Guilty pleasure
type: kolektivní
place of exhibition: SPOT Gallery
date of exhibition: 2024/09/10 - 2024/10/10
note:
Skupinová výstava patnácti umělců se zaměřuje na idiom guilty pleasure se začal objevovat v anglofonním prostředí ve druhé polovině 20. století a postupně získával oblibu především v kontextu popkultury. Doslova znamená provinilé potěšení, někdy se v souvislosti s ním dokonce používá spojení hříšná radost, která jeho významové vnímání posouvá ještě o trochu dál. Obecně vzato tento výraz označuje něco, co si člověk s rozkoší užívá, ale zároveň se za to stydí, ať už proto, že to z hlediska vžitých norem není považováno za příliš kvalitní, nebo to přímo přestupuje hranice společenské etiky a tolerance.
Přestože se principy guilty pleasure a církevního pojetí hříchu úplně nepřekrývají, najít společné prvky není těžké. Ne náhodou se i do běžné konverzace v případech, kdy člověk udělá drobný poklesek proti svému předsevzetí, propsal výraz, že zhřešil. Oba koncepty zahrnují činnosti, které vyvolávají pocit viny nebo hanby. Oba jsou ovlivněny tím, co ostatní považují za přijatelné a co ne. Oba často přinášejí osobní potěšení. Guilty pleasure je ale obvykle vnímáno jako méně závažné a více osobní, zatímco hříchy v pravém slova smyslu za vážnější přestupky proti morálním a náboženským imperativům. Tomu odpovídají i vážnější důsledky včetně duchovních nebo společenských trestů.
I když Sigmund Freud samozřejmě neužíval termín guilty pleasure, jeho teorie potlačených přání a nevědomí poskytují základ pro pochopení, proč lidé mohou cítit vinu za své potěšení. A právě tato ambivalence zajímá vědu nejvíce. Filozofie ji zkoumá hlavně skrze morální dilemata. Sociologové řeší jak společenské normy a očekávání ovlivňují naše pocity viny. Psychologové na guilty pleasure nahlížejí z hlediska sebepřijetí a rovnováhy mezi odpovědností a radostí. Zkoumají také jak se s projevy guilty pleasure identifikujeme a do jaké míry to pak reálně ovlivňuje naši identitu.
Guilty pleasure je v mnoha ohledech fascinující fenomén, což je hlavní důvod, proč se ho tento projekt snaží vizuálně uchopit a ukázat některé jeho podoby nebo aspekty. Tím dalším je, že se týká bez výjimky všech. Přestože nás od malička učí, že jedny aktivity jsou dobré a druhé špatné, nejde tu o to soudit - už proto, že naplnění guilty pleasure se v závislosti na dobových, kulturních i sociálních podmínkách proměňuje a často i diametrálně liší. Bylo jen na autorech, jak k tématu přistoupí. Jestli se rozhodnou pro osobní zpověď, relativizaci norem nebo diagnostiku společnosti. Zda se budou víc zabývat potěšením nebo vinou. Ostatně i umění je svým způsobem guilty pleasure – únik do světa, kde člověk může být sám sebou. Ať už to znamená cokoli.
