A Moment of Stillness

type: kolektivní
place of exhibition: Galerie Kostka
date of exhibition: 2022/09/28 - 2022/11/20

note:
Pohádky – symbolické narativy, které spoluutvářejí naši kulturní identitu. Čteme je dětem před spaním – mají mít sedativní účinek. Dobře víme, že klasické pohádky jsou také zpravidla silně moralistní – mají přinášet určitý výklad světa, v němž figuruje dobro a zlo, a v němž se také nezřídka petrifikují určité společenské role. Pohádka o Šípkové Růžence je v tomto ohledu exemplární: spící princezna čeká pasivně až ji přivede k životu chrabrý princ. Ukázka genderového stereotypu jako vyšitá. Jak ale víme přinejmenším díky bratřím Grimmům, pohádky mají zpravidla ještě temnější a krutější historii, než naznačují jejich dnešní varianty. Základ pohádky o Růžence tak můžeme vysledovat pod názvem Sole, Luna e Talia (Slunce, Luna a Talia) již ve sbírce Pentameron (1634/36) neapolského spisovatele Giambattisty Basileho. Princezna Talia upadne do hlubokého spánku poté, co se píchne o len, a je spící znásilněna králem z vedlejšího království. Díky vílám ve spánku porodí a odkojí jeho dvě děti. Poté, co se Talia konečně probudí, musí čelit úkladům královy žárlivé manželky, která chce jí i děti zavraždit (děti chce uvařit svému muži k večeři). Nakonec ale vše (díky prozíravosti obyčejného kuchaře) „dobře dopadne“ a Talia s králem a dětmi mohou utvořit spokojenou nukleární rodinku… Dětem bychom dnes tuhle verzi asi číst nechtěli, přesto je poučné v ní vidět paralely s naší moderní verzí.

Výstava A Moment of Stillness vznikla jako kurátorská výzva třem výrazným malířským osobnostem, aby pro Galerii Kostka vytvořili*y monumentální nástěnné malby na libovolné téma. Anežka Hošková, Lucie Svoboda Mičíková a Pavel Příkaský se rozhodli spojit svoje individuální rukopisy do jednoho propleteného celku a úzce spolupracovali na realizaci, která svým měřítkem překračuje všechny jejich dosavadní projekty. Inspirací se jim stala právě pohádka o Šípkové Růžence a zároveň povídka The Poacher (Pytlák, poprvé publikováno ve sbírce Xanadu, ed. Jane Yolen, 1993) od americké spisovatelky Ursuly Le Guin.

Le Guin ve své povídce převyprávěla Šípkovou Růženku z nového úhlu pohledu. Hlavním protagonistou je rolnický chlapec, který během pytlačení v lese objeví trnitou hradbu ve tvaru kruhu a proniknutí dovnitř se mu stane životním posláním. Když se mu tento nelehký úkol po letech těžké dřiny povede splnit, ocitá se v začarovaném hradě, který nabízí zdánlivě všechny požitky, kterých se mladíkovi nedostávalo – pohodlí, dostatek jídla a alkoholu i vnady spící služebné. Na samotnou princeznu si prostý rolník netroufne – ví, že by jejím možným probuzením mohl celé kouzlo zlomit a především, že princezna čeká na urozeného prince. I v pohádkovém hradě poskytujícím mu luxusní útočiště (avšak bez možnosti skutečné interakce s dalšími lidmi) zůstává jen pytlákem, který tiše těží z bohatství někoho jiného. Na bídu svých rodičů v rodné chalupě si už nikdy ani nevzpomene.

Povídka nabízí více rovin interpretace, obzvlášť zajímavý výklad ale přinesla americká literární vědkyně Esra Coker Korpez (ve sborníku Food in American Culture and Literature: Places at the Table, Cambridge, 2020). Coker Korpez čte Pytláka jako kritiku falešného příslibu „amerického snu“ pro všechny. Hlavní „hrdina“ je ztělesněním odhodlaného self-made mana, který chce tvrdou prací dosáhnout svého ideálu o lepším životě a vymanit se z mizérie vlastních předků. Úspěch se pro něj stává měřítkem vlastní ctnosti a hodnoty. Po proniknutí do hradu však ustrnuje v koloběhu umrtvujícího konzumu. Coker Korpez ale zdůrazňuje především jeho smíření se s dosaženým status quo pokud jde o sociální mobilitu: „přichází internalizace a světonázor, že třídy jako systémy jsou trvale fixní, a že vysoce individualizované subjekty, mající odvahu, rozhodnost a disciplínu se mezi nimi mohou snadno pohybovat.“ Úspěch či neúspěch je pak v této filosofii založený na osobních předpokladech a jednotlivec tak ve své oportunistické honbě za ukojením svých potřeb a snů zpytuje spíš sebe než společenský systém, v němž se nachází. Podle Coker Korpez se tak konstituuje typ „atomizovaného a přesto poslušného jedince, který je plně zapojený do hry kapitalistického vykořisťování, aniž by sám sebe shledával odpovědným.“ Je přece pouhým „neškodným“ pytlákem, který těží z přebytků druhých. Coker Korpez ale zdůrazňuje, že „zatímco akt ,pytláctví' vypadá neškodně, zakrývá vzorce třídní nadvlády a útlaku, povzbuzuje jednotlivce být zajedno se systémem. […] Povídka Pytlák působivě ilustruje, že posláním postmoderního hrdiny není kouzlo vytvořit ani zlomit, nýbrž najít třetí možnost: ,vniknout' do něj a využít a posílit status ,privilegia' a ,třída' a přitom si zachovat přesvědčení, že sám se ničeho z toho neúčastní.“

V tomto ohledu nám výjev trním obrostlého a jakousi lepivou hmotou obaleného hradu na zdech Galerie Kostka může evokovat nejen sídlo zprzněné princezny a konzumní úkryt letargického pytláka, ale také koncept tzv. Upířího hradu odkud „buržoazní levice“ sesílá kouzla podrývající tvorbu třídního vědomí. Jak napsal v závěru svého známého textu Exiting the Vampire Castle (Odchod z Upířího hradu, 2013) filosof Mark Fisher: „Musíme se vyvázat z „debat“ komunikativního kapitalismu, do nichž nás kapitál bez přestání láká, a uvědomit si, že jsme součástí třídního boje. […] Nesmíme zapomínat, že cílem našeho boje není uznání od buržoazie, dokonce ani její zničení. Zničena musí být sama třídní struktura – struktura, která zraňuje každého včetně těch, kdo z ní mají materiální zisk. Zájmy pracující třídy jsou zájmy všech; zájmy buržoazie jsou zájmy kapitálu, a tedy zájmy nikoho. Náš boj musí směřovat k vytvoření nového, překvapivého světa, nikoli k zachování identit vytvořených a znetvořených kapitálem.“

A Moment of Stillness

person   born
Hošková Anežka   15. 4. 1982    
Příkaský Pavel   18. 11. 1985    
Svoboda Mičíková Lucie   1986    

A Moment of Stillness

institution, city, address
MeetFactory, o.p.s, Praha, Ke Sklárně 3213/15

A Moment of Stillness

person   born
Jindrová Tereza   8. 6. 1988