Florenťané: Umění z doby medicejských velkovévodů
type: kolektivní
place of exhibition: Muzeum umění Olomouc
date of exhibition: 2002/09/26 - 2003/01/05
note:
Florentské umění přicházelo do českých sbírek nejméně od 16. století a vzhledem k významu, jaké mělo pro tehdejší rozvoj umění v Evropě, tvořilo vždy velmi sledovanou součást domácích sběratelských souborů. Obrazy, kresby, plastiky, drobné bronzy, grafické listy a práce uměleckého řemesla se postupně dostávaly do sbírek na území dnešní České republiky a tvoří nyní pozoruhodnou kolekci, která dosud nikdy nebyla společně vystavena. Řadu nově určených barokních florentských obrazů z domácích sbírek přitom dosud nikdo veřejně nespatřil.
Ve Florencii doby Galilea Galileiho se rozvinula nová škola s výraznými rysy, osobnostmi a díly a spoluvytvářela tak podobu celého italského umění 17. století. Mnozí florentští umělci, mezi nimi Alessandro Allori, Aurelio Lomi, Agostino Ciampelli, Francesco Furini, Baccio del Bianco, Filippo Napoletano, Salvator Rosa, Artemisia Gentileschi, Jacques Callot, Stefano Della Bella, Cesare Dandini, Jacopo Vignali, Matteo Rosselli, Sebastiano Mazzoni, Carlo Dolci, Onorio Marinari nebo Giusto Sustermans jsou dodnes zastoupeni v českých sbírkách a jejich díla jsou schopna svou vysokou úrovní evokovat kvality tehdejšího florentského umění.
Jedním z důležitých podnětů ke konání výstavy bylo také dílo vzniklé rukou Florenťana přímo na našem území, totiž fresková a obrazová výzdoba Valdštejnského paláce v Praze na Malé Straně, kterou ve dvacátých letech 17. století na zakázku Albrechta z Valdštejna vytvořil ani ne dvacetiletý florentský chlapec, malíř Baccio del Bianco. Ve Florencii školený sochař Adriaen de Vries byl současně autorem bronzových mytologických plastik v zahradě Valdštejnského paláce, zatímco v Praze od Rudolfových dob ještě působila dílna florentských Castrucciů, produkující typickou florentskou mozaiku zv. commessi di pietre dure. A tak došlo k uměleckému propojení dvou tehdy významných evropských uměleckých center, Florencie a Prahy.
Po své premiéře ve Valdštejnské jízdárně v Praze (od 16. 5. do 18. 8. 2002) se výstava přesunula do Muzea umění Olomouc, které původně celé konání výstavy iniciovalo. Exponáty na výstavu ze svých sbírek zapůjčila Národní galerie v Praze, dále pak Arcibiskupství olomoucké, Muzeum umění Olomouc – Arcidiecézní muzeum v Olomouci, Správa Pražského hradu, Národní muzeum v Praze, Moravská galerie v Brně, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Národní zemědělské muzeum v Praze, Slezské zemské muzeum v Opavě, Severočeské muzeum v Liberci, Vědecká knihovna v Olomouci a další instituce a soukromí majitelé. Koncepci výstavy vytvořil Ladislav Daniel, současně také editor katalogu s úvodními texty předních českých historiků umění, s řadou nových poznatků a autorských určení často neznámých děl z českých sbírek.
Výstava podtrhne důležitost a živost vztahů, jaké udržovalo České království, začleněné do habsburské monarchie, s ostatní Evropou v oblasti umění, které nám dnes viditelně zprostředkuje tehdejší evropskou vzájemnost a plodnost kulturních, vědeckých, obchodních, diplomatických i politických svazků.
- lada -