Hra v kostky: Vítězslav Nezval a výtvarné umění

Hra v kostky: Vítězslav Nezval a výtvarné umění

type: autorská
place of exhibition: Muzeum umění Olomouc - Muzeum moderního umění
date of exhibition: 2004/10/06 - 2004/11/21

note:
Básnické dílo Vítězslava Nezvala (1900–1958), stejně jako jeho překladatelská a organizátorská činnost podstatnou měrou spoluutvářely českou moderní kulturu. Méně známé jsou Nezvalovy vlastní snahy výtvarné a jeho teoretické texty o moderním umění. Myšlenka na uspořádání výstavy vznikla před dvěma léty v rámci příprav festivalu Poezie bez hranic v brněnském nakladatelství Petrov. Shodou okolností se zanedlouho uskutečnila výstava Vítězslav Nezval známý – neznámý v třebíčském Muzeu Vysočiny, která se tak stala prvním pokusem o podchycení básníkova malířského díla. Cílem olomoucké výstavy je představit básníka nejen jako malíře, fotografa, tvůrce dekalkomanií a teoretika českého umění 20. století, ale v neposlední řadě dokumentovat jeho vazby k mnoha českým a francouzským literárním a uměleckým osobnostem.
Koncepce výstavy se pod vedením Petra Spielmanna rodila v průběhu studia rozsáhlé Nezvalovy pozůstalosti v Památníku národního písemnictví. Došlo přitom k nejednomu zajímavému objevu. „V hledáčku“ badatelského zájmu se tak například ocitl soubor autorových surrealistických fotografií, které básník pravděpodobně zamýšlel zveřejnit na první výstavě surrealistické skupiny počátkem roku 1935. Pozoruhodný soubor kontaktních snímků úzce korespondující například s fotografickou tvorbou Jindřicha Štyrského, ale především s Nezvalovou surrealistickou prózou, dosud nebyl vystaven ani publikován a nepochybně se zařadí do kontextu české moderní meziválečné fotografie. Známější je tvorba dekalků, které „spiritus agens“ českých surrealistů vytvářel v létě 1936 současně s básnickou sbírkou Absolutní hrobař. Samotné malířské dílo Vítězslava Nezvala se rozvíjí od počátku čtyřicátých let, v době, kdy básník nemohl publikovat a uchýlil se do brněnského ústraní, kde vznikla řada pláten (krajiny, portréty, zátiší). Tato v podstatě intimní tvorba pokračovala i v poválečné době a souvisela mj. s básníkovým hlubokým zájmem o dílo naivních malířů (Henri Rousseau, Alois Beer), stejně jako o dílo Josefa Čapka a Rudolfa Kremličky; souznění však nalezneme i v metafyzické malbě Giorgia de Chirica.
Výtvarná pozůstalost Vítězslava Nezvala je uložena v Muzeu Vysočiny v Třebíči, v Památníku národního písemnictví v Praze a v Moravském zemském muzeu v Brně. Z těchto institucí pochází rovněž naprostá většina zápůjček. Památník národního písemnictví v Praze se navíc stal spolupořadatelem výstavy a kromě Nezvalových maleb, fotografií a dekalků zapůjčil i velkou část doprovodné dokumentace (dopisy, fotografie apod.). Konfrontaci k Nezvalovým dílům pak vytváří práce Josefa Šímy a Karla Teigeho; olomoucké muzeum je navíc doplnilo o díla Adolfa Hoffmeistera a Toyen. Výstavu provází rozsáhlá publikace, vydaná ve spolupráci s nakladatelstvím Petrov, se třemi studiemi věnovanými jak Nezvalovu výtvarnému dílu, tak dobovým společenským a kulturním souvislostem. Důležitým doplňkem je antologie teoretické tvorby Vítězslava Nezvala.
-dv-