beneš, Procházka, Čapek, Zrzavý, Špála, Šíma, Tichý a další. Většina těchto děl s nyní také nachází v pražské Národní galerii. Jedno z nich, Fillovo zátiší z roku 1921, vlastní i naše Severočeská galerie v Litoměřicích, která je získala z Kramářovy pozůstalosti. Jde o vyzrálou práci, která patří k nejlepšímu, co je v této galerii zastoupeno.
Kramářova sbírka má nejenom velký význam historicko-sběratelský, ale dokumentuje i šíři vědeckého a teoretického zájmu jejího tvůrce. Svědčí o tom stejně tak i výčet jeho nejvýznamnějších vědeckých prací a esejí - Kubismus (1921), Rembrandtovo Zvěstování Panny Marie (1921), Caravaggio (1925), Dnešní kulturní reakce a moderní galerie (1927), K případu Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění (1928), Zátiší v novodobém umění (1932), Umění Emila Filly a Antonína Procházky (1932), Albrech Dürer Růžencová slavnost (1937), Několik slov k objektivitě (1937), Fr. Tkadlík krajinář (1937), Z mladých let Karla Škréty (1938), Greco a Goya ve státní sbírce starého umění (1938). V souvislosti s tím je třeba připomenout i Kramářovu rozsáhlou publicistickou činnost, jeho studie, glosy a polemické statě, uveřejňované od roku 1909 v Uměleckém měsíčníku, ve Volných směrech, v katalozích výstav domácího i zahraničního umění, v odborném a denním tisku a podobně.
Celkový profil Kramářovy osobnosti dokresluje jeho činnost z let 1945-1960. Když skončila válka,vstoupil do KSČ a po sedmileté odmlce, započaté okupací a válkou, začal znova jako soukromý vědec a teoretik, veřejně pracovat. Se zaujetím sledoval nově se organizující výtvarnický život a jeho instituce a svými zkušenostmi se podílel na jejich budování. Hlavní pozornost soustřeďoval přitom k samotné umělecké tvorbě a na otázku jejího dalšího rozvoje v nových společenských podmínkách. Výsledkem těchto jeho úvah byly dvě studie - Kulturně politický program KSČ a výtvarné umění (1946) a Otázky moderního umění (1958), v nichž vyjádřil vztahy a dialektické souvislosti mezi uměleckou avantgardou a snahami o revoluční proměnu světa a naznačil, co a jak dělat, aby umění odpovídalo svou úrovní duchu moderní socialistické společnosti.
S Kramářovým odchodem (zemřel v r. 1960) odešla ze scény osobnost šaldovského ražení, vědec, teoretik a veřejný pracovník, jehož dílo, oceněné v r. 1957 Řádem práce, zavdává nejeden podnět k zamyšlení nad situací a budoucností našeho umění i dnes, kdy si připomínáme 100. výročí jeho narození.

Dr. Vincenc Kramář

person   born   note
Doležal František   28. 7. 1910    

Dr. Vincenc Kramář

person   born   note
Derain André   10. 6. 1880   reprodukce
Kramář Vincenc   8. 5. 1877    

Dr. Vincenc Kramář

  institution, city, signature, notes  
  Jarmila Štogrová, Hlinná (Litoměřice)